Co by v praxi znamenalo přijetí „ruského zákona“ v Gruzii?

Zákon byl nakonec díky obrovské vlně odporu veřejnosti vrácen do šuplíku. Není však jisté, zda se k němu zákonodárci do voleb, které proběhnou na podzim 2024, ještě nevrátí.

Jak by takový krok ovlivnil práci NESEHNUTÍ, které gruzínské iniciativy a aktivistky*y podporuje od roku 2011? A jaká je vůbec aktuální politicko-společenská situace v zemi?

Ačkoliv je kolem „ruského zákona“ nyní mezi zákonodárci ticho, možnost označení NESEHNUTÍ jako zahraničních agentů nám stále visí nad hlavou. Tento cejch by pro naší práci v Gruzii znamenal zásadní komplikace.

Naše aktivity zde totiž spočívají v úzké spolupráci s občanskými iniciativami, které ve svých regionech usilují o systémové změny v oblastech jako jsou lidská práva, podpora slabších sociálních skupin nebo ekologická opatření. Právě pro ně by navíc riziko spolupráce s NESEHNUTÍ jako se zahraničním agentem bylo ještě větší než pro nás. Kvůli finanční podpoře, která je součástí naší podpory těmto lidem, by organizace získaly stejné označení, které by jim pravděpodobně zcela znemožnilo vykonávat dál svou práci.

Kromě nutné administrativní zátěže z vyplývající z označení ‚zahraniční agenti‘ by „ruský zákon“ podněcoval v široké společnosti pocity nedůvěry a nepřátelství vůči občansky aktivním organizacím a iniciativám. Ochota spolupracovat s námi nebo našimi gruzínským partnery by kvůli značce zahraničních agentů pravděpodobně výrazně klesla a hledání nových partnerství, na kterých bychom v Gruzii spolupracovali, by bylo v podstatě nemožné. A pokud už bychom společně s nějakou občanskou iniciativou tlačili na systémovou změnu, stačilo by naše snahy odbýt větou: Přece jim nevyhovíme, vždyť jsou to zahraniční agenti!

Zatímco uvedení ruského zákona do praxe by mělo výlučně negativní dopady, neúspěšný první pokus o jeho prosazení má také pozitivní aspekty - jasně se ukázalo, jakým směrem se i přes proruské intence vládnoucí strany Gruzínský sen, dívá gruzínská společnost. Ta masivními protesty potvrdila výsledky průzkumů, které ukazují silný příklon tamní veřejnosti k proevropskému směřování.

Cílem ruského zákona je podobně jako v putinovském Rusku oslabení opozice a nepohodlných kritiků. Verze legislativy, kterou na jaře zastavily masivní protesty, vznikala jako zbraň proti konkrétním organizacím a iniciativám kritizujícím vládnoucí stranu a poukazujícím na možné nekalosti v jejím jednání. Dopad by ale měla na celou společnost, a to včetně malých občanských iniciativ jako jsou ty, které v odlehlých regionech Gruzie dlouhodobě podporujeme. Iniciativ, díky kterým se přehlížené municipality mění v lepší místa pro život a za které se na jaře sama gruzínská společnost postavila.

Namísto „zákona ruského“ nakonec tamní vláda prosadila alespoň zákon stanový - legislativu zakazující stavění stanů a stánků během protestů. Nařízení má jasný cíl, a to komplikovat případné další protesty. I kvůli tomu lze předpokládat, že o „ruském zákonu“ v Gruzii ještě uslyšíme. Původně se dokonce očekávalo, že ho vláda ze šuplíku znovu vytáhne už o letních prázdninách, kdy se snižuje pravděpodobnost masivních protestů. To se ale nakonec nestalo a my tak zatím můžeme pokračovat ve své práci a v podpoře tamní občanské společnosti.

I přes ústavně zakotvené demokratické směřování země, garanci kandidátského statutu předznamenávajícího přístupové rozhovory s Evropskou unií a většinu společnosti přikloněnou k Evropě, není o budoucím směru Gruzie rozhodnuto. Volbám, které přijdou za necelý rok, schází silná a jednotná demokratické opozice, která by se postavila vládnoucí straně Gruzínský sen a následně smetla „ruský zákon“ ze stolu nadobro.

A tak nad námi přesto, že jsou všichni naši gruzínští partneři prodemokratičtí a sami se zúčastnili jarních protestů, stále visí hrozba toho nepřátelského označení ‚zahraniční agenti‘.