Článek
Ikona boje proti Putinovu režimu, jehož tragická smrt vyvolala širokou debatu o jeho odkazu a dala možnost vyplout na povrch i informacím o jeho kontroverzní minulosti. I když je Navalnyj obecně považován za hrdinu, který se postavil proti autoritářství a korupci, jeho nacionalistické a extremistické názory, které zastával v minulosti, nemohou být opomíjeny. Od účasti na krajně pravicových akcích až po výzvy k repatriaci přistěhovalců se jeho ideologie ukazuje jako mnohovrstevná a složitá.
Navalnyj je ceněn jako bojovník proti Putinovu režimu a zastánce práv, avšak málo lidí ví, že některé jeho názory byly krajně pravicové a extrémní. Jeho postoje jsou vnímány jako silně nacionalistické, což sám mnohokrát přiznal.
Část jeho krajně pravicové historie
Od roku 2006 se účastnil každoročního Ruského pochodu, přehlídky sjednocující ruské nacionalistické skupiny. Lidé zde například hajlovali a křičeli hesla jako „Rusko pro Rusy!“ a „Dost bylo krmení Kavkazu!“.
Koncem roku 2006 se Navalny se dokonce osobně obrátil na moskevskou radnici a požádal ji o udělení povolení k provedení nacionalistického Ruského pochodu.
Ultranacionalisté vystupují s vlajkami a transparenty na Ruském pochodu v Moskvě.
I když Navalnyj o nacionalistických pochodech tvrdil, že tyto pochody jsou významnou politickou událostí a není na tom nic nebezpečného, Navalnyj často říkal, že „považuje Ruský pochod za formu platného politického vyjádření, že v takovém Rusku, za které on a jeho příznivci bojují – za svobodnou, demokratickou společnost – bude Ruský pochod každoroční slavnostní událostí, jako je např. průvod na Den svatého Patrika.
Bývalá spolupracovnice Engelina Tareyeva ho obvinila z rutinního používání rasových urážek a zakládání vztahů s lidmi na jejich etnickém původu. Navalného kritizovala za jeho názory a označila je jako nacionalistické a extremistické. Engelina Tareyeva ho dokonce označila za „nejnebezpečnějšího muže v Rusku“ a varovala před možností, že by se nacionalisté dostali k moci.
Podle Navalného je nacionalismus jedním z „klíčových definujících bodů“ ideologie hnutí NAROD a označuje se za „normálního ruského nacionalistu“ a zdůrazňuje, že nacionalismus „by se měl stát jádrem ruského politického systému“.
V prosinci 2007 byl vyloučen ze strany Yabloko kvůli svým nacionalistickým sklonům.
Ve videu z roku 2007, které vytvořil pro své nové hnutí NAROD, se vyslovil pro repatriaci přistěhovalců, kteří nejsou Rusové. V reakci na sérii teroristických útoků v Rusku, které provedli čečenští islamisté. Ve videu, se prezentuje jako „diplomovaný nacionalista“, který chce vyhladit „mouchy a šváby“, zatímco „vousatý hmyz“ (muslimští muži) se objevují ve videu vedle něj v televizi. Na konci videa ho muž s kefiahem přes hlavu napadne a Navalnyj jej zastřelí a dodá „no a v tomto případě, doporučuji pistoli“.
#navalny pic.twitter.com/0U08exP8MK
— Spacematron (@Spacematron) January 22, 2023
V dalším jeho videu kde se opět představuje jako „Diplomovaný nacionalista“ je Navalnyj zobrazen v kostýmu zubaře a záběry hajlujících Rusů s pokřikem „Sláva Rusku“ a asijských migrantů v Moskvě jsou prokládány jeho zmínkami o škodlivosti zubních kazů. „Doporučuji úplnou dezinfekci,“ říká. „Vše, co nám stojí v cestě, by mělo být opatrně, ale rozhodně odstraněno deportací.“
Kolem roku 2008 Navalnyj protestoval za osvobození Arakcheeva a Khudyakova, ruských vojáků, kteří byli ve vězení za válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu v Čečensku, včetně mučení, vraždění a upalování civilistů. Navalnyj se ostře vymezoval proti Čečencům, a to jak vůči kultuře obyvatel, tak proti státním dotacím Ruska pro Čečensko. Dlouhodobě odmítal masové přistěhovalectví ekonomických migrantů z chudých středoasijských republik do Ruska a podporoval zavedení vízového režimu s těmito zeměmi a ukončení jejich dotování ruským státem.
V roce 2008 se jako lídr strany NAROD Alexej Navalnyj spojil s neonacistickými stranami Velikaya Rossiya a hnutím proti ilegální imigraci DPNI. V červnu 2008 na společné konferenci s názvem „Nový politický nacionalismus,“ jak Navalnyj často označoval své postoje, hnutí NAROD podepsalo dohodu o spolupráci s hnutím DPNI. Tato dohoda se týkala výměny informací, koordinace aktivit a monitorování projevů rusofobie.
Jeho nový spojenec DPNI představovalo extremistickou organizaci, která měla extrémně xenofobní, etnonacionalistické a rasistické názory. Vzniklo v roce 2002 a rychle se stalo známým pro své násilné akce, které směřovaly proti etnickým a náboženským menšinám, zejména migrantům z Kavkazu a Střední Asie. DPNI organizovalo pogromy a veřejné shromáždění, kde prosazovalo deportaci imigrantů a vyhrožovalo násilím.
Navalnyj dlouhodobě odmítal masové přistěhovalectví ekonomických migrantů z chudých středoasijských republik do Ruska a podporuje zavedení vízového režimu s těmito zeměmi a ukončení jejich dotování ruským státem. V roce 2008 také stejně jako většina Rusů podporoval Rusko v invazi do Gruzie a označil celý národ za hlodavce a požadoval bombardování území Gruzie řízenými střelami.
V roce 2008 Navalnyj uvedl, že 40 % všech Rusů je „přirozeně nakloněno nacionalismu“ a dodal, že „spontánního nacionalismu v naší zemi se drží až 70 % populace, ale není žádným způsobem politicky formalizované“.
V roce 2010 Navalnyj cestoval po zemi a požadoval zvýšení důchodů a platů státních zaměstnanců. Program „Strany pokroku“, kterou vytvořil v polovině roku 2010, deklaroval potřebu zvýšit věk odchodu do důchodu. Když se však tohoto nepopulárního opatření ujala Putinova vláda, Navalnyj proti němu začal organizovat protesty.
Navalnyj označoval „Nový politický nacionalismus“ jako demokratické hnutí, které by mělo triumfovat nad liberály. Podporoval organizace jako DPNI a Velikaya Rossiya, jež viděl jako umírněné a důležité pro začlenění nacionalismu do ruské politiky. Realita ale ukázala, že nikoli pravicový nacionalistický, ale levicový sociální populismus přináší podporu většiny lidé, což se ukázalo v rostoucí popularitě levicových politiků po protestech v letech 2012-2013. I přesto Navalnyj odmítl jejich spolupráci, aby neodradil byznysovou elitu a sám se postupně posunul k levicovějším tématům, jako je sociální nerovnost a chudoba, čímž oslovil širší vrstvy obyvatelstva.
Tato změna rétoriky vedla k růstu jeho popularity a miliony lidí sledovaly jeho protikorupční filmy, které cílily na nespravedlivé rozdělení bohatství v Rusku. Navalného vývoj od zarytého etnického nacionalisty k protikorupčnímu křižákovi ukazuje, jak se ruští nacionalisté snaží etnický nacionalismus začlenit do hlavního proudu a učinit jej slučitelným s jejich snahou o liberální vládnutí. Obvinění z politické korupce bylo součástí protiimigračních a protipřistěhovaleckých postojů ruských nacionalistických skupin od poloviny roku 2000. Podle zprávy výzkumného centra SOVA z roku 2008 přijal sjezd DPNI rozhodnutí o změně politické strategie z krajně pravicového nacionalismu na „nacionalismus v evropském smyslu“ jako prostředek legitimizace politické činnosti skupiny v Rusku.
Opustil svou nacionalistickou minulost?
V roce 2013 se Alexej Navalnyj ucházel o pozici moskevského starosty s podporou středopravicové a protiimigrační strany PARNAS. Skončil na druhém místě se ziskem 27 % hlasů. Po volbách se zaměřil na protikorupční vyšetřování a rozšíření své protikorupční nadace po celém Rusku. Postupně přestal navštěvovat Ruské pochody a zmírnil svou nacionalistickou rétoriku. Dokázal mobilizovat desítky tisíc demonstrantů po celé zemi, kteří v něm viděli symbol odporu vůči Putinovi, i když nemuseli souhlasit s každým jeho názorem. O deset měsíců později byl odsouzen k tříapůlletému podmíněnému trestu za údajné zpronevěření 500 000 dolarů od dvou firem. Evropský soud pro lidská práva označil proces za „svévolný a zjevně nepřiměřený“.
V roce 2014, kdy došlo k anexi Krymu, Navalnyj uvedl, že i když se jedná o porušení mezinárodního práva, realita je taková, že Krym je nyní součástí Ruské federace a jeho navrácení Ukrajině proti vůli obyvatel Krymu je vyloučeno. „Je Krym nějaký druh klobásového sendviče, který by se měl předávat tam a zpět?“ řekl Navalnyj.
Jeho údajnou změnu okomentoval například Nikolaj Mitrochin z německé univerzity v Brémách: „Ano, zbavil se nacionalistické rétoriky, založil Fond pro boj s korupcí, který má liberální tým a levicovou agendu. Ale je fakt, že uvnitř je nacionalista a xenofob.“
Navalnyj, původně vnímán jako symbol boje proti Putinovu režimu a korupci, se po své smrti stal předmětem intenzivní diskuze nejen o jeho odkazu, ale také o jeho složité minulosti. Zatímco mnozí jej považují za hrdinu, který obětoval vše pro boj za svobodu a demokracii, nelze ignorovat jeho nacionalistické postoje a kontroverzní činy z minulosti. Zanechal po sobě odkaz, který je zároveň inspirací i výzvou k pečlivé reflexi.
Jeho příběh nám připomíná, že svět není černobílý a i opozičník vůči autoritářskému může mít kontroverzní názory či pochybnou minulost a jeho role ve vrcholné politice nebo čele státu by nemusela být vhodná pro všechny. Je proto důležité pečlivě zvažovat, komu dáváme svou podporu, ať už se nacházíme v jakékoliv situaci.
Zdroje:
