Článek
Představte si, že sedíte ve svém pokoji a najednou se prostor kolem vás začne měnit. Nábytek vypadá menší, dveře jsou podivně vzdálené a lidé stojící kousek od vás působí, jako by se zmenšili. A ačkoli si uvědomujete, že to nemůže být skutečné, vaše vnímání tvrdí opak.
Takové zážitky mohou provázet zvláštní a zatím nepříliš dobře prozkoumaný neurologický stav známý jako syndrom Alenky v říši divů (Alice in Wonderland syndrome neboli AIWS). Jeho název pochopitelně odkazuje na slavné dílo Lewise Carrolla, v němž hlavní hrdinka opakovaně prochází podivnými proměnami - jednou je příliš malá, jindy naopak zase obrovská, a podobné změny se odehrávají také v jejím okolí, kde se vzdálenosti a rozměry zdají být zcela nepředvídatelné.
V případě tohoto syndromu však nejde o fantazii nebo živé představy, protože člověk opravdu vnímá velikost a vlastnosti svého těla a okolí jinak, než odpovídá skutečnosti. Není pak překvapující, že takové epizody mohou být velice stresující, zejména když se objeví poprvé.
Zde stojí za zmínku, že v odborné literatuře se objevují spekulace, že Lewis Carroll mohl při tvorbě čerpat inspiraci z vlastních zkušeností s migrénami a souvisejícími poruchami vnímání, ovšem neexistuje přímý důkaz, že trpěl právě tímto syndromem.
Svět, ve kterém velikost, perspektiva i čas nefungují správně
Mezi nejcharakterističtější projevy syndromu patří takzvané mikropsie a makropsie. Při mikropsii se předměty jeví mnohem menší, než ve skutečnosti jsou, zatímco při makropsii je tomu naopak.
Změny se přitom nemusejí týkat pouze okolního prostoru a předmětů, ale typicky ovlivňují i vnímání vlastního těla. Ruce mohou působit masivně, nohy nepřirozeně dlouze a dokonce hlava může člověku připadat několikanásobně větší. Jindy se zase mění vnímání vzdálenosti a tak předmět ležící na dosah ruky se zdá velmi daleko, zatímco vzdálené objekty mohou vypadat, že se nachází v bezprostřední blízkosti.
Neobvyklé mohou být také změny ve vnímání času, kdy některým lidem připadá, že se okolní dění zrychluje, jiným naopak připadá nepřirozeně pomalé. Objevovat se ale mohou i změny ve vnímání pohybu, prostoru nebo zvuku, ačkoli nejsou typické.
Výsledkem je zvláštní smyslový zážitek, při kterém jako by přestala platit pravidla fyzikálního světa, na která jsme zvyklí, a není těžké si představit, proč si člověk takovou zkušenost může vysvětlovat jako něco nadpřirozeného.
Co se děje v mozku, když ke změnám vnímání dochází
Už v několika předchozích článcích jsem zmiňoval, že oproti časté představě náš mozek nefunguje jako jednoduchá kamera, která prostě zaznamenává a předává obraz. Ve skutečnosti je představa o okolním světě i našem vlastním těle výsledkem kombinace vstupů z jednotlivých smyslů, které se propojují a zpracovávají, přičemž důležitou roli v tomto procesu hraje oblast na rozhraní spánkového, temenního a týlního laloku. Právě tyto oblasti se podílí na vytváření představy o tom, kde se nacházíme v prostoru a jak velké je naše vlastní tělo.
Pokud dojde k narušení tohoto složitého děje, může se změnit samotný způsob, jakým vnímáme okolní prostor, velikost a vzdálenost předmětů nebo dokonce vlastní tělesné proporce či naši pozici v prostoru. Stojí za zmínku, že narušení tohoto procesu vedlo v laboratorních podmínkách k tzv. mimotělním zkušenostem (např. člověk pozoruje sám sebe z výšky), které byly dříve známy ze zážitků blízké smrti.
Můžeme si to představit jako poruchu systému, který mozku pomáhá sestavit souvislý obraz reality. Ačkoli jsou jednotlivé smyslové informace v pořádku, jejich výsledná interpretace neodpovídá skutečnosti. Na tomto místě je ale fér říct, že přesný mechanismus tohoto syndromu zatím není objasněn dostatečně přesně.
Koho postihuje
Syndrom Alenky v říši divů je popisován především u dětí a dospívajících a ačkoli je občas popsán u dospělých, jeho plné vyjádření s ovlivněním několika smyslů současně je velmi vzácné.
U dětských pacientů je zmiňována možná souvislost s virovými infekcemi, zejména virem Epstein-Barrové, který způsobuje například infekční mononukleózu. Poruchy vnímání se přitom někdy mohou objevit přímo během infekce nebo krátce po jejím odeznění.
U dospělých se mezi významné souvislosti řadí především migréna, kdy změny vnímání mohou být součástí aury, tedy neurologických příznaků, které mohou předcházet bolesti hlavy nebo ji doprovázet.
Pokud pomineme účinky některých léků a psychoaktivních látek, mezi další možné příčiny patří poněkud nepřekvapivě epilepsie, jiné infekce, horečnaté stavy a některá neurologická onemocnění.
Je však třeba říct, že nejde o konkrétní nemoc s jedinou příčinou, ale o soubor příznaků, který může doprovázet různé zdravotní stavy. Proto i podobně neobvyklé smyslové zážitky mohou mít u různých lidí odlišné vyvolávající příčiny.
Jak vypadá prožívání epizody
Pro člověka, který podobné epizody zažívá poprvé, může být situace skutečně děsivá a stresující. Představme si dítě, které leží v posteli a najednou má pocit, že se pokoj kolem něho zvětšuje do nepředstavitelných rozměrů, nábytek vypadá vzdálenější, rodiče se zdají být menší a vlastní tělo působí úplně jinak.
Dítě přitom nemusí mít žádné potíže se zrakem v běžném slova smyslu. Může normálně rozeznávat barvy, tvary i jednotlivé předměty, ale jak už bylo uvedeno, problém spočívá v interpretaci jejich prostorových vztahů a velikosti během zpracování v mozku.
Někteří lidé popisují také pocit odcizení od vlastního těla nebo zvláštní dojem, že okolní svět není skutečný. Tyto epizody mohou trvat několik sekund, ale také několik minut či déle, přičemž jejich četnost a intenzita se liší podle konkrétního člověka i vyvolávající příčiny.
Pro dítě může být obzvlášť složité své zážitky popsat - jak vysvětlit rodičům, že se pokoj najednou zdá obrovský nebo že své ruce vidí jinak? Dítě si nemusí umět vysvětlit, co prožívá, a může mít strach, že se děje něco nebezpečného.
Diagnostika
Neexistuje jeden jednoduchý krevní test, který by syndrom jednoznačně potvrdil. Diagnóza se opírá především o podrobný rozhovor s pacientem a popis jeho neobvyklých smyslových zážitků.
Podle konkrétní situace mohou následovat krevní testy, magnetická rezonance mozku nebo elektroencefalografie pro posouzení elektrické aktivity mozku. Cílem vyšetření je především odhalit případnou vyvolávající příčinu a vyloučit jiné zdravotní problémy, například epileptické záchvaty, infekční onemocnění nebo strukturální změny.
To je důležité zejména proto, že neobvyklé poruchy vnímání nemusí automaticky znamenat tento syndrom, ale mohou být také příznakem jiného onemocnění, které vyžaduje odlišný přístup.
Dá se syndrom léčit a může úplně zmizet?
U řady pacientů příznaky postupně samy odezní, zejména u dětí, u nichž bývají často spojeny s přechodnou infekcí. Na jednotlivé projevy syndromu neexistuje univerzální lék, léčba se proto zaměřuje především na jejich příčinu, podle okolností tak může zahrnovat například léčbu migrény, infekce nebo epilepsie. V některých případech postačuje pouze sledování pacienta a vysvětlení povahy obtíží.
Náhlý vznik příznaků je však důležité nepodceňovat a pokud se objeví společně se silnou bolestí hlavy, poruchou řeči, slabostí končetin, zmateností nebo poruchou vědomí, je nutné neodkladné lékařské vyšetření.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Blom JD. Alice in Wonderland syndrome: A systematic review. Neurol Clin Pract. 2016;6(3):259-270. doi:10.1212/CPJ.0000000000000251
Mastria G, Mancini V, Viganò A, Di Piero V. Alice in Wonderland Syndrome: A Clinical and Pathophysiological Review. Biomed Res Int. 2016;2016:8243145. doi:10.1155/2016/8243145
