Článek
Měla jsem na sobě nové sako, sešit plný nápadů a v hlavě pořádný kus odvahy. Hlásila jsem se na pozici, o kterou jsem stála už několik měsíců. Věděla jsem, že mám výsledky, že znám firmu zevnitř, že to není o žádném ego tripu – ale o tom, že chci růst. Chtěla jsem víc. Jenže…
„Myslíme si, že na to zatím nemáš dost zkušeností. A taky bys mohla působit příliš měkce,“ zaznělo v té bílé zasedačce, kde byly vždycky jen bílé zdi a bílí muži. Seděli tam tři. Usmívali se jako by mě hladili po hlavě. „Zkus to za pár let znovu,“ dodal jeden z nich. A já jen kývla.
Venku pršelo. Všechno vypadalo stejně šedě jako moje nálada. Ale nebrečela jsem. Jen jsem si řekla: dobře. Tak ne teď. Ale jednou.
Přestala jsem čekat na svolení.
Něco se ve mně tehdy zlomilo. Přestala jsem spoléhat na to, že mě někdo vybere. Že mi někdo otevře dveře. Začala jsem víc mluvit na poradách. Více vystupovat. Když si někdo přivlastnil můj nápad – nahlas jsem připomněla, že s tím jsem přišla já. Přestala jsem být „hodná holka“ v koutě.
Našla jsem si mentorku mimo firmu. Pomohla mi zpracovat to odmítnutí. Naučila mě říkat si o uznání. O peníze. O místo u stolu.
Zatímco oni si dál podávali ruce a rozhodovali, já se učila řídit tým. Neoficiálně. Protože když jste spolehlivá a schopná, lidi za vámi jdou. I když nemáte titul.
A pak se to stalo.
Rok se s rokem sešel. Jeden z těch tří „bílých mužů“ odešel. Druhý byl přeřazen jinam. A ten třetí? Ten mi tehdy s úsměvem řekl: „Přemýšlíme, kdo by mohl vést nový tým. A napadla jsi nás ty.“
Cítila jsem zvláštní směs vzteku, zadostiučinění a klidu. Neřekla jsem jim, že jsem na to měla už dávno. Neřekla jsem, že se mýlili. Jen jsem přijala nabídku. A začala pracovat.
První dny byly zvláštní. Lidé, kteří mě dřív přehlíželi, mi najednou říkali „paní vedoucí“. Ale já nezapomněla, kdo mi věřil už dřív. Kdo mě podržel. A kdo mlčel.
Nemusíte čekat, až vám někdo dovolí zářit.
Dnes vedu tým deseti lidí. A když se mě nová kolegyně přišla zeptat, jestli si myslím, že má na to vést projekt, odpověděla jsem bez váhání: „Ano. A jestli tomu někdo nevěří, tak mu to prostě ukaž.“
Protože přesně to jsem udělala i já.
