Na Nebi je Hojnost

Obnova areálu kolem cisterciáckého kláštera Porta coeli probíhá v duchu tradic, které charakterizují tento řád. Pro práci a dobrovolnou skromnost se rozhoduje jak dobrovolnictvo pomáhající s obnovou ovocných sadů na Tišnovsku, tak členstvo organizací a spolků, které na místě působí. Jaká byla cesta od potravinové soběstačnosti až po pomoc lidem prchajícím před válkou z Ukrajiny?

Je říjnové odpoledne a sluneční paprsky se opírají do zad skupinky zabalené v šálách a bundách, která se po obědě sešla u jedné z nízkých, nově rekonstruovaných budov, jež přiléhají k rozlehlému prostoru kláštera Porta coeli. Jsou tu už druhý den a věnují se tvorbě strategického plánu pro svoji organizaci. Při tom jim pomáhají dvě facilitátorky z organizaci NaZemi, Petra a Tereza. Další lidé z NaZemi pro ně připravují občerstvení a zajišťují zázemí.

Teď se na výzvu Petry rozdělují do menších skupin, aby se zapojili do nikdy nekončících prací na budovách a pozemcích přiléhajících ke klášteru. A tak se následující hodinu a půl někteří věnují zazimovávání zeleninových záhonů, prosévání vykopané zeminy přes katr, hrabání listí, nošení dřeva a vyklízení staré sýpky. Kdo se nemůže zapojit do náročnější fyzické práce, může přispět rukou k dílu v kuchyni, třeba při umývání nádobí.

Brněnská nevládní nezisková organizace NaZemi se věnuje například transformativnímu vzdělávání, důstojným pracovním podmínkám nebo prosazování myšlenek nerůstu. V areálu kláštera Porta coeli (což v překladu z latiny znamená brána nebes) nalezla organizace prostory pro své další působení, realizování seminářů, workshopů, hoštění jiných kolektivů či spolků a především pak místo, kde mohou členové*ky NaZemi žít a působit v souladu s hodnotami, které se snaží prosazovat, jako je pomalejší a udržitelnější způsob života. Jejich projekt NaNebi vznikl v roce 2023 po oslovení spolkem Hojnost, který v regionu aktivně působí už deset let.

Jak v publikaci Rostoucí podhoubí solidárních ekonomik od platformy Re-set píše Tereza Kulhánková (jež působí v NaZemi i ve spolku Hojnost), počátky aktivit Hojnosti sahají do roku 2012, tedy několik let před jeho oficiální založení. Hrstka místních žen, zčásti absolventek environmentálních studií, tehdy iniciovala vznik první KPZ (komunitou podporované zemědělství) skupiny na Tišnovsku odebírající bio zeleninu od rodiny Pospíšilových z Holubí Zhoře. Komunitou podporované zemědělství znaly z jiných míst, kde předtím žily, včetně zahraničí a chtěly ho přinést i do Tišnova a blízkého okolí.

Aktivity členek budoucího spolku Hojnost se zpočátku formovaly kolem myšlenek hospodářské soběstačnosti s ohleduplným přístupem ke všem složkám životního prostředí. Když se snažily získat podílníky*podílnice pro nově vzniklou KPZ, využívaly k tomu osobní kontakty i veřejné prezentace. Na jihomoravském venkově představily koncept komunitou podporovaného zemědělství velké části místního obyvatelstva vůbec poprvé. Od počátku stály aktivity budoucích členek spolku výrazně na dobrovolnické práci a ochotě poskytnout například vlastní prostory, kapacity, know-how a čas a chuť se organizovat.

Původní projekt tišnovské BioSpižírny kolem sebe postupně shromáždil na padesát rodin z regionu, které dvakrát týdně odebíraly svoje podíly z KPZ. Po pěti letech však narazil na limity neformální dobrovolnické práce. Skupina mladých žen, které navíc z většiny pečovaly o malé děti, se proto rozhodla založit spolek. Pojmenovaly se Hojnost a pod hlavičkou této právnické osoby si pronajaly prostory, aby tak odlehčily člence, která doposud pro společné aktivity poskytovala vlastní zázemí.

S přestěhováním BioSpižírny do komerčních prostor ve městě se objevila myšlenka otevřít prodejnu s lokálními biopotravinami pro veřejnost. Jak popisují členky spolku, velkou výzvou pro ně byla nulová zkušenost s provozováním obchodu s potravinami včetně třeba cenotvorby. Když ale v roce 2019 Ministerstvo práce a sociálních věcí vypsalo dotační výzvu k podpoře environmentálních sociálních podniků, rozhodla se desítka žen vytvořit záměr svého nového podniku a podat žádost o dotaci. S ní uspěly a v roce 2020 tak otevřely v Tišnově bezobalovou prodejnu jako vedlejší činnost spolku Hojnost, který po dobu své existence vytvořil podmínky i pro další aktivity.

Pro potravinovou soběstačnost se kolektiv spolku Hojnost rozhodl na dobrém místě. Krajina na Tišnovsku má dlouhou tradici ovocnářství a jeden velký starý ovocný sad patřící ke klášteru Porta coeli se nachází i v Předklášteří. Další aktivity související s udržitelným přístupem k hospodaření, které by spolek mohl zastřešit, tak na sebe nenechaly dlouho čekat. V roce 2018 se do spolku zapojuje Tomáš Blaha, koordinátor dobrovolníků, který stejně jako mnohé stávající členky spolku pochází z Tišnova a vystudoval environmentalistiku.

K dobrovolnictví i studiu přivedlo Tomáše podle jeho slov dětství strávené v brontosauřím oddíle Brďo Gingo: „Na univerzitě jsem se začal víc zajímat o staré a krajové odrůdy ovoce a přes známé z Hnutí Brontosaurus a HENu (Katedra environmentálních studií Masarykovy univerity – pozn. autorky) jsem se dostal jako stážista do Hostětína.“ Právě tam se napojil na česko-slovenskou ovocnářskou scénu a jeho zájem vyústil i v diplomovou práci: „Psal jsem ji na téma starých a krajových odrůd ovoce na Tišnovsku a možnosti jejich návratu do krajiny. Při psaní jsem měl možnost mluvit s ovocnáři u nás v regionu.“ Díky těmto setkáním také zjistil, jaká je ovocnářská historie v okolí a že se tu pořád nachází spousta zarostlých sadů.

Na stáž v Hostětíně navázal Evropskou dobrovolnou službou v Banské Štiavnici, kde také na chvilku zakotvil: „V Štiavnici jsem zůstal celkem dva a půlroku, z toho jen rok jako dobrovolník. Pak jsem se protloukal jako recepční v hostelu, turistický průvodce a koordinátor dobrovolníků na Kalvárii, což je barokní památka, kterou jsme pomáhali rekonstruovat.“ Zkušenost z Kalvárie ho v myšlenkách vrátila do rodného kraje. Uvědomil si, že v Předklášteří u Tišnova se také nachází památka, která by potřebovala podobnou péči: „Řekl jsem si, že až se vrátím zpátky na Moravu, zkusím nabídnout pomoc a zkušenosti s dobrovolnickou prací v klášteře Porta coeli.“

Než se tak ale stalo, střihl si Tomáš ještě stáž na ciderové farmě u rodiny Toullecových ve francouzské Bretani v rámci programu Erasmus pro mladé podnikatele*ky. Naučil se dělat cider a pronikl i do fungování francouzského venkova, pro který je typické družstevnictví a krátké dodavatelské řetězce. „Velmi mě inspirovalo i trávit čas s Christianem a Chantal Toullecovými. Oba dva jsou totiž velmi aktivní v místní katolické církvi, zároveň jsou velmi liberální a aktivní v environmentálních otázkách. Bylo to navíc v době vydání encykliky Laudato sí a já si najednou uvědomil, že díky autoritě papeže Františka je prostor pro přinášení ekologických témat i do české církve. A taky jsem tam začal snít o programu na záchranu starých odrůd ovoce u nás skrze výrobu moštu a cideru,“ popisuje Tomáš svoji cestu přes Slovensko a Francii k ovocným sadům v Předklášteří.

Tomášovu záměru nahrávaly i legislativní změny, když v roce 2013 vstoupil v platnost zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Na jednu stranu měl obavy, zda se o pozemky vrácené církvi nebude zajímat například některá developerská firma se záměrem přeměnit je na stavební pozemky. Nakonec se však odvážil oslovit řeholní společenství a představil svůj záměr na obnovu sadů za pomoci práce dobrovolníků.

„Zorganizoval jsem skupinu odrostlých dětských členů Brďo oddílu, vytvořili jsme solidární tým a solidární projekt a požádali o podporu v rámci Evropských sborů solidarity.“ Takto se podařilo získat první finance na nářadí a stravování na dobrovolnických akcích. S propagací zase pomohly dobrovolnické organizace jako INEX nebo Tamjdem či už několikrát zmíněné Hnutí Brontosaurus.

Do letní dobrovolnické činnosti se pak zapojili například belgičtí skauti*ky, které Tomáš poznal ve Štiavnici, ale neobešlo by se to ani bez pomoci místních. „Jedná se o region, který nebyl moc postižený poválečnou výměnou obyvatel, takže jsou tady poměrně silné vazby a spousta fungujících spolků,“ popisuje Tomáš Blaha i důvod, proč nechtěl zakládat vlastní organizaci a rovnou se obrátil na spolek Hojnost, aby zastřešil dobrovolnickou iniciativu na obnovu sadů a návrat starých odrůd ovoce do krajiny.

Při prvních návštěvách kláštera objevil Tomáš také možnosti skromného ubytování pro skupiny: „Správce kláštera měl zkušenosti s křesťanskými dobrovolnickými akcemi v zahraničí a v samotném klášteře Porta coeli v nultých letech působili zahraniční dobrovolníci, kteří opravili místnosti, které jsme později využívali s dobrovolníky i my.“ Klášter tak nabídnul možnosti jako šité na míru Tomášovým zájmům a zkušenostem: „Já v tom viděl velkou příležitost vybudovat dobrovolnické a vzdělávací centrum a napadlo mě skloubit všechny ty věci, kterým jsem se věnoval doteď – environmentální výchově, historii, dobrovolnictví a starým a krajovým ovocným odrůdám.“

Základnu dobrovolnictva zpočátku tvořila asi šestice lidí, časem ale přibývali*y další nadšenci*kyně a místní, čemuž pomohlo uskutečňování otevřených akcí. Vyčištěn byl nejen sad, ale i klášterní zahrady, kde mohlo vzniknout Zahradnictví Husle pěstující zeleninu nebo květinová farma a zahradnictví Planté. Za ním stojí zahradní architekta a floristka Juliána Dolíhalová s manželem Luďkem. Ke klášteru Porta coeli má Juliána hluboký duchovní vztah, a tak byla velmi nadšená, když ji Tomáš Blaha seznámil s možností vytvořit zahradu přímo v klášterním areálu. Záměrem Planté bylo pěstovat zajímavé, neokoukané květiny k řezu ohleduplným způsobem k životnímu prostředí.

Jak Juliána popisuje, snaží se sledovat počasí a pečlivě vnímat přírodu. Podle toho se pak řídí i v pěstebních plánech. Spousta jevů je podle ní předvídatelných a dá se jim předcházet. I tak se ale stalo, že v Planté neměli přístup k vodě, a když nastala velká sucha, nemohli*y dělat nic než tuto situaci přijmout. Květiny v Planté pěstují zcela bez chemie, všechny letničky, dvouletky a cibuloviny jsou vypěstované ze semínka, cibule nebo hlízy. Sazenice trvalek pořizují v trvalkových školkách. Semínka nakupují v zahraničí.

Snaží se udržovat půdu v co nejlepší kondici pravidelným obděláváním i odpočinkem, přidáváním organické hmoty a udržováním vlhkosti. Proti škůdcům zatím v Planté nijak nezasahují, ale Juliána přiznává, že s nimi má čím dál větší problémy. Nevylučuje tedy, že budou muset do budoucna sáhnout po ekologických přípravcích na jejich likvidaci. I když rodina Dolíhalových v současnosti vychovává dvě malé děti, zvládá Planté pořádat workshopy, vázat květinové výzdoby nejen pro svatby nebo hostit výlety dětí z brněnské školy Labyrint.

Tím však místní sociálně-ekonomické vazby nekončí: „Spolupracujeme třeba i s pivovarem Vorkloster a Podhoráckým muzeem, které v klášteře taky sídlí. V jedné části klášterního areálu jsme zase vytvořili komunitní zahradu, o kterou se stará koordinátorka a podílníci a podílnice, kteří přispívají peněžně i prací a rozdělují si vypěstovanou zeleninu. Taky jsme vytvořili malou spolkovou moštárnu,“ doplňuje bohatý výčet aktivit Tomáš Blaha.

Rozjetý dobrovolnický projekt ovlivnila pandemie Covidu, ale ani během těchto let skupina ve své činnosti neustala: „Začali jsme třeba organizovat Slavnost ovoce a kurzy řezu a roubování. Jako jeden z vedlejších projektů při vysekávání náletových dřevin v sadu jsme začali pálit biouhel.“ Z této iniciativy časem vyrostl projekt Cirkus C, komerční subjekt, který se zaměřuje na výrobu a popularizaci biouhle. „Je to jedno z důležitých opatření, které pomáhá snižovat koncentraci skleníkových plynů a zároveň zvyšuje schopnost půdy vázat vodu a zvyšovat půdní život,“ dozvídám se od Tomáše.

Tomáš Blaha hodnotí reakce okolí jako podporující a přijímající: „Místní nám chodili pomáhat na první brigády. Díky tomu se nám taky dařilo celkem dobře získávat peníze od místních firem na naše dobrovolnické akce. Podařilo se nám taky získat podporu od obce Předklášteří a města Tišnova.“ A místní aktivity neušly ani zájmu médií. Zaznamenat jste mohli*y reportáže České televize v Křesťanském magazínu a v pořadu Nedej se! či článek v Deníku N. Tomáš Blaha získal také ocenění Laskavec od Nadace Karla Janečka.

S počátkem ruské invaze na Ukrajinu a příchodem uprchlic*íků se spolek Hojnost rozhodl nabídnout svoje zázemí pro dobrovolnictvo právě příchozím. Dobrovolnický program byl z toho důvodu omezen a kapacity týmu se napnuly směrem k pomoci lidem z Ukrajiny. Dostavilo se i vyčerpání, a tak se Hojnost obrátila na brněnskou organizaci NaZemi o pomoc s pokračováním dobrovolnického centra. Z jednání vzešel tým a vznikl nový projekt NaNebi, který převzal a systematizoval provoz ubytování a organizování dobrovolnických brigád.

„Stále se držíme pořádání ovocnářských akcí pro veřejnost a stále se snažím o přinášení environmentálních témat v české církvi. Po pěti letech je ale té energie už méně, takže do budoucna už se chystáme především stabilizovat projekty, které už děláme, a jediný větší plán by asi mohlo být vytvoření veřejné moštárny, která by mohla dodávat na místní trh mošt z klášterních sadů. Zatím si moštujeme jen pro potřeby dobrovolnických akcí a naší komunity,“ nastiňuje možné budoucí plány Tomáš Blaha.

Zakládající členka Hojnosti Tereza Kulhánková oproti tomu popisuje, že koncept prodejny jako environmentálního sociálního podniku není vždy lehké vysvětlit a obhájit před veřejností, která často pokládá rovnítko mezi sociální a běžné (ziskové) podnikání. Environmentální sociální podnik Tišnovská spižírna pak v očích nezainteresovaných lidí nemá dosahovat na veřejnou finanční podporou.

Jako další výzvu, které Hojnost čelí, vidí Tereza například cenovou nedostupnost lokálních potravin v bio kvalitě, kdy je těžké konkurovat cenám potravin v obchodních řetězcích, nebo nutnost dočasně ustoupit z některých hodnot ve prospěch ekonomické udržitelnosti. Tak se někdy stane, že některé výrobky nenabízí bezobalově či uzeniny z lokální farmy nemají certifikaci bio.

S ohledem na sociální a environmentální rozměr projektu může být k diskuzi i samotný prodej masa a uzenin, ať už v bio či nebio kvalitě, anebo fakt, že lokální bio produkce může být pro určitou sociální třídu nedostupná. To už je však spíše strukturální a systémový problém.

To, co začalo jako snaha o potravinovou soběstačnost a zkrácení dodavatelského řetězce, se postupně proměnilo v iniciativu, jejímž smyslem je především spolupráce a péče o přírodu a krajinu. Pokud hledáme v solidárně-ekonomických iniciativách alternativu k současnému ekonomickém modelu, který kumuluje zisk na úkor dobrého stavu všech složek životního prostředí, lidských a mimolidských bytostí, příklad z Tišnovska ukazuje, že inspiraci nemusíme nijak složitě hledat v zahraničí. Stačí citlivě navazovat na to dobré, co máme přímo v našem nejbližším okolí.