Článek
Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) se narodila v berounských Všeradicích s příjmením Artmannová, a to do německy mluvící rodiny. Brzy přišla o svého otce a následně o všechny tři sourozence, takže vyrůstala jako jedináček. Její výchova nebyla o to láskyplnější, ba naopak. Matka k ní neměla příliš vřelých citů, a trestala ji i za drobné prohřešky. Namísto dětských her ji zaměstnávala prací v domácnosti.
K pátým narozeninám dostala malá Magdalena punčochy, pletací jehlice a přízi. „Co si napříště upleteš, budeš mít! Jsi už dost velká, abys mohla plést sama pro sebe!“ odbývala ji matka slovy, která dívka ze své hlavy nemohla nikdy vypustit. Dívka projevovala vysokou inteligenci a zájem o učení, do školních lavic však usedla až v 10 letech. Do té doby se vzdělávala doma, a to výhradně německy. Díky podpoře rodinného přítele byla vedena k četbě a katolické víře, rozhodla se vstoupit do kláštera.
Jenže kvůli matčině nesouhlasu se ale této myšlenky musela vzdát. S matkou se přestěhovala do Prahy a kvůli tíživé finanční situaci jí pomáhala vydělávat na živobytí. Po dosažení 18 let se konečně začala seznamovat s češtinou, a to díky své nové známosti, kterou byl právník a obrozenecký spisovatel Jan Alois Sudiprav Rettig. Své Ano si řekli roku 1808.
Ráda se učila a předváděla mimořádnou inteligenci
Po sňatku se z Magdaleny stala vlastenecky orientovaná buditelka a na základě vlastních smutných zkušeností z dětství se rozhodla věnovat zejména výchově a výuce dívek. Předčítala jim z česky psaných knih, ve svých kurzech je učila vaření, hospodaření a domácím pracím. Svého manžela oddaně následovala všude, kam v rámci nově získaného úřednického místa vedly jeho kroky. Manželé střídavě pobývali v Přelouči, Táboře, Ústí nad Orlicí, Rychnově nad Kněžnou či Litomyšli.
Díky podpoře svého muže se Magdalena odhodlala publikovat krátká prozaická i veršovaná díla, pouštěla se i do povídek určených mládeži, zejména dospívajícím dívkám, později se věnovala výhradně prakticky zaměřené literatuře. Když v roce 1826 vydala svou Domácí kuchařku, potýkala se s velkou konkurencí v podobě několika úspěšných sbírek receptů. Její kuchařka se ale na rozdíl od ostatních zaměřovala na lidovější vrstvy, byla psána srozumitelně a pokrmy v ní uvedené se neskládaly z luxusních či těžko dostupných ingrediencí.
I přes dobovou negativní kritiku, která se zakládala především na těžkosti a tučnosti jídel, se její sbírka stala a zůstává jednou z nejlepších česky psaných kuchařek. Osobní život české buditelky se ale opět pohyboval na vlnách neštěstí. Fyzicky i psychicky ji vyčerpávaly četné porody a potraty. Roku 1844 se naposledy rozloučila s Janem, který během pracovní cesty podlehl zápalu plic. Do pomyslného nebe ho následovala pouhý rok poté, osudnou se jí pravděpodobně stala srdeční slabost.
Zdroje: stoplusjednicka.cz, wikipedia.com, poznatsvet.cz
