Skrytá cesta na Český Šternberk - Lesní trasa s výhledy i zastávkou pro fanoušky KCD

Impozantní siluetu hradu Český Šternberk zná v této zemi snad každý. Jen málokdo ví, jak si při návštěvě hradu ušetřit stres z přeplněného parkoviště pod hradem, projít se v klidu přírodou a jako bonus objevit místo, které proslavila česká videohra. Vzala jsem pejska a vyrazila na trasu plnou překvapení, o které běžný turista většinou vůbec nezavadí.

Pokud jste někdy jeli na Český Šternberk v sezóně nebo o víkendu, asi znáte ten klasický scénář- pomalé popojíždění na nacpaném parkovišti pod hradem, hledání volného místa a k tomu samozřejmě ne úplně lidový parkovací poplatek. My jsme se tentokrát rozhodli udělat to jinak. Auto jsme nechali kousek opodál, v klidné zahrádkářské osadě Čejkovice, konkrétně v části zvané Červánky. Zaparkovali jsme na kraji lesa, kde nikomu nepřekážíme, a rovnou vyrazili na cestu. Nakonec se ukázalo, že to byla skvělá volba. Krásná lesní pěšina a za celou dobu jsme tam skoro nikoho nepotkali. Pokud máte pejska nebo menší děti, které nebaví proplétat se mezi lidmi, tuhle trasu si určitě zapamatujte – je tam opravdu klid.

Po chvíli v lese jsme začali pomalu stoupat do kopce. Nebylo to nic náročného a za chvíli jsme se dostali na širší, dobře schůdnou cestu. Došli jsme na stezku rytíře Jana Kryštofa, kousek od barokní sochy svatého Vendelína. Odtud je to už jen kousek k předsunuté hradní baště, které se neřekne jinak než Hladomorna. Tahle robustní věž sloužila dřív jako součást opevnění a dnes funguje jako rozhledna. Za drobný poplatek se dá podívat dovnitř a vystoupat až nahoru. Výhled na Posázaví je odsud fakt hezký, jen je dobré vědět, že samotný hrad Český Šternberk odtud neuvidíte, protože ho zakrývají stromy a terén. A pokud máte klaustrofobii, raději to vynechte – uvnitř je to docela stísněné. My jsme se chvíli jen rozhlíželi a pokračovali dál po hřebeni směrem k hradu. Pěšina nás dovedla až k zadní, soukromé bráně hradu. Odtud jsme sešli kousek dolů k hlavnímu vstupu pro návštěvníky. Z cesty směrem na hrad jsme sledovali plné parkoviště a řidiče, kteří hledali místo. Bylo dost fajn vědět, že auto máme zaparkované v klidu u lesa a ještě zadarmo. Protože jsme s sebou měli pejska, interiéry hradu jsme tentokrát vynechali a šli rovnou na nádvoří. Po chvíli venku jsme dostali hlad. Normálně hradním stánkům moc nevěřím, ale tady mě to překvapilo. Dali jsme si klasický párek v rohlíku a byl skvělý – v křupavé rozpečené bagetce, jakou člověk zná třeba z pumpy Benzina. Tyhle rychlovky mám prostě ráda. Nakonec jsme si dali ještě zmrzlinu ve vaflovém kornoutu. Byla výborná, chutnala skoro jako domácí a v pistáciové byly dokonce i skutečné kousky oříšků. Mohu jen doporučit.

Při cestě zpátky jsme šli horní pěšinou kolem soukromého vstupu. Tudy bychom sem došli už na začátku, kdybychom se tehdy nevydali tou lesní odbočkou do kopce, ale pokračovali po schodech dolů. Nakonec se ukázalo, že to byla skvělá volba. Právě z té původní trasy jsou totiž nejhezčí výhledy na hrad a celé údolí. Cestou jsme minuli i stará boží muka. Téhle lokalitě se mezi místními říká docela děsivě „Vražda“. Bohužel se mi nepodařilo dohledat, proč se tomu tak říká a co se tu kdysi stalo.

Protože jsme se k autu vrátili docela brzy a den ještě nekončil, rozhodli jsme se pokračovat dál. Sedli jsme do auta a popojeli jen pár kilometrů do Ratají nad Sázavou. Tohle městečko znají hlavně hráči světoznámé české hry Kingdom Come: Deliverance. Ve hře jsou tehdejší středověké Rataje rušným místem plným života, obchodů a vtipných zážitků s panem Ptáčkem. Proto vás realita možná překvapí a budete se chtít vrátit zpátky do hry, ve které město vzkvétalo.

Zaparkovali jsme kousek od místního zámečku, přímo u bývalé hradní brány, a prošli se Zámeckou ulicí – nachází se tam i malá, úplně kouzelná zahrádka, kde si můžete odpočinout. Aspoň to tak vypadalo, a pokud jsem někomu vlezla na zahradu, tak se tímto veřejně omlouvám. Přiznám se, že mi z Ratají bylo trochu smutno. Zámek i okolní historické domy jsou bohužel dost zanedbané. Působí to, jako by se tu čas zastavil někdy za komunismu a od té doby se toho moc nezměnilo. Oproti té nablýskané verzi ze hry je to opravdu velký rozdíl.

Co ale potěší každého fanouška i milovníka historie, je hrad Pirkštejn, který stojí na skalnatém ostrohu hned vedle. Jeho typická kulatá věž je čerstvě opravená a nově přístupná veřejnosti. Je docela zázrak, že se tohle místo podařilo obnovit. Velký podíl na tom má herní studio Warhorse, které v rámci akce za prodané kopie hry přispělo na rekonstrukci věže. Druhým důležitým článkem byl mladý nadšenec, který celou obnovu z velké části odmakal sám. Samotný hrad Pirkštejn je sice v majetku církve a aktuálně ho obývá nájemce, takže do vnitřních částí ani na nádvoří se běžně nedostanete, ale výstup na opravenou věž rozhodně stojí za to. Je odsud krásný kruhový výhled na celé Rataje, údolí i okolní lesy. Je dost pravděpodobné, že právě tahle opravená dominanta přitáhne do městečka víc lidí a trochu ho oživí. Před odjezdem domů jsme ještě stihli navštívit nedalekou Ratajskou vyhlídku, což byl super konec celého dne.

Zdroje: hradceskysternberk.cz, regiony.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, kudyznudy.cz, navylet.cz, brno.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, hrady.cz, irozhlas.cz, idnes.cz, cs.wikipedia.org, obecrataje.cz