Článek
Asi nikoho nepřekvapí, že s přibývajícím věkem se postupně mění fungování našeho organismu a oslabují některé jeho přirozené obranné mechanismy. Imunitní systém postupně ztrácí schopnost účinně rozpoznávat a likvidovat potenciálně nádorové buňky, cévy ztrácí pružnost a hůře plní svou funkci a v těle narůstá chronický zánět. Zároveň se hromadí poškození buněk a zhoršuje se schopnost organismu vzniklé škody opravovat. Tyto změny pak zvyšují riziko nejen rakoviny, ale také infarktu, cévní mozkové příhody nebo neurodegenerativních onemocnění, z nichž nejčastější je Alzheimerova choroba. Co ale odlišuje ty, kteří si dokážou zachovat dobré zdraví i ve velmi vysokém věku?
Století lidé jako model zdravého stárnutí
Odpověď se věda snaží najít mimo jiné studiem lidí, kteří se dožívají sta a více let. Právě tato skupina, označovaná jako centenariáni, totiž představuje pozoruhodný model přirozené odolnosti vůči stárnutí. Jejich organismus dokáže po desetiletí udržovat relativně dobrou funkci navzdory postupnému hromadění biologického poškození.
Zajímavé výsledky přinesla například rozsáhlá švédská studie publikovaná v roce 2025, která sledovala zdravotní záznamy více než 274 tisíc lidí narozených v letech 1920–1922. Zdravotní stav těch, kteří se dožili sta let, následně porovnávala s ostatními příslušníky stejné generace. Ukázalo se, že století lidé měli v průběhu života méně diagnostikovaných onemocnění a jejich počet narůstal pomaleji. Výrazně méně častá u nich byla zejména neuropsychiatrická onemocnění a zároveň měli celkově nižší sklon k výskytu několika chronických chorob současně.
Imunitní systém, který nestárne tak rychle
Jedním z nejzajímavějších rozdílů mezi běžně stárnoucími lidmi a dlouhověkými jedinci je stav jejich imunitního systému. Zatímco u většiny populace dochází s věkem k postupnému zhoršování některých imunitních funkcí a tedy vyššímu riziku rozvoje například zhoubných onemocnění, u části stoletých lidí je tento systém udržován v překvapivé rovnováze.
Nejde přitom o to, že by jejich imunitní systém fungoval stejně jako ve dvaceti letech, ale spíše o zachování schopnosti účinně reagovat na nebezpečné podněty, aniž by přitom vyvolával nadměrný a dlouhodobý zánět. Takový zánět, označovaný jako chronický, je jedním z charakteristických znaků biologického stárnutí a představuje dlouhodobou, mírnou aktivaci imunitního systému, která může přispívat k rozvoji řady chronických onemocnění, včetně nemocí srdce a cév, diabetu 2. typu či neurodegenerativních poruch.
Přehledová studie publikovaná v roce 2026 v prestižním Nature Reviews Immunology ukazuje, že u některých stoletých lidí zůstávají zachovány důležité funkce vrozené i získané imunity. Popsána byla například schopnost imunitního systému lépe udržovat zánětlivé procesy pod kontrolou, zvýšená aktivita některých mechanismů buněčné údržby a obnovy a odlišná aktivita vybraných obranných procesů. Důležitou roli může hrát také autofagie, tedy přirozený proces, kdy buňky odstraňují své poškozené (či nepotřebné) součásti a získaný materiál znovu využívají.
Taková rovnováha může být důležitá nejen pro obranu před infekcemi, ale zejména pro kontrolu nádorových buněk a ochranu nervové tkáně před chronickým zánětlivým poškozením.
Buňky potřebují nejen fungovat, ale také se opravovat
Dalším společným rysem zdravého stárnutí je schopnost buněk udržovat se v dobrém stavu a průběžně opravovat poškození vzniklé během života po vystavení nejrůznějším zátěžím. Může docházet k poškození jejich genetické informace, vzniku škodlivých látek, narušení funkce mitochondrií, které buňkám dodávají energii, nebo hromadění poškozených bílkovin.
Zdravá buňka má k dispozici řadu mechanismů, které tyto problémy průběžně řeší. Dokáže opravovat poškozenou DNA, odstraňovat nefunkční buněčné struktury a zároveň se zbavovat bílkovin, které již neplní svou funkci. S přibývajícím věkem však účinnost těchto mechanismů často klesá, což má zásadní význam zejména v mozku.
Neurony jsou totiž buňky s mimořádně dlouhou životností a většina z nich se během života již nedělí. Musí proto po desetiletí udržovat svou funkčnost a průběžně a účinně odstraňovat poškozené součásti. Pokud tyto mechanismy selhávají, mohou se v nervové tkáni hromadit patologické bílkoviny, například amyloid beta a tau, které jsou charakteristické pro Alzheimerovu chorobu.
Podobně důležitá je kontrola buněčného poškození také v případě rakoviny. Pokud buňka nedokáže opravit závažné poškození DNA, měla by aktivovat mechanismy, které zastaví její další dělení, nebo spustit programovanou buněčnou smrt. Pokud tyto ochranné mechanismy selhávají a současně dochází k dalším genetickým změnám, může to přispět k nekontrolovanému množení buněk a vzniku nádorového onemocnění.
Zdravé cévy, zdravý mozek
Významným společným jmenovatelem zdravého stárnutí je také zachování dobré funkce cévního systému. Cévy totiž nezajišťují pouze zásobování orgánů kyslíkem a živinami, ale aktivně se podílejí na regulaci zánětu, metabolismu a funkce jednotlivých tkání.
Zejména mozek je na kvalitním cévním zásobení mimořádně závislý, přičemž dlouhodobě zvýšený krevní tlak, ateroskleróza nebo poruchy metabolismu glukózy mohou postupně poškozovat drobné mozkové cévy a narušovat jeho fungování. Cévní poškození navíc může zhoršovat průběh již probíhajících neurodegenerativních onemocnění nebo samo vést k rozvoji demence cévního původu (vaskulární demence).

Ateroskleróza. Pohled na skutečnou ucpanou cévu je někdy lepší prevence, než jen číst o škodlivosti cholesterolu.
Současné poznatky tak ukazují, že prevence demence proto nespočívá pouze v trénování paměti nebo řešení genetických rizik Alzheimerovy choroby, ale zásadním faktorem je právě péče o kardiovaskulární zdraví. Zpráva Lancet Commission z roku 2024 identifikovala celkem čtrnáct ovlivnitelných rizikových faktorů demence a odhaduje, že jejich účinným ovlivněním by bylo možné na populační úrovni předejít nebo oddálit až 45 % případů demence, o čemž jsem detailně psal zde.
Dlouhověkost není jen otázkou genů
Do jaké míry je tedy zdravé stárnutí dáno geneticky? Zmíněné výzkumy stoletých lidí ukazují, že dědičnost samozřejmě hraje významnou roli, ale rozhodně není jediným faktorem. Dlouhověcí jedinci mají častěji určité genetické varianty spojené například s regulací metabolismu, imunitní funkcí nebo opravami DNA, avšak neexistuje jediný gen, který by zaručoval dlouhý život bez rakoviny či demence.
Významnou roli hraje také prostředí a životní styl - pravidelný pohyb, kvalitní strava, dostatek spánku a udržování zdravé tělesné hmotnosti mohou příznivě ovlivňovat řadu mechanismů spojených s biologickým stárnutím. Pochopitelně je také důležitá prevence nebo řešení vysokého krevního tlaku, diabetu a poruch metabolismu lipidů.
To samozřejmě (bohužel) neznamená, že zdravým životním stylem lze vždy zaručit, že se člověk vyhne rakovině nebo Alzheimerově chorobě. Zdá se však, že dlouhodobá péče o metabolické, cévní a imunitní zdraví může významně přispět k zachování biologické odolnosti a tedy nižší pravděpodobnosti jejich rozvoje.
Co můžeme udělat pro zdravější stárnutí?
Znalost biologických mechanismů stárnutí je zajímavá, ale ještě důležitější je otázka, co z těchto poznatků můžeme využít v každodenním životě. Vedle známých doporučení týkajících se pohybu, stravy a spánku existuje několik méně nápadných oblastí, které mohou mít na dlouhodobé zdraví překvapivě velký vliv.
Nepodceňujte krevní tlak a cholesterol. Vysoký krevní tlak může po mnoho let probíhat bez příznaků, přesto postupně poškozuje cévy v celém těle včetně drobných cév zásobujících mozek. Podobně působí i zvýšená hladina LDL cholesterolu, která podporuje rozvoj aterosklerózy, přičemž jak jsem již uvedl, poškození cév patří mezi významné faktory zvyšující riziko demence.
Nezapomínejte na sluch a zrak. Může to působit překvapivě, ale neléčená ztráta sluchu i některé poruchy zraku patří mezi ovlivnitelné rizikové faktory demence. Zhoršený sluch totiž může vést k postupnému omezení komunikace a sociálních kontaktů a zároveň zvyšovat nároky na mozek při zpracování informací. Pokud si všimnete, že hůře rozumíte řeči nebo potřebujete stále hlasitější televizi, má smysl nechat si sluch vyšetřit. Podobně není dobré odkládat oční vyšetření při zhoršování zraku, protože mnohé problémy, například šedý zákal, lze přitom poměrně jednoduše řešit.
Nechte si občas zkontrolovat užívané léky. S přibývajícím věkem se často zvyšuje počet pravidelně užívaných přípravků, což může vést k nežádoucím interakcím. Pozornost si zaslouží zejména přípravky s anticholinergním účinkem a některé léky na spaní či uklidnění, které mohou u citlivějších osob negativně ovlivňovat paměť, pozornost nebo zvyšovat riziko pádů. Je proto vhodné nechat si jednou za čas u lékaře projít kompletní seznam užívaných léků a konzultovat případné změny.
Nezapomínejte na očkování. Stárnoucí imunitní systém reaguje na některé infekce méně účinně, což zvyšuje riziko závažného průběhu onemocnění a komplikací. Očkování představuje jeden z nejkonkrétnějších způsobů, jak tomuto riziku předcházet, přičemž ve vyšším věku má význam zejména ochrana proti chřipce, pneumokokovým infekcím, pásovému oparu nebo i covidu-19. Konkrétní očkování a intervaly je vhodné přizpůsobit věku, zdravotnímu stavu a dosavadnímu očkování.
Využívejte dostupné preventivní screeningy. Ani dobře fungující imunitní systém nedokáže vždy zabránit vzniku nádorového onemocnění. O to důležitější je zachytit případný nádor včas, přičemž u nás jsou dostupné například screeningy rakoviny prsu, tlustého střeva a konečníku nebo děložního hrdla. Pro vybrané rizikové skupiny existuje také program časného záchytu rakoviny plic. Samozřejmostí by měla být i prevence u praktického lékaře.
Nenechte se zlákat zázračnými přípravky na dlouhověkost. Výzkum biologického stárnutí přináší řadu zajímavých poznatků o autofagii, opravách DNA nebo fungování mitochondrií. Toho využívají prodejci nejrůznějších doplňků stravy, které slibují aktivaci těchto procesů a zpomalení biologického stárnutí. U látek jako jsou NMN, resveratrol nebo spermidin však zatím nemáme dostatek kvalitních klinických důkazů, že by jejich užívání u lidí skutečně prodlužovalo život nebo spolehlivě předcházelo rakovině či Alzheimerově chorobě. Investovat do pravidelné prevence, vyšetření a řešení skutečných zdravotních rizik je proto zpravidla rozumnější než utrácet za přípravky slibující biologické omlazení.
Nezapomínejte na fermentované potraviny. Střevní mikrobiom, tedy soubor mikroorganismů žijících v našem trávicím traktu, významně ovlivňuje fungování imunitního systému a regulaci zánětlivých procesů, přičemž v posledních letech se objevuje stále více důkazů o jeho klíčové roli pro zdraví našeho mozku, čemuž jsem se věnoval zde.
Složení našeho mikrobiomu se přitom s věkem mění, nicméně negativně ho ovlivňuje i užívání antibiotik během života. Zajímavá studie publikovaná v časopise Cell v roce 2021 ukázala, že strava bohatá na fermentované potraviny dokázala během deseti týdnů zvýšit rozmanitost střevního mikrobiomu a současně snížit hladiny některých zánětlivých ukazatelů. Prakticky to znamená zařazovat do jídelníčku například kvalitní bílý jogurt, kefír, kysané zelí nebo jiné fermentované potraviny. Nejde přitom o jeden konkrétní zázračný produkt, ale o pravidelný příjem různých fermentovaných potravin.
S ohledem na stravu je dobré ještě zmínit, že nestačí jíst každý den stejné druhy zeleniny a ovoce. Různé druhy totiž obsahují odlišné druhy vlákniny a dalších látek, které slouží jako potrava pro střevní mikroorganismy. Vyplatí se proto pravidelně střídat luštěniny, celozrnné obiloviny, ořechy, semínka, zeleninu a ovoce. Zvláštní pozornost si zaslouží luštěniny jako je čočka, fazole nebo cizrna. Kromě vlákniny totiž poskytují také rostlinné bílkoviny a řadu dalších biologicky aktivních látek. Rozmanitější jídelníček tak může podporovat pestřejší střevní mikrobiom a příznivě ovlivňovat metabolické i imunitní procesy.
Nejde jen o délku života, ale především o jeho kvalitu
Výzkum dlouhověkosti se v posledních letech stále více zaměřuje na otázku, jak prodloužit nejen samotný život, ale především období, které člověk prožije bez závažných chronických onemocnění. Jen asi málokdo by chtěl prožít delší život, kde by roky navíc znamenaly jen pobyt v nemocnici nebo trvalou potřebu péče. Cílem tak není pouze dožít se sta let, ale pokud možno si co nejdéle zachovat zdravý mozek, funkční tělo a schopnost žít nezávislý život.
Zdroje
Livingston G, Huntley J, Liu KY, et al. Dementia prevention, intervention, and care: 2024 report of the Lancet standing Commission. Lancet. 2024;404(10452):572-628. doi:10.1016/S0140-6736(24)01296-0
Park, John Chulhoon, et al. „Beyond the Gut: Decoding the Gut–Immune–Brain Axis in Health and Disease.“ Cellular and Molecular Immunology, 14 Aug. 2025, www.nature.com/articles/s41423-025-01333-3, https://doi.org/10.1038/s41423-025-01333-3. Accessed 15 Aug. 2025
Plaza-Florido, A., Carrera-Bastos, P., Pérez-Prieto, I. et al. The long-lived immune system of centenarians. Nat Rev Immunol 26, 634–652 (2026). https://doi.org/10.1038/s41577-026-01291-5
Zhang Y, Murata S, Schmidt-Mende K, Ebeling M, Modig K. Disease accumulation and distribution across the lifespan in Swedish centenarians and non-centenarians: a nationwide life course comparison of longevity and health resilience. EClinicalMedicine. 2025;87:103396. Published 2025 Aug 2. doi:10.1016/j.eclinm.2025.103396






