Střevní mikrobiom a jeho vliv na mozek: zásadní objev medicíny odráží i ajurvédské poznání

Pokrok v chápání propojení střeva a mozku, zejména pak v posledních dvaceti letech, zásadně proměnil naše pojetí komunikace mezi tělem a myslí. Ukazuje přitom, že střevní mikrobiom má průlomový vliv na zdraví mozku a může souviset i s rozvojem dosud neléčitelných neurodegenerativních onemocnění. To by ještě poměrně nedávno znělo téměř neuvěřitelně, dnes to však podporuje stále roustoucí počet klinických i výzkumných studií, z nichž některé naleznete v sekci Zdroje.

Protože jsem se tomuto tématu věnoval během svého akademického působení a výzkumu, rád bych vám je zde srozumitelně přiblížil.

Už ve starověku si lékaři všímali, že správná funkce střev je zásadní pro zdraví celého těla. Výrok „všechny nemoci začínají ve střevech“ je tradičně připisován Hippokratovi, který střevům přisuzoval důležitou roli i pro duševní pohodu. Podobně ajurvéda považovala trávicí oheň (agni) za klíčový regulační princip, který ovlivňuje nejen zpracování potravy, ale i vznik energie, jasnost myšlení a odolnost organismu vůči zátěži. Tradiční čínská medicína zase zdůrazňovala funkční osu mezi trávením, tvorbou životní energie (qi) a výživou mozku (shen), přičemž poruchy trávení byly chápány jako jedna z příčin psychické nerovnováhy. I když tyto přístupy používaly jiné pojmy než dnešní medicína, popisovaly stejnou zkušenost: dění ve střevech má přímý vliv na tělesné i duševní zdraví.

V 19. a 20. století se medicína začala systematicky zabývat mikrobiologií a fyziologií trávení. Postupně vyšlo najevo, že střeva hostí rozsáhlé společenství mikroorganismů, které ovlivňují trávení a celkovou odolnost organismu – souvislosti, jež byly později popsány jako klíčové pro fungování imunitního systému. Pozornost se tak přesouvala od tradičních představ k hledání konkrétních biologických souvislostí, které bylo možné systematicky zkoumat a měřit, což nakonec vedlo k formulaci a postupnému rozvoji konceptu osy střevo–mozek, k níž se dostanu za chvíli.

V posledních dvou až třech dekádách moderní metody umožnily detailně zmapovat střevní mikrobiom a jeho vliv na tělo. Ukázalo se, že je složitější a jeho interakce s funkcemi organismu mnohem rozsáhlejší, než se dříve předpokládalo, a otevřely cestu ke zcela novému chápání propojení střev, mozku a imunity.

V našich střevech žijí triliony mikrobů, především bakterií, ale také kvasinek a dalších mikroorganismů. Souhrn těchto organismů se označuje jako střevní mikrobiota (dříve a lehce nepřesně jako mikroflóra). Jejich genetický materiál se nazývá mikrobiom – jde tedy o souhrn všech genů těchto mikrobů, díky nimž naše tělo získává schopnosti, které by samo mělo jen omezeně, například štěpit některé složité složky potravy, vyrábět vitaminy, látky ovlivňující hormonální signalizaci a další.

Každý člověk má jedinečné složení střevní mikrobioty, které se začíná formovat už od narození a během života se mění vlivem stravy, prostředí, životního stylu, léků – zejména antibiotik – stresu a dalších faktorů. Mikroby se liší druhy i kmeny a důležitá je vyváženost celého systému, kdy například přemnožení některých bakterií nebo úbytek jiných může ovlivnit nejen trávení, ale také tvorbu vitaminů a látek důležitých pro mozek a imunitu. Narušení této rovnováhy označujeme jako dysbiózu.

Komunikace mezi střevy a mozkem probíhá prostřednictvím tzv. osy střevo–mozek, která představuje komplexní systém několika úzce provázaných cest, jejichž schéma můžete vidět níže.

Nervové spojení: bloudivý nerv (nervus vagus) tvoří přímou komunikační cestu mezi mozkovým kmenem a střevy. Díky němu mohou informace putovat oběma směry: mozek dokáže ovlivňovat činnost střev a zároveň střeva posílají zpětné signály do mozku. Kromě toho existuje střevní (enterický) nervový systém (ENS) – samostatná síť neuronů ve stěně střev, která dokáže nezávisle řídit jejich pohyby a lokální reflexy. ENS navíc „vnímá“, co se ve střevech děje (například jaké látky vznikají při trávení a jak aktivní je střevní mikrobiota) a podle toho posílá zprávy do mozku. Díky tomuto propojení se střevům často říká „druhý mozek“.

Endokrinní systém propojuje mozek a tělo pomocí hormonů, které zajišťují rychlou a koordinovanou komunikaci. Jednou z klíčových funkcí, kde střeva a mozek spolu komunikují, je stresová osa HPA (hypotalamus – hypofýza – nadledviny). Když mozek zaznamená stres, hypotalamus vyšle signál do hypofýzy, dojde k aktivaci nadledvin a ty začínají produkovat stresový hormon kortizol. Ten připravuje tělo k rychlé reakci, mimo jiné ovlivňuje krevní tlak a mění i trávení. Zajímavé je, že střevní mikrobiom dokáže ovlivnit, jak silně HPA osa reaguje: pokud je střevní prostředí v rovnováze, reakce je přiměřená, při narušené mikrobiotě může vznikat nadbytek kortizolu, což ovlivňuje nejen trávení, ale i náladu a imunitu. Střeva navíc uvolňují hormony ovlivňující chuť k jídlu, sytost a energetickou rovnováhu, jejichž signály jsou předávány zpět do mozku.

Imunitní systém: střevní stěna obsahuje velké množství imunitních buněk, které sledují stav mikrobioty a chemické prostředí ve střevě. Když je mikrobiom v rovnováze, imunitní reakce je vyvážená. V opačném případě, například při přemnožení některých bakterií, nedostatku jiných nebo zánětu, začnou imunitní buňky uvolňovat signály, které se dostávají i do mozku a mohou ovlivnit náladu, pozornost, spánek nebo chuť k jídlu.

Metabolické dráhy: střevní mikrobiota produkuje látky, které jsou pro mozek a tělo zásadní. Patří sem mastné kyseliny s krátkým řetězcem, které podporují zdraví střev a ovlivňují i funkce mozku, neurotransmitery jako serotonin a dopamin, jež mají vliv na náladu a kognitivní schopnosti, a také některé vitaminy, které jsou nezbytné pro správný metabolismus a činnost nervového systému.

Produkce těchto biologicky aktivních látek připomíná ajurvédský koncept jemných esencí vznikajících správným trávením, které vyživují nervový systém a podporují jasnost myšlení. Zatímco tradiční medicína pracovala s kvalitativním popisem těchto procesů, dnes je dokážeme kvantifikovat na úrovni konkrétních molekul.

Krevní oběh: cévy a krev tvoří cestu, kterou se látky vznikající ve střevech dostávají k mozku a ovlivňují jeho činnost. Mastné kyseliny, neurotransmitery, vitaminy i některé cytokiny tak mohou působit na náladu, kognici a zánětlivé procesy. Jejich vstup do mozku však řídí hematoencefalická bariéra (tedy bariéra mezi krví a mozkem), která funguje jako ochranný filtr – brání pronikání škodlivin, ale zároveň propouští důležité signály. Díky této kombinaci může stav střev a mikrobioty nepřímo ovlivňovat mozkové funkce i riziko neurozánětu.

Střevní mikrobiom tedy představuje jeden z klíčových regulačních prvků zdraví mozku. Prostřednictvím popsaných mechanismů ovlivňuje náladu, stresovou odolnost, schopnost učení i dlouhodobou stabilitu mozkových funkcí. Výzkum stále přesvědčivěji ukazuje, že narušená rovnováha mikrobiomu může přispívat k chronickému zánětu, změnám v nervové signalizaci a postupnému poškození mozkových struktur, což jsou procesy spojované nejen s depresí a úzkostmi, ale i s rozvojem neurodegenerativních onemocnění.

To, co tradiční medicínské systémy popisovaly jazykem rovnováhy a správného trávení, dnes moderní věda dokládá na úrovni buněk, molekul a nervových okruhů: stav střev a jejich mikrobiálního osídlení je úzce propojen se zdravím mozku v průběhu celého života. Péče o střevní mikrobiom tak není jen otázkou trávení, ale jedním ze základních pilířů podpory duševního i neurologického zdraví.

Pro skutečné fotografie a tematické informace můžete sledovat můj Instagram.

Boddy, S. et al. (2021) ‚The gut microbiome: A key player in the complexity of amyotrophic lateral sclerosis (ALS)‘, BMC Medicine, 19(1). doi:10.1186/s12916-020-01885-3.

Doenyas, Ceymi, et al. „Gut–Brain Axis and Neuropsychiatric Health: Recent Advances.“ Scientific Reports, vol. 15, no. 1, 27 Jan. 2025, pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11772745/, https://doi.org/10.1038/s41598-025-86858-3.

Hazan, S. (2020) ‚Rapid improvement in alzheimer’s disease symptoms following fecal microbiota transplantation: A case report‘, Journal of International Medical Research, 48(6). doi:10.1177/0300060520925930.

Laia Fontdevila, et al. „Examining the Complex Interplay between Gut Microbiota Abundance and Short-Chain Fatty Acid Production in Amyotrophic Lateral Sclerosis Patients Shortly after Onset of Disease.“ Scientific Reports, vol. 14, no. 1, 8 Oct. 2024, pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC11461871/, https://doi.org/10.1038/s41598-024-75083-z. Accessed 2 Dec. 2024.

Loh, Jian Sheng, et al. „Microbiota–Gut–Brain Axis and Its Therapeutic Applications in Neurodegenerative Diseases.“ Signal Transduction and Targeted Therapy, vol. 9, no. 1, 16 Feb. 2024, pp. 1–53, www.nature.com/articles/s41392-024-01743-1, https://doi.org/10.1038/s41392-024-01743-1.

Morais, Livia H., et al. „The Gut Microbiota–Brain Axis in Behaviour and Brain Disorders.“ Nature Reviews Microbiology, vol. 19, no. 4, 22 Oct. 2020, https://doi.org/10.1038/s41579-020-00460-0.

Ning, J. et al. (2022) ‚Investigating casual associations among gut microbiota, metabolites, and neurodegenerative diseases: A mendelian randomization study‘, Advances in Alzheimer’s Disease [Preprint]. doi:10.3233/aiad220023.

Park, John Chulhoon, et al. „Beyond the Gut: Decoding the Gut–Immune–Brain Axis in Health and Disease.“ Cellular and Molecular Immunology, 14 Aug. 2025, www.nature.com/articles/s41423-025-01333-3, https://doi.org/10.1038/s41423-025-01333-3. Accessed 15 Aug. 2025.

Romano, S. et al. (2021) ‚Meta-analysis of the Parkinson’s Disease Gut Microbiome suggests alterations linked to intestinal inflammation‘, npj Parkinson’s Disease, 7(1). doi:10.1038/s41531-021-00156-z.

Roudenský, Petr. „The Role of Gut Dysbiosis in the Pathogenesis of Neurodegenerative Diseases.“ Neurologie pro Praxi, vol. 26, no. 4, 29 Sept. 2025, pp. 312–317, https://doi.org/10.36290/neu.2025.036.

Yassin, Lidya K., et al. „Exploring the Microbiota-Gut-Brain Axis: Impact on Brain Structure and Function.“ Frontiers in Neuroanatomy, vol. 19, 12 Feb. 2025, https://doi.org/10.3389/fnana.2025.1504065. Accessed 3 Apr. 2025.