Článek
Víte, ono se to na první pohled nezdá, ale Sedm statečných je vlastně hrozně prostý příběh. Máte zapadlou mexickou vesnici, kterou pravidelně drancuje banda ozbrojených lupičů, a proti nim sedm cizinců. Nikdo z nich tam nemá rodinu, majetek ani jistotu, že ten den přežije. Přesto na nabídku chudých vesničanů kývnou a rozhodnou se postavit obrovské přesile. Právě z téhle jednoduché zápletky vyrostl jeden z nejzásadnějších westernů všech dob.
Režisér John Sturges ho natočil jako americkou verzi slavného japonského snímku Sedm samurajů od Akiry Kurosawy. Je docela zajímavé, že i Kurosawa se nechal silně ovlivnit starými americkými westerny, hlavně tvorbou Johna Forda. Vznikl tak v podstatě kruh inspirace – japonské drama inspirované Amerikou se po pár letech vrátilo zpět ke kořenům jako nový western. Práva na remake koupila za deset tisíc dolarů produkční společnost herce Yula Brynnera, který si ve filmu zahrál vůdce skupiny Chrise. Brynner o tom mluvil často – když viděl Kurosawův film, přišlo mu, že je to dokonalý western, akorát natočený v japonštině. Jenže projekt se nerodil vůbec snadno. Brynner se o původní koncepci hádal s hercem Anthonym Quinnem a celou výrobu brzdily právní spory. Natáčení nakonec začalo 1. března 1960 v Mexiku, a to bez hotového scénáře. Postupně na něm dělali tři scenáristé, ale v titulcích nakonec zůstal jen William Roberts. Některé původní nápady, jako třeba že hrdinové budou zestárlí veteráni z občanské války, nakonec úplně vyškrtli. Místní úřady navíc bedlivě hlídaly, aby film neurážel mexickou národní hrdost, takže se musely upravovat dialogy i drobné detaily. Spousta scén vznikala doslova pár hodin před ostrou klapkou, což sice zvyšovalo napětí, ale dodalo to filmu nečekanou energii.
Základ děje si nechal kostru Kurosawova příběhu. Vesničané si najmou sedm pistolníků, aby je bránili před bandity, které vede Calvera. Samurajské meče vystřídaly kolty a japonský venkov zase americko-mexické pohraničí. V závěrečné bitvě čtyři z obránců padnou a přežijí jen Chris, Vin a Chico. Zatímco Chris s Vinem odjíždějí, mladý Chico zůstává ve vesnici kvůli dívce Petře, do které se během bojů zamiloval. Právě obsazení bylo klíčem k tomu, proč je film úspěšný i dnes.
Rosenda Monteros a Yul Brynner na dobové propagační fotografii k filmu Sedm statečných z roku 1960.
Yul Brynner dal Chrisovi tichou sílu, přirozenou autoritu a pevnou, neokázalou rozhodnost, ze které šel respekt. Jeho vlastní život byl přitom neuvěřitelný příběh sám o sobě. Narodil se v roce 1920 ve Vladivostoku a měl velmi smíšený původ. Byl to herec, zpěvák, kytarista i artista v cirkuse, a během války dokonce pracoval jako rozhlasový zpravodaj ve francouzštině. Miloval romské písně (ve Vídni o nich natočil celé LP), rád četl klasiku, vášnivě fotil a hodně podporoval charitu, hlavně UNICEF a nemocné děti. Umřel v roce 1985 ve věku 65 let na rakovinu plic, přesně pětadvacet let po premiéře filmu. Největší rivalita byla na place mezi Brynnerem a představitelem Vina, Stevem McQueenem. McQueen měl za sebou drsné mládí, ve čtrnácti byl v pouličním gangu a matka ho musela poslat do nápravného zařízení. Později sloužil u námořní pěchoty a herectví studoval díky podpoře ze zákona G. I. Bill. O roli v Sedmi statečných stál tak moc, že fingoval autonehodu, aby se vyvázal ze závazků v seriálu Wanted- Dead or Alive. Protože měl ve scénáři méně mluvení než Brynner, snažil se na sebe strhávat pozornost gesty – buď si hrál s kloboukem, nebo schválně chrastil náboji. V roce 1979 mu lékaři našli mezoteliom pleury spojený s azbestem a o rok později, ve věku 50 let, umřel na rakovinu plic. Jeho popel pak rozptýlili v Tichém oceánu. Chica hrál Horst Buchholz, německý herec, který stál na pódiu už jako teenager a kurzy herectví si platil z vlastních peněz. I když hrál v mnoha filmech, tahle role zbrklého pistolníka zůstala jeho nejslavnější. Umřel v roce 2003 na zápal plic v 69 letech. Charles Bronson, který hrál Bernarda O’Reillyho, byl syn litevských přistěhovalců a jedenáctý z patnácti dětí. Před filmem dřel v dole jako horník. Skutečnou slávu mu přinesl právě tento film a později samozřejmě Tenkrát na Západě od Sergia Leoneho. Umřel v roce 2003 v Los Angeles na zápal plic ve věku 81 let. Robert Vaughn (postava Leeho) měl už před natáčením nominaci na Oscara za film Hoši z Filadelfie. Později zářil v hitech jako Most u Remagenu nebo Bullittův případ a v roce 1978 dostal cenu Emmy. Umřel v roce 2016 na leukémii jako úplně poslední z celé původní sedmičky. Harryho Lucka hrál Brad Dexter, který za války začínal v armádním uměleckém souboru a později se věnoval produkci. Umřel v roce 2002 na emfyzém (rozedmu plic) v 85 letech. Britta, toho mistra s noži, si zahrál James Coburn, který za války sloužil jako radista. V roce 1978 byl tak populární, že za dvě slova v reklamě na pivo shrábl půl milionu dolarů, i když se pak přiznal, že pivo vlastně nemá rád. Umřel v roce 2002 na infarkt ve věku 74 let.
Když se na tu partu podíváte, je zajímavé, že pět z nich bylo neamerického původu. A nikdo z nich nezemřel přirozeně věkem. Dva podlehli rakovině plic, dva zápalu plic, jeden rozedmě, jeden leukémii a jeden na srdce. Pět ze sedmi tedy mělo přímou souvislost s nemocemi plic. V době jejich slávy bylo prostě nepředstavitelné, aby filmový drsňák nekouřil – cigareta k nim patřila stejně jako kolt u pasu, a to jak v Americe, tak v Evropě.
Velký kus úspěchu patří i hudbě Elmera Bernsteina. Ten hlavní motiv je dneska jedním z nejznámějších témat vůbec. Přitom v USA film zprvu moc neoslnil a jen těsně pokryl svůj dvoumilionový rozpočet. Zato v Evropě vydělal trojnásobek a mimo Ameriku ho vidělo skoro 90 milionů lidí. Do československých kin dorazil 21. srpna 1964 a vidělo ho přes šest milionů lidí, což z něj dělá jeden z nejúspěšnějších filmů u nás před rokem 1989. Úspěch samozřejmě přinesl tři pokračování – Návrat sedmi statečných, Pistole sedmi statečných a Jízda sedmi statečných, ale kvalitu originálu už netrefily. Mezi lety 1998 a 2000 běžel i televizní seriál a v roce 2016 vznikla nová filmová verze od Antoina Fuquy, ale na Sturgesovu klasiku to prostě nemá. Sedm statečných v podstatě uzavřelo éru klasických westernů, které pak vystřídaly drsnější westerny. Tenhle film má i po šedesáti letech své zvláštní kouzlo. Drží ho nad vodou silné postavy, chytrý humor a obyčejná lidskost, která z něj dělá něco víc než jen další příběh. A je z něj cítit, že největší odvahu mívají ti, kterým už vlastně nic nezbylo.
