Článek
Každý a každá z nás má jinou motivaci pro (ne)rodičovství. Ačkoli společenská norma stále předpokládá založení rodiny, realita je mnohem rozmanitější. Rozhodnutí mít či nemít děti může být výsledkem řady osobních, environmentálních či ekonomických úvah, kterým se v tomto článku budeme věnovat.
Jak společnost vnímá bezdětné?
Způsob, jakým o bezdětnosti mluvíme, přímo odkazuje na to, jak je ve společnosti vnímaná. Neúplnost, neplodnost, bezdětnost – všechna tato podstatná jména poukazují na to, že něco chybí. Společenské vnímání bezdětnosti je stále ovlivněné pronatalismem, tedy přesvědčením, že „normální“ je stát se rodičem. Lidé bez dětí – a zejména pak ženy – bývají často osočovány z toho, že jsou sobecké, emocionálně chladné či kariéristky. Ženy se častěji potýkají s kritikou, protože je ve společnosti stále zakořeněný názor, že ženství se rovná mateřství, a tak pokud se žena nestane matkou, nenaplní svůj životní cíl. Oproti tomu mužství zdaleka tolik není spojováno s otcovstvím (Hašková, 2010).
Stigmatizace bezdětných se projevuje například v nevyžádaných komentářích a dotazech, v moralizování o povinnosti reprodukovat a zpochybňování psychické stability či morální kvality dobrovolně či nedobrovolně bezdětných. Výzkumy ukazují, že v prostředí s pronatalistickými normami mohou bezdětní*é čelit sociálnímu vyloučení, pocitům hanby a horšímu psychickému fungování. Výzkumníci Tanaka a Johnson (2014) zjistili, že bezdětné ženy v pronatalistických společnostech vykazují nižší životní spokojenost než rodiče. Tyto výsledky nebyly replikovány ve společnostech, které pronatalistické nejsou.
Proti stigmatizaci můžeme bojovat vzděláváním či normalizováním rozhodnutí nemít děti. Pro určitou část populace je tento životní styl atraktivnější. Neznamená to, že jsou nenaplnění a naplněné a jejich životy mají menší hodnotu. Z tohoto důvodu se v anglické literatuře používá termín childfree (svobodné/svobodní od dětí), raději než childless (bezdětní). Tento posun v terminologii odráží širší snahu o destigmatizaci bezdětnosti a uznání rozmanitosti životních cest (Sedmá generace, 2023; Víznerová, 2022).
Současná situace
Fenomén (ne)dobrovolné bezdětnosti je v posledních letech v České republice stále aktuálnější, což potvrzují i nejnovější demografické statistiky Českého statistického úřadu, podle kterého podíl bezdětných žen v české populaci stále stoupá. Odborníci odhadují, že v ročnících narozených v polovině 80. let jich bude okolo 15 % (Šťastná, A., 2024). Nízká porodnost je v západních zemích i v Česku často diskutovaná a v médiích interpretovaná negativně. Je kladen důraz na demografickou krizi, stárnutí populace nebo ohrožení důchodového systému (Rovenský, 2025). Veřejná debata je často doprovázena tlakem na ženy, které jsou kritizovány za to, že mají málo dětí či odkládají mateřství – i přes to, že rodičovství je sdílenou partnerskou zodpovědností. Výzkumy ukazují, jak stále převládá normativní očekávání, že péče o děti a domácnost padne na ženy, což má vliv na jejich pracovní i osobní život a vnáší do debaty o porodnosti genderové stereotypy (Kalíšková, 2024; Amnesty International, 2023).
Tento univerzální pokles porodnosti v západních společnostech poukazuje na hlubší společenské a ekonomické změny, jako je odkládání rodičovství, vyšší nároky na vzdělání, kariérní ambice či změny hodnotových postojů (Horská, 2014). Mluví se také o tom, že ženy mají poprvé možnost se opravdu zamyslet nad tím, co pro jejich život těhotenství bude znamenat a berou toto rozhodnutí velmi vážně. S vyšším vzděláním také přichází větší informovanost o těhotenství a všem, co může přinášet, a nedochází tedy k takové idealizaci rodičovství.
Dobrovolná a nedobrovolná bezdětnost
Je důležité vymezit rozdíl mezi nedobrovolnou bezdětností a dobrovolnou nebo plánovanou bezdětností. Nedobrovolná bezdětnost jako taková je nemožnost reprodukce, není to dobrovolné vzdání se rodičovství, ale spíše nemožnost mít děti na základě vnějších omezení. Tento stav může být podmíněn zdravotními problémy, sociálními okolnostmi nebo ekonomickými překážkami (Sobotka, 2020; Šťastná a Sobotka, 2020). Nedobrovolně bezdětní a bezdětné často vnímají svou situaci jako problém, který má zásadní dopad na jejich psychiku, vztahy a sociální postavení (Konečná, 2009).
Na druhou stranu dobrovolná bezdětnost je životní volba. Lidé, kteří mohou mít děti, se rozhodnou jít jinou cestou a rodičovství si nevyberou. Klíčovým atributem tohoto životního stylu je deklarovaná svoboda volby: člověk aktivně preferuje život bez rodičovství a při tomto rozhodnutí klade důraz na hodnoty, které mu život bez dětí nabízí. Často jde o dlouhodobý proces, nikoli o jednorázové odmítnutí mateřství či otcovství (Horská, 2014; Manová, 2014; Sobotka, 2020). Tato volba může být motivovaná osobními, společenskými, environmentálními nebo zdravotními aspekty (Horská, 2014).
Hranice mezi dobrovolnou a nedobrovolnou bezdětností je však v praxi často nejasná. Někteří v průběhu života mění své preference nebo přecházejí ze stavu snahy o dítě k přijetí bezdětného života jako vlastní volby (Horská, 2014). Zásadním kritériem, jak již bylo výše zmíněno, je zde koncept volby. Ve statistikách sčítání lidu se bohužel tyto dvě kategorie neodlišují, a tak nemáme přesná data o tom, kolik dospělých je opravdu dobrovolně bezdětných.
Důvody a motivy
Důvodů, proč se osoby či páry rozhodují pro dobrovolnou bezdětnost, zaznamenává odborná literatura celou škálu. Patří mezi ně například touha zachovat si svobodu a kontrolu nad vlastním životem, kariérní ambice, obavy z narušení partnerského vztahu, environmentální motivace (např. strach z dopadů klimatické krize), zdravotní komplikace či nejistota budoucího vývoje společnosti (Librová, 2008; Víznerová, 2022; Horská, 2014; Hašková, 2009). Důležitou roli hraje i dostupnost bydlení a kvalitní partnerský vztah (Merz & Liefbroer, 2012). Pro mnohé je rozhodnutí zůstat bezdětným či bezdětnou nebo odkládat rodičovství souhrou více faktorů, které odrážejí individuální životní situaci, hodnotové preference a aktuální možnosti (Horská, 2014).
Environmentální důvody pro bezdětnost se v posledních letech objevují mezi nejčastěji uváděnými motivacemi, proč lidé zvažují menší počet dětí nebo úplnou bezdětnost. V České republice je podle výzkumu CVMM 61 % obyvatel nějakým způsobem znepokojeno změnami v klimatu (Katrňáková, 2025). Studie ukazují, že silnější obavy z klimatické změny jsou spojeny s menší touhou mít děti nebo s preferencí menšího počtu dětí. Často tato reprodukční rozhodnutí provází pocit, že je neetické přivádět děti do nejistého světa, ale objevuje se také logický argument, že menší počet dětí snižuje uhlíkovou stopu domácnosti, přičemž některé odhady uvádějí, že mít o jedno dítě méně patří k nejefektivnějším individuálním opatřením ke snížení emisí skleníkových plynů (Guillebaud, J., 2016). Klimatická úzkost, charakterizovaná pocity bezmoci, úzkosti a strachu o stávající i budoucí generace tak u části populace reálně vstupuje do reprodukčních rozhodnutí.
V kontextu současného vývoje je třeba chápat bezdětnost jako validní životní volbu, která nemá menší hodnotu než rodičovství. Společnost by měla usilovat o respekt k diverzitě životních cest a podporovat dialog o různých formách naplněného života, bez stigmatizace osob, které se rozhodly nevstoupit do rodičovské role (Librová, 2008; Víznerová, 2022).
Použitá literatura:
Amnesty International. (2023). Interrupce do ústavy – Amnesty International Česká republika. Amnesty.cz. https://amnesty.cz/interrupce-do-ustavy/
Horská, M. (2014). Dobrovolná bezdětnost jako sociální fenomén [Diplomová práce, Univerzita Karlova]. DSpace Univerzita Karlova. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/117843/120359714.pdf?sequence=1&isAllowed=y
Kalíšková, K. (2024). Nízká porodnost a břemeno péče pro ženy. IDEA CERGE-EI. https://idea.cerge-ei.cz/zpravy/nizka-porodnost-a-bremeno-pece-pro-zeny
Konečná, J. (2009). Psychologické a sociální aspekty nedobrovolné bezdětnosti. [Diplomová práce, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně]. Theses.cz.
Librová, H. (2008). Pestří a zelení: Kapitoly o dobrovolné skromnosti. Brno: Masarykova univerzita.
Manová, A. (2014). Dobrovolná bezdětnost v české společnosti [Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci]. STAG. https://theses.cz/id/yshuap/STAG96521.pdf
Merz, E.-M., & Liefbroer, A. C. (2012). The attitude towards voluntary childlessness in Europe: Cultural and institutional explanations. Population Research and Policy Review, 31(5), 545–572. https://doi.org/10.1007/s11113-012-9227-5
Rovenský, J. (2025). Výzvy a strategie pro řešení poklesu porodnosti. Politika & Společnost, 2, 1–12. https://www.politikaspolecnost.cz/wp-content/uploads/2025/02/2_2025_Budoucnost-ceske-populace_IPPS_Jan-Rovensky.pdf
Sedmá generace. (2023, červenec). Volím dobrovolnou bezdětnost. Sedmá generace. https://sedmagenerace.cz/volim-dobrovolnou-bezdetnost/
Sobotka, T. (2020). Causes and consequences of low fertility in Europe. Population Studies, 74(1), 1–23. https://doi.org/10.1080/00324728.2019.1683211
Šťastná, A. (2024). Bezdětnost v české populaci. Sociologický ústav Akademie věd ČR.
Šťastná, A., & Sobotka, T. (2020). Trendy a motivace bezdětnosti v evropském kontextu. Demografie, 62(2), 103–117.
Víznerová, K. (2022). Dobrovolná bezdětnost jako artikulovaná volba [Bakalářská práce, Univerzita Karlova]. DSpace Univerzita Karlova. https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/44343/BPTX_2010_2__0_287277_0_109041.pdf?sequence=1&isAllowed=y
