Článek
Po rozvodu, s pocity selhání a prázdnoty. Hledala jsem pomoc, někoho, kdo mi pomůže pochopit, proč se mi život rozpadl pod rukama. A našla jsem jeho.
Byl vřelý, klidný, pozorný. Vyslechl mě, aniž by mě přerušoval. Když jsem mluvila o svém strachu být sama, o zradách, o pocitu, že nejsem dost dobrá, díval se na mě s takovým pochopením, že jsem měla pocit, že mě zná lépe než kdokoli jiný.
Těšila jsem se na každé další sezení. Začala jsem se líčit, vybírat si, co si vezmu na sebe. Věděla jsem, že je to neprofesionální, že ten vztah má mít jasné hranice. Ale city nejsou rozumné. A čím víc jsem se mu otevírala, tím víc jsem měla pocit, že to cítí stejně.
Neříkal mi nic přímého. Ale v jeho pohledu, v tichých chvílích, kdy se naše oči setkaly, jsem cítila něco víc. Dokonce se jednou usmál a řekl: „Jste silnější, než si myslíte. A krásnější, než si uvědomujete.“ Zrudla jsem. A on se jen jemně pousmál.
Bylo to jak z filmu. Postupně jsem přestala mluvit o svých problémech a začala mluvit o něm. O tom, jak mě ovlivňuje. Jak mě změnil. On nikdy neřekl, že to není vhodné. Nikdy mě nezastavil.
Jednou jsem ho požádala, jestli se nemůžeme vidět i mimo terapii. Mlčel dlouho. A pak řekl: „To nejde.“ Ale tón jeho hlasu mi zněl jako „možná kdyby to bylo jinak“.
Ten večer jsem brečela. Ne proto, že mě odmítl. Ale protože mi došlo, že jsem celou dobu jen chtěla být milovaná. A že jsem si zamilovala obraz – ne skutečného člověka.
Přestala jsem k němu chodit. Napsala jsem mu e-mail, že terapie pro mě skončila. Neodpověděl.
Až o pár měsíců později jsem se dozvěděla od jiné pacientky – čistou náhodou – že podobně „blízký“ byl i k ní. A najednou mi došlo, co jsem nechtěla vidět. Nešlo o výjimečné spojení. Šlo o to, že uměl působit, že jste výjimečná. A to mě zlomilo.
Dnes už nejsem zamilovaná. Ale stále mě to bolí. Ne proto, že by mě skutečně miloval, ale proto, že mě nechal myslet si, že ano. A to v době, kdy jsem byla nejzranitelnější.
Možná jednou odpustím jemu. Ale hlavně musím odpustit sobě – že jsem si myslela, že láska může vyrůst tam, kde by měla být jen důvěra a hranice.
