Článek
Glioblastom je nejčastější a zároveň nejagresivnější zhoubný nádor mozku u dospělých. Každý rok se objeví přibližně u 3 až 4 lidí ze 100 000, přičemž většina z nich umírá do 3 let. Důležité je, že nejde o rakovinu šířící se z jiného orgánu (metastáza), ale vznikající přímo v mozkové tkáni.
Dříve se tento nádor označoval jako „glioblastoma multiforme“, kdy slovo „multiforme“ (mnohotvárný) mělo vyjadřovat různorodý vzhled nádorových buněk: liší se tvarem, velikostí i strukturou jádra. Tato různorodost nebyla běžná a pomáhala patologům odlišit glioblastom od jiných typů nádorů mozku. Dnes se označuje pouze jako glioblastom, protože důležitější pro diagnózu jsou molekulární znaky, nikoli vzhled buněk.
Nádor vychází z podpůrných buněk mozku, takzvaných gliových buněk, konkrétně astrocytů. Ty za normálních okolností pomáhají neuronům, vyživují je, udržují stabilní prostředí v mozku a podílejí se na opravách drobných poškození. Pokud se však v jejich genetické výbavě nahromadí určité změny (mutace), mohou se začít nekontrolovaně dělit. U naprosté většiny případů vzniká nádor tzv. de novo (nově, ze zdravé tkáně), vzácněji se může vyvinout postupně z již existujícího nádoru nižšího stupně. Výsledkem je glioblastom, který roste rychle a agresivně proniká do okolní zdravé tkáně.
Glioblastom nemá ostré okraje. Jeho buňky se šíří mozkovou tkání prostřednictvím jemných, mikroskopických výběžků, které mohou zasahovat daleko za hlavní hmotu nádoru, což je zásadní problém pro jeho odstranění.
Na rozdíl od některých jiných nádorů nemá glioblastom jasně ohraničené okraje. Jeho buňky se nešíří jako jeden celistvý útvar, ale pronikají mezi zdravé mozkové buňky a vytvářejí jemné pavučinovité výběžky. Ty mohou zasahovat daleko za hlavní hmotu nádoru, podobně jako když se kořeny rostliny rozrůstají do všech stran a pronikají do okolní půdy. Skutečnou fotografii mozku zasaženého glioblastomem můžete vidět na mém Instagramu zde.
Pro lékaře to znamená, že i když při operaci odstraní vše, co je vidět na snímcích nebo pod mikroskopem, v okolní tkáni stále zůstávají malé skupinky nádorových buněk. Ty mohou později znovu začít růst a vytvořit nový nádor. Právě tato schopnost je jedním z hlavních důvodů, proč je léčba glioblastomu tak náročná a proč se nádor vrací.
Dalším problémem je velká biologická různorodost tohoto nádoru, které se říká heterogenita. V jednom glioblastomu může existovat několik různých skupin buněk, z nichž každá se chová trochu jinak. Některé buňky mohou na léčbu dobře reagovat, jiné jsou naopak odolné a dokážou přežít i intenzivní chemoterapii nebo ozařování. Právě tyto odolnější buňky pak mohou znovu začít růst a vytvořit nový nádor. I proto se glioblastom většinou po určité době vrací.
Nález na magnetické rezonanci u pacienta s bolestmi hlavy.
Příznaky obvykle nevznikají plíživě po mnoho let, jako je tomu například u neurodegenerativních onemocnění (např. Alzheimerovy či Parkinsonovy choroby). Často se rozvíjejí relativně rychle, během týdnů až několika měsíců. Záleží především na tom, ve které části mozku nádor roste a které funkce tedy narušuje. Může se objevit nová nebo postupně se zhoršující bolest hlavy (zejména v noci nebo po ránu), epileptický záchvat u člověka, který jej nikdy předtím neměl, nebo různé takzvané ložiskové příznaky, například porucha řeči, slabost nebo necitlivost jedné končetiny, zhoršení zraku na jednom oku či dvojité vidění. Někdy si okolí všimne, že dotyčný působí zmateněji, je apatičtější, nebo má potíže se soustředěním. Tyto projevy však nejsou specifické pouze pro glioblastom a mohou mít i řadu jiných, méně závažných příčin. Rozhodující je jejich novost, postupné zhoršování a kombinace více příznaků.
Častou otázkou je, zda lze vzniku glioblastomu nějak předcházet. Na rozdíl od cévních onemocnění nebo některých jiných nádorů neznáme jasné rizikové faktory, které by bylo možné ovlivnit životním stylem. Ve většině případů vzniká nádor sporadicky, bez zjevné příčiny. Neexistují přesvědčivé důkazy, že by běžné používání mobilních telefonů nebo každodenní stres jeho vznik způsobovaly. Ačkoli některé práce naznačovaly souvislost, rozsáhlé studie ji neprokázaly, ačkoli výzkum vlivu elektromagnetického záření samozřejmě pokračuje. Za jediný dobře prokázaný rizikový faktor je považováno předchozí ozáření lebky z lékařských důvodů (např. při léčbě jiného nádoru), což je naštěstí vzácné.
Diagnóza se obvykle stanoví pomocí magnetické rezonance s podáním kontrastní látky, která nádor na snímcích zvýrazní a pomůže odhalit jeho nepravidelnou strukturu. Definitivní potvrzení je však možné až po histologickém vyšetření vzorku tkáně, získaného při operaci nebo biopsii. V současnosti se nádory hodnotí nejen podle mikroskopického vzhledu, ale podle zmíněných molekulárních znaků, například přítomnosti nebo nepřítomnosti mutace v genu IDH. Tato informace je velmi důležitá, protože nádory s touto mutací mají často jiný průběh a obvykle i lepší prognózu. Proto hrají molekulární znaky klíčovou roli při přesném určení typu nádoru i při odhadu dalšího vývoje onemocnění.
Léčba a výzkum
Léčba spočívá zpravidla v kombinaci více postupů, tedy multimodální terapii. Prvním krokem je co nejbezpečnější chirurgické odstranění co největší části nádoru s ohledem na zachování důležitých mozkových funkcí. Následuje radioterapie (ozařování) a chemoterapie, nejčastěji lékem temozolomid. Tento postup, známý jako protokol STUPP, představuje současný standard péče.
I přes tuto agresivní léčbu je třeba říci otevřeně, že glioblastom patří mezi nádory s nepříznivou prognózou. Medián přežití při současné léčbě se pohybuje přibližně kolem jednoho až jednoho a půl roku, i když existují pacienti, kteří žijí déle, a výjimečné případy (méně než 1%) ukazují přežití i po deseti letech. Výsledek významně ovlivňuje věk, celkový zdravotní stav, rozsah chirurgického odstranění i biologické vlastnosti samotného nádoru (například podle změn v genech IDH a MGMT, které mohou rozhodovat o tom, jak účinná bude chemoterapie.).
Je důležité si uvědomit, že statistiky popisují velké skupiny pacientů, nikoli však jednotlivce, protože každý případ má svá specifika. Stejně jako u jiných závažných onemocnění má zásadní význam včasné vyšetření při nově vzniklých neurologických potížích a následná péče ve specializovaném centru, kde se setkávají neurochirurgové, onkologové a další odborníci a mohou pacientovi nabídnout tu nejlepší možnou péči na současné úrovni poznání.
Vzhledem k závažnosti této diagnózy probíhá intenzivní výzkum nových léčebných možností, včetně imunoterapie, cílené léčby, různých typů vakcín a personalizovaných přístupů vycházejících z genetického profilu nádoru. Do klinické praxe již pronikla i metoda zvaná Tumor Treating Fields (TTF). Někteří si ji možná vybaví z mediálních titulků, které se v posledních letech týkaly její vysoké finanční náročnosti a jednání s pojišťovnami o úhradě.
TTF využívá nízkoenergetická střídavá elektrická pole aplikovaná pomocí speciálních elektrod připevněných na oholenou pokožku hlavy. Tato pole působí především na buňky, které se právě dělí. Během mitózy (tedy procesu, při němž se jedna buňka rozdělí na dvě) musí uvnitř buňky vzniknout jemné struktury zajišťující správné rozdělení genetické informace. Elektrická pole tento proces mechanicky narušují: ovlivňují uspořádání buněčných struktur a pohyb nabitých částic, které jsou pro dělení nezbytné. Výsledkem je, že nádorové buňky často nedokážou dělení dokončit a zanikají, nebo se jejich množení výrazně zpomalí.
Klinické studie ukázaly, že přidání TTF ke standardní léčbě (radioterapie a chemoterapie temozolomidem) může u části pacientů prodloužit přežití oproti samotné standardní terapii o několik měsíců. Nejde však o samostatnou léčbu ani o definitivní řešení. Metoda je náročná na každodenní používání (zařízení je třeba nosit většinu dne) a její přínos se může mezi jednotlivými pacienty lišit.
I když tedy zatím nemáme léčbu, která by zásadně změnila prognózu všech nemocných, postupně se objevují dílčí pokroky a naše porozumění biologii tohoto nádoru se v posledních letech významně prohloubilo. Věříme, že právě tyto poznatky povedou v budoucnu k účinnějším a šetrnějším terapiím.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
Ellenbogen, Y., Zadeh, G. A new paradigm for immunotherapy in glioblastoma. Nat Med31, 1404–1405 (2025). https://doi.org/10.1038/s41591-025-03607-9
Khagi, S., Kotecha, R., Gatson, N. T. N., Jeyapalan, S., Abdullah, H. I., Avgeropoulos, N. G., Batzianouli, E. T., Giladi, M., Lustgarten, L., & Goldlust, S. A. (2025). Recent advances in Tumor Treating Fields (TTFields) therapy for glioblastoma. The oncologist, 30(2), oyae227. https://doi.org/10.1093/oncolo/oyae227
Smetanová L, Ryška P, Vališ M. Glioblastoma grade IV – long-term survival. Česká a slovenská neurologie a neurochirurgie. 2020;83/116(3):332-334. doi:https://doi.org/10.14735/amcsnn2020332
Wu W, Klockow JL, Zhang M, Lafortune F, Chang E, Jin L, Wu Y, Daldrup-Link HE. Glioblastoma multiforme (GBM): An overview of current therapies and mechanisms of resistance. Pharmacol Res. 2021 Sep;171:105780. doi: 10.1016/j.phrs.2021.105780. Epub 2021 Jul 21. PMID: 34302977; PMCID: PMC8384724.
