Článek
Na začátku šedesátých let patřila k celé řadě mladých hereček, které doufaly, že se jim jednou podaří prorazit. Narodila se 1. ledna 1939 v Nice - Francie. Dlouho se zdálo, že její budoucnost se bude ubírat úplně jiným směrem – k baletu. Tanec, hudba a přísná disciplína byly součástí jejího života už od dětství a její štíhlá, elegantní postava ji k tomuto světu přímo předurčovala. Nakonec se ale všechno vyvinulo jinak a dostala se k filmu.
K herectví se dostala spíš shodou okolností, ale velmi rychle mu podlehla. Po příchodu do Paříže začala studovat herecké umění a postupně se objevovala v menších rolích ve francouzských, italských i německých filmech. Už v té době bylo patrné, že má výrazný temperament a přirozený půvab. Režiséři ji často obsazovali do rolí svůdných, provokativních žen – osudových krásek či hříšnic. Pracovala po boku známých herců a pod vedením uznávaných tvůrců si krok za krokem budovala slibnou kariéru, aniž by tušila, že ji čeká role, která všechno zásadně změní. Průlom přišel v roce 1964, když se chystalo filmové zpracování historických románů o Angelice, nespoutané šlechtičně. O hlavní roli tehdy usilovaly mnohem větší hvězdy, producenti se však nakonec rozhodli dát šanci relativně neznámé Michèle Mercier. Sama herečka prý zpočátku váhala. Měla pocit, že nabídka přichází pozdě a že už dávno není žádnou novou tváří. Netušila ale, že právě Angelika se stane její životní rolí. Během několika let vzniklo pět filmů, které z ní udělaly mezinárodní hvězdu. Angelika byla odvážná i něžná, vášnivá i zranitelná – žena, která se nebála bojovat za lásku ani za svobodu. Diváci po celém světě její osudy doslova hltali a herečka se prakticky přes noc proměnila v symbol krásy a romantiky šedesátých let. Její tvář se objevovala na obálkách časopisů, ženy se inspirovaly jejím stylem i účesem a dívky snily o tom, že jednou budou jako ona.
Michèle Mercier a Richard Harrison ve scéně z filmu Přání smrti.
Angelika měla mimořádně silný ohlas i v tehdejším Československu, a to navzdory tomu, že se filmy do kin dostávaly se zpožděním. Významnou roli v tom sehrál také český dabing — hlas Libuše Švormové, který se pro diváky stal neodmyslitelnou součástí Angeliky. Do našich srdcí se zapsala natolik, že se její kouzlo otisklo i do slavné komedie Slunce, seno…, kde Helena Růžičková sleduje Angeliku se stejným nadšením, jaké tehdy zažívaly celé domácnosti. Je mi přes třicet, a i pro mě je Angelika pevnou součástí dětství — a jsem za to vlastně ráda.
Právě v tom se ale skrývalo i její prokletí. Úspěch slavné ságy zastínil všechno ostatní. Ať natočila jakýkoli další film, publikum i producenti v ní stále viděli především Angeliku. Herečka se sice snažila ze škatulky vymanit, ale bez většího úspěchu. Zatímco na filmovém plátně prožívala vášnivé lásky a velká dobrodružství, její skutečný život byl plný bolesti a zklamání. Obě manželství Michèle Mercier skončila nešťastně. První se proměnilo v dusivé soužití poznamenané žárlivostí, závislostí a strachem, druhé skončilo zradou a finančním krachem. Herečka se sice zamilovala hned několikrát, žádný z jejích vztahů však neměl dlouhého trvání. Dodnes tak žije sama a bezdětná. Toužil po ní například i její filmový partner Robert Hossein, představitel Joffreyho de Peyraca, avšak v lásce jí štěstí nepřálo.
Michèle Mercier na festivalu v Cannes 2017.
V roce 1961 se provdala za režiséra Andrého Smagghe, jejich manželství však ztroskotalo kvůli jeho problémům s alkoholem. Později se zamilovala do závodníka Claudea Bourillotova, který ji ale zradil a okradl, čímž z jejího života navždy zmizel. Další bolestnou kapitolou byl vztah s hercem Vittoriem Gassmanem, jenž měl sklony k agresivitě a násilí – dokonce se měl pokusit o znásilnění. Pokus o nový začátek v Hollywoodu nevyšel a postupně se stahovala do ústraní. Přidala se i další trápení – nenaplněné mateřství, zklamané lásky a zkušenosti, o nichž se mluvilo spíš potichu.
Hereckou kariéru ukončila poměrně brzy. Objevila se ještě v několika filmech a později výjimečně také v televizi, ale skutečný návrat už nikdy nepřišel. O svém životě napsala knihu s příznačným názvem „Nejsem Angelika“. Ke své nejslavnější roli se ale nikdy úplně neotočila zády — věděla, že jí dala všechno, co mohla, i když ji zároveň poznamenala a v mnohém uzavřela další herecké možnosti.
Michèle Mercier se nikdy zcela nevyrovnala se smrtí své sestry, která v pouhých pěti letech podlehla břišnímu tyfu. Právě na její památku si herečka zvolila umělecké jméno Michèle. Narodila se totiž jako Jocelyne Yvonne Renée Mercier.
Zdroje: woman.forumdaily.com, wikipedia.org, idnes.cz, extra.cz, dotyk.cz
