Co se stalo na Ukrajině s českými solárními panely?

„Bacha!“ křičí kolegyně a já v poslední chvíli dupu na brzdu před dírou jako do pekla. Kdybychom nebyli pět set kilometrů od fronty, myslel bych si, že se po téhle cestě nedávno prohnala okupační vojska. Z východu se do Viňkivců bezpečně dá jet maximálně padesátkou, spíš ani to ne. Zato z druhé strany je silnice po parádní rekonstrukci a mnozí se po ní prohánějí výrazně rychleji, než je povoleno a zdrávo.

Viňkivci mají i s přidruženými vesnicemi 16 tisíc obyvatel, tedy asi jako Pelhřimov nebo Svitavy. Taky tady žijí stovky lidí, kteří byli nuceni utéci před okupanty z východu a jihu Ukrajiny. Středisková obec v Chmelnycké oblasti ve středozápadní Ukrajině působí hodně venkovským rázem. Jinak celkem pěkný podzim se ale dneska schoval do mlhy a mraků, takže si po cestě stěžujeme v jednom kuse. „Jasně, nejlepší den pro návštěvu solární elektrárny, když skoro nevidím ani na nejbližší díru v silnici. To budou teda fotky, soláry v mlze,“ padá z nás jeden sarkasmus za druhým.

V posledních letech některé české solární elektrárny procházejí tzv. repoweringem - tedy modernizací, jejímž cílem je zlepšit ekonomiku provozu. Jedním z nejvýznamnějších úkonů tohoto procesu bývá výměna panelů za novější, které mají vyšší výkon a díky technologickému pokroku dokážou na stejné ploše vyrobit více elektřiny.

Viňkivci jsou jedna z obcí, které NESEHNUTÍ v roce 2024 poskytlo solární panely v rámci iniciativy Slunce pro Ukrajinu. V porovnání s jinými projekty se však nejednalo o panely nové, ale takové, které už mají zhruba 10 let odslouženo. Skupina HSI Group a.s. zastoupená Janem Šmídem nahradila na jedné ze svých elektráren ve Středočeském kraji původní panely novějšími s větší účinností. Na rozdíl od jiných neposlal panely na recyklaci, ale rozhodl se darovat je prostřednictvím NESEHNUTÍ Ukrajině. Panely mají před sebou ještě dobrých 15 let provozu a před transportem byla jejich funkčnost otestována.

Zaparkujeme na návsi starý Passat, kterým jedeme hlavně proto, abychom jej později a východněji odevzdali na pomoc těm, kdo brání Ukrajinu (a taky zbytek Evropy, jak se mnohdy zapomíná) a voláme, že jsme tady. Ze silou vůle udržované, ale viditelně prastaré budovy obecního úřadu už nás jdou vítat a vedou nás do kanceláře starosty. Volodymyr Lužňak je tak skromný a civilní, že chvíli trvá, než mi dojde, že to je opravdu starosta.

„Z vašich panelů jsme postavili dvě elektrárny, dohromady o výkonu 80 kilowatt. Jedna pohání vodní čerpadlo, druhá čističku odpadních vod,“ vysvětluje Volodymyr a na svém mobilu ukazuje v aplikaci aktuální výkon elektrárny: „I dneska v tom šeru nám energie ze solárů pokryje alespoň částečný provoz vodovodů a kanalizací, a to i v případě, že by došlo k výpadku dodávek z elektrické sítě.“

A o výpadku dodávek ze sítě se nebavíme jen teoreticky. Ukrajina k říjnu 2025 ztratila odhadem 80 % kapacity svých tepelných elektráren a desítky procent výkonu vodních elektráren. Ruské útoky přitom pokračují. Během naší cesty byly výpadky proudu na denním i nočním pořádku - ať už jsme byli třeba v Umani, Kropyvnyckém nebo v Kyjevě. Očekává se, že nadcházející zima bude kritická. Mít proto nezávislý zdroj energie pro zásobování vodou může být pro Viňkivci mnohem důležitější, než se může zdát.

To ale není všechno. Starosta vysvětluje ekonomiku provozu: „Na výstavbu solární elektrárny jsme i přes darované panely museli z obecního rozpočtu vyčlenit 1.200.000 hřiven (asi 600.000 Kč). Stát dotuje elektřinu pro občany, ale právnické osoby včetně obcí ji mají docela drahou, kolem 10 hřiven za kilowatthodinu. Díky elektrárně nyní šetříme každý rok kolem půl milionu hřiven. To znamená, že do tří let se nám investice vrátí.“ Jak významná úspora to může být, pochopíme vzápětí. Starosta se omlouvá s tím, že dnes přijela ještě delegace z jejich partnerské obce Junakivka ze Sumské oblasti, kterou dnes prochází frontová linie. Viňkivská obec pomáhá Junakivce v krizové situaci a třeba i díky solárům bude mít na tuto pomoc víc peněz.

Již tedy bez starosty, zato s náměstkem a obecním ekonomem vyrážíme do terénu obhlédnout obě elektrárny. Fotíme, natáčíme stand-upy a libujeme si, že i za hutného zatažena elektrárny vyrábí a nejzákladnější provoz vodovodu v obci zajistí. Ekonom myslí na další rozvoj a po cestě obhlížíme další objekty, kam by se daly umístit solární panely. Chceme se loučit, neboť nás čeká ještě návštěva obce Turbiv, kde se instalace panelů na zdravotnické středisko teprve připravuje, a cesta po rozbité silnici může být dlouhá. To jsme se ale přepočítali: „Teď pojedeme na oběd.“ Vysvětlujeme naše další plány a nedostatek času, ale náměstek s ekonomem se jenom usmívají. „To se nikdy nestane, aby z Viňkivců odjel někdo hladový,“ ujišťují nás a je jasné, že se z toho nevyvlečeme.

Ani informace o vegetariánství a veganství v našem týmu hostitele neodradí. V místní restauraci nám nosí saláty, zeleninovou polévku, brambory. Náměstek nesměle přináší i láhev horilky. Spolupráci na tomto úkolu přenecháváme kolegyni, která neřídí, ale většinou ani moc nepije. „Zajídej to těma smaženýma bramborama, ať nejsi úplně na šlupky,“ radíme jí pobaveně, ale nakonec je posezení decentní a po hodince neveselé konverzace o válce a demografické situaci v regionu se loučíme a můžeme odjet. Ještě společná fotka před obligátními písmeny „I ❤ Viňkivci“ (podobný nápis nesmí chybět snad v žádné ukrajinské obci) a převzetí daru v podobě tradičního místního obřího chleba, který váží snad osm kilo a budeme ho ve více lidech usilovně jíst celý další týden.

Z Viňkivců odjíždíme sice s velkým chlebem, ale také s ještě větším dojmem ze setkání s lidmi, kteří se opravdově a se skromností snaží ve válce udělat pro svou obec něco dobrého. Solární panely, které by v Česku skončily na recyklaci, jim v tom pomáhají. Jde tak o další z úspěšných solárních projektů, kterých již NESEHNUTÍ po celé Ukrajině v rámci iniciativy Slunce pro Ukrajinu dokončilo více než dvacet. Další se přitom intenzivně připravují - kromě již zmíněného zdravotního střediska v Turbivu byla nyní úspěšně dokončena sbírka na solární elektrárnu pro nemocnici Sv. Lukáše ve Lvově. To bude pro změnu úplně nová elektrárna, na níž se složili drobní dárci a dárkyně z celého Česka a bude pomáhat nemocničnímu komplexu. Jeho součástí je i rehabilitační centrum pro lidi, kteří v důsledku ruské invaze utrpěli závažná zranění, nejčastěji ztrátu končetin. Silné dojmy z návštěvy tohoto centra by vydaly na více, než celý další článek.

Nic z výše uvedeného by se ale nemohlo stát, nebýt lidí, jako jste vy. Zapojte se a pomozte s námi lidem v Ukrajině přežít výpadky proudu a ruská bombardování. Nyní sbíráme prostředky na dopravu dalších solárních panelů do Ukrajiny. Přispět na ni můžete na slunceproukrajinu.cz.

Srdečná poděkování nejen z Viňkivců patří především vám.