Článek
K napsání tohoto příspěvku mě přiměl jeden z komentářů pod mým nedávným článkem o glioblastomu. Objevila se tam poznámka, která připomněla, jak často se v podobných debatách znovu vrací otázka, zda mohou mobilní telefony souviset se vznikem nádorů mozku. Je to téma, které se ve veřejném prostoru drží překvapivě vytrvale, a právě proto má smysl podívat se na něj podrobněji.
Jaká záření jsou vlastně škodlivá a proč?
Začněme ale popořadě. Když mluvíme o záření nebo radiaci, nejde automaticky o něco nebezpečného. Radiace je obecně způsob, jakým se energie šíří prostorem. Může jít o elektromagnetické vlnění (například světlo, rádiové vlny nebo rentgen) nebo o proud částic. O tom, zda může být určité záření škodlivé, rozhoduje hlavně to, kolik energie nese, tedy jak je silné a zda má schopnost narušit struktury uvnitř našich buněk.
Z tohoto hlediska je zásadní rozdělení záření na ionizující a neionizující. Ionizující záření nese tolik energie, že dokáže zasáhnout do struktury atomů a molekul v našem těle, konkrétně vyrazit elektrony z atomů a tím narušit chemické vazby. Pokud k tomu dojde v DNA a buňka takové poškození neopraví správně, může dojít ke vzniku mutace způsobující rakovinu.
Elektromagnetické záření kolem nás a jeho rozdělení na neionizující a ionizující. Zleva doprava roste energie, kterou záření nese, a zároveň se zkracuje jeho vlnová délka. Na levé straně jsou zdroje s nízkou energií, jako elektrické vedení, rádio, mobilní telefony či mikrovlnné zařízení, a také většina slunečního záření (UVA a UVB), které nemají dostatek energie k ionizaci atomů. Na pravé straně se nachází vysoce energetické ionizující záření, například rentgenové a gama záření, které je schopné vyrážet elektrony z atomů a při vyšších dávkách poškozovat biologické tkáně.
Ionizující záření
Mezi ionizující záření patří například rentgenové a gama záření. Rentgenové záření vzniká uměle v přístrojích, například při běžném rentgenovém nebo CT vyšetření v nemocnici. Gama záření vzniká při rozpadu radioaktivních látek, například uranu v zemské kůře nebo radia používaného v medicíně. S gama zářením se můžeme setkat také při léčbě nádorů (možná jste slyšeli o gama noži). U těchto typů záření je dobře prokázáno, jak mohou poškozovat DNA, a proto víme, že při vysokých dávkách skutečně zvyšují riziko rakoviny.
Neionizující záření
Takové záření má výrazně nižší energii a nemá tak schopnost přímo poškozovat DNA (nepůsobí přímou ionizaci). Patří sem například viditelné světlo, infračervené záření, rádiové vlny, mikrovlny nebo právě signály používané mobilními telefony a vysílacími věžemi. Jejich hlavním známým biologickým účinkem je zahřívání tkání, a to jen při velmi vysokých intenzitách.
Pro úplnost je zde třeba ještě zmínit sluneční záření, které je svým způsobem trochu výjimečné. Většina UV záření, které dopadá na zemský povrch (konkrétně UVA a UVB), se totiž fyzikálně řadí mezi neionizující záření, a přesto je prokazatelně rakovinotvorné. Jak je to možné? Jeho energie je sice o něco nižší, než je potřeba k přímé ionizaci, ale stále stačí k tomu, aby v DNA vyvolávalo škodlivé chemické změny. Pokud se tyto změny hromadí a buňka je neopraví správně, může vzniknout rakovina kůže. UV záření tak stojí na samé (energetické) hranici mezi běžným světlem a skutečně ionizujícím zářením.
Mobilní telefony a wi-fi
Jak bylo naznačeno výše, mobilní telefony a bezdrátové (wi-fi) sítě pracují s částí elektromagnetického spektra, konkrétně s rádiovými vlnami a mikrovlnami, jež leží energeticky výrazně níže než ultrafialové záření. Z fyzikálního hlediska zde neznáme žádný mechanismus, kterým by toto záření mohlo přímo poškozovat DNA podobně jako rentgen nebo UV paprsky.
To však neznamená, že jejich bezpečnost nebyla a není zkoumána. Naopak, masivní a rychlé rozšíření těchto technologií vedlo k bezprecedentnímu úsilí v oblasti vědeckého výzkumu. Stovky studií se zaměřily na to, zda (zejména dlouhodobé) vystavení nízkým úrovním radiofrekvenčního záření může mít nějaké biologické účinky, ať už jde o vznik rakoviny, vliv na kognitivní funkce nebo spánek.
Starší studie narážely na metodické limity, kdy bylo obtížné odfiltrovat ostatní vlivy a spoléhaly na vzpomínky lidí, jak často před lety telefonovali. Jejich výsledky proto nebyly zcela jednoznačné a část z nich přinesla nejisté náznaky, které nebylo možné jednoznačně potvrdit.
Nejznámějším příkladem je švédská meta-analýza Lennarta Hardella z roku 2008, která u lidí telefonujících déle než 10 let zjistila dvojnásobné riziko vzniku gliomů (zhoubný nebo nezhoubný nádor) na straně hlavy, kde byl telefon držen. Kdyby ale mobilní telefony skutečně riziko zdvojnásobovaly, museli bychom s jejich masivním rozšířením pozorovat i epidemii těchto nádorů v populaci. K té ale nedošlo, jak uvidíme v novějších studiích níže.
Nicméně, na základě této obecné nejistoty zařadila v roce 2011 IARC (Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny) radiofrekvenční pole do kategorie 2B, tedy možná karcinogenní. Tato klasifikace neznamená prokázané riziko, ale spíše tehdejší nedostatek průkazných dat a potřebu dalšího výzkumu. Je dobré si připomenout, že do této kategorie patřila i káva.
Novější výzkumy
Novější výzkumy přinášejí díky delší době sledování a kvalitnějším datům mnohem jasnější odpovědi. Přelomová studie z června 2025 analyzovala data z amerického programu Surveillance, Epidemiology, and End Results (SEER). Jde o celonárodní systém populačních registrů zhoubných onemocnění spravovaný National Cancer Institute. Zmíněná studie zahrnula více než 200 000 pacientů se zhoubnými a 375 000 s nezhoubnými nádory mozku v letech 2000 až 2021.
Její závěry jsou výmluvné: za posledních dvacet let, kdy počet uživatelů mobilních telefonů v USA vzrostl 1200krát, výskyt zhoubných nádorů mozku u dospělých i dospívajících mírně klesl. Konkrétně meziročně o 0,6 %. Rovněž u nádorů ve spánkovém laloku, který je při telefonování vystavován nejvyšší dávce záření, nebyl zjištěn žádný nárůst.
Studie se zaměřila i na benigní akustické neuromy (nádory sluchového nervu), u kterých starší práce naznačovaly možné riziko. Ani zde se nepotvrdila žádná souvislost, protože jejich výskyt zůstal po celé sledované období stabilní. Jediný nárůst byl zaznamenán u nezhoubných nádorů obecně, což autoři přičítají nikoli mobilům, ale masivnímu rozšíření moderních zobrazovacích metod (CT, MRI), které odhalí i dříve skryté, asymptomatické nálezy.
Souhrnně řečeno: tato dosud nejrozsáhlejší populační studie neprokázala, že by užívání mobilních telefonů vedlo ke zvýšenému riziku vzniku mozkových nádorů, ať už zhoubných, či nezhoubných.
Na tomto místě je dobré říci, že manipulace těchto dat je v reálné praxi téměř nemožná. Populační nádorový registr totiž SEER shromažďuje hlášení o každém nově diagnostikovaném nádoru z nemocnic, patologických laboratoří a státních registrů napříč USA. Data jsou standardizovaná, auditovaná a veřejně dostupná výzkumníkům po celém světě, kteří mohou analýzu provést sami. Aby bylo možné je systematicky zfalšovat, musely by být koordinovaně upravovány tisíce nezávislých zdravotnických zařízení, patologických nálezů i úmrtních listů po dobu mnoha let, aniž by si toho kdokoli z odborné komunity všiml.
Podobně jednoznačné závěry přinesla britská studie z roku 2022, která 14 let sledovala 776 tisíc žen a porovnávala uživatelky mobilů s těmi, které je nikdy nepoužívaly. Výsledek? Žádné zvýšení rizika (ať už šlo o zhoubné gliomy, nezhoubné meningeomy nebo nádory sluchového nervu), a to ani u žen s každodenním používáním po více než 10 let. Jde o takzvanou prospektivní studii, která se vyhnula zkreslení starších prací (kde si pacienti vzpomínají zpětně), a její závěr je proto mimořádně spolehlivý: mobily za běžných podmínek riziko nádorů mozku nezvyšují.
A co děti? Jsou vystaveny vyššímu riziku?
Dětský organismus se v mnohém liší od dospělého, neboť nervová soustava se vyvíjí a lebka je tenčí, takže záření proniká hlouběji do mozkové tkáně. Právě proto se vědci na tuto skupinu zaměřili zvlášť.
Jednou z prvních studií, která zkoumala, zda mohou mobilní telefony zvyšovat riziko nádorů mozku u dětí, byla mezinárodní studie CEFALO. Do výzkumu bylo zahrnuto 352 dětí a dospívajících s nádorem mozku a 646 zdravých vrstevníků ze čtyř evropských zemí. Výzkumníci sledovali, jak dlouho děti mobily používají, jak často telefonují a jak dlouho od prvního použití uplynulo. Ani v jednom z těchto ukazatelů se neobjevilo zvýšené riziko nádoru mozku.
Ještě přesnější obrázek ale přinesla až nejnovější mezinárodní studie MOBI‑Kids, která je dnes největší studií svého druhu. Zahrnovala 899 mladých lidí s nádory mozku a 1 910 zdravých vrstevníků ze 14 zemí světa. Ani tento mnohem rozsáhlejší výzkum nenašel žádný důkaz, že používání mobilních nebo bezdrátových telefonů u dětí a dospívajících zvyšuje riziko nádorů mozku. Autoři uzavírají, že výsledky neukazují na žádnou kauzální souvislost.
Má tedy smysl se nějak chránit?
Z výše uvedeného tedy plyne, že podle současných vědeckých poznatků není používání mobilních telefonů za běžných podmínek spojeno se zvýšeným rizikem vzniku mozkových nádorů. Pokud si ale přesto chcete dopřát pocit větší jistoty, nebo prostě jen preferujete co nejnižší možnou zátěž, můžete se řídit několika jednoduchými zásadami.
1. Čím dále od hlavy, tím lépe
Intenzita elektromagnetického záření klesá s vzdáleností velmi rychle. Jakmile nedržíte telefon přímo u hlavy, ale používáte sluchátka nebo jen zapnete hlasitý odposlech, úroveň záření, které se dostane k mozku, klesne na zlomek původní hodnoty. Asi netřeba dodávat, že spaní s telefonem pod polštářem není zrovna ideální.
2. Vybírejte telefon, který vyzařuje méně
Každý mobil má udávanou hodnotu SAR (Specific Absorption Rate - specifická míra absorpce), která vyjadřuje, kolik záření absorbuje tkáň při maximálním výkonu. Výrobci ji musí uvádět a limity jsou nastaveny tak, aby i telefon zářící silně byl stále významně pod bezpečnostní hranicí.
3. Pozor na slabý signál
Mobil vyzařuje nejsilněji, když se snaží udržet spojení, tedy v oblastech se slabým signálem (např. ve výtahu, ve sklepě, na venkově). Vyhněte se tedy v takových situacích dlouhým hovorům.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Aydin D, Feychting M, Schuz J, et al. Mobile Phone Use and Brain Tumors in Children and Adolescents: A Multicenter Case-Control Study. JNCI Journal of the National Cancer Institute. 2011;103(16):1264-1276. doi:https://doi.org/10.1093/jnci/djr244
Castaño-Vinyals G, Sadetzki S, Vermeulen R, et al. Wireless phone use in childhood and adolescence and neuroepithelial brain tumours: Results from the international MOBI-Kids study. Environment International. 2022;160:107069. doi:https://doi.org/10.1016/j.envint.2021.107069
Zhang L, Muscat JE. Trends in Malignant and Benign Brain Tumor Incidence and Mobile Phone Use in the U.S. (2000-2021): A SEER-Based Study. Int J Environ Res Public Health. 2025 Jun 13;22(6):933. doi: 10.3390/ijerph22060933. PMID: 40566359; PMCID: PMC12193503.
