Osamělost: nebezpečí, se kterým se potýká každý desátý Čech

V první řadě je nutné definovat tři základní pojmy, které se mohou plést, ale je mezi nimi zásadní rozdíl.

Samota - dobrovolný stav jedince, který kolem sebe dočasně nikoho nemá. Jedná se o fyzické rozpoložení, které v konkrétní chvíli začne a také skončí.

Osamělost - subjektivní pocit, který člověk může prožívat i mezi lidmi. Myslí si, že se nemá na koho obrátit a že nikoho nezajímá.

Sociální izolace - pokud subjektivní pocit osamělosti trvá příliš dlouho, přechází do objektivního stavu, kdy se člověk stane opravdu osamělým na základě svého dřívějšího vnímání.

Osamělost je pocit, při kterém má člověk dojem, že mu nikdo nerozumí a nikdo nesdílí jeho zájmy. Tento stav je dán pudově a je přirozenou součástí lidského života. Vyvolává frustraci podobně jako například hlad. Člověk je takto vyvinut, aby podvědomě vyhledal společnost a snažil se integrovat do kolektivu. Z evolučního hlediska je takové fungování výhodné a strategické pro přežití.

Při stavu osamělosti dochází totiž, stejně jako u již zmiňovaného hladu, k uvolňování stresových hormonů, které nutí člověka k výkonu. Problémem je dlouhodobost tohoto pocitu, kdy se stres stane chronickým. Jelikož je mozek zaměstnán výrobou hormonů, musí energii ušetřit někde jinde. Dochází tedy k oslabení imunitního systému a větší náchylnosti k nemocem.

Na základě tohoto oslabení dochází k rychlejšímu stárnutí, vyšší šanci na rakovinu nebo rychlejšímu projevu Alzheimerovy choroby. Některé zdroje uvádějí, že je osamělost dvakrát nebezpečnější než obezita a přibližně se rovná vykouření jedné krabičky cigaret denně. Zároveň se současně s osamělostí mohou začít projevovat i jiné psychické problémy, mezi které patří úzkosti, deprese, schizofrenie a již zmiňovaná sociální izolace.

Hlavní kámen úrazu je v posunu doby a technologie. V dřívějších dobách dával tento pocit naprostý smysl, mozek se ale za posledních 35 000 let, na rozdíl od prostředí, takřka nezměnil. Dochází tedy ke zmatení, kdy si podvědomí nedokáže vyjasnit a uvědomit změny, které s vývojem nastaly. V dnešní uspěchané společnosti, plné médií a anonymních chodců v ulicích, se pocit osamělosti vyskytuje ve větším množství a mnohem intenzivnější podobě, ačkoliv se může na první pohled jevit jako nemístný nebo nepochopitelný.

Dalším kritériem, proč je osamělost tak nebezpečná, jsou praktické důvody. Když člověk žije minimálně v páru, mnohonásobně se snižují šance na nehodu v podobě nezaregistrování požáru, zapomenutí na důležitou medikaci a mnoho dalších. Zároveň jiný člověk může lépe vypozorovat změnu nebo zhoršení zdravotního stavu a zasáhnout v akutním případě (infarkt, náhlá nevolnost, pád).

Podle průzkumu napříč Evropskou unií vyšlo najevo, že se 9-10 % Čechů cítí neustále nebo velmi často osamělí. I přes to ve statistikách Česká republika společně s Nizozemskem vyšla nejlépe. Evropský průměr je totiž 13 %. To může nasvědčovat vyšší zvyklosti a zájmu Čechů o scházení se s přáteli a blízký fyzický kontakt, než je tomu v ostatních státech.

Nejhůře v průzkumu dopadlo Irsko, ve kterém častou nebo neustálou osamělost pociťovalo 18-20 % respondentů. Za ním se umístilo Bulharsko, Lotyšsko, Řecko a Kypr s 16-17 %.

Skupinou trpící nejvíce osamělostí je mladá generace ve věku 19-29 let. Celých 9 % tázaných z této kategorie uvedlo, že se cítí být velmi osamělí a dalších 18 %, že jsou docela osamělí. Tyto výsledky mají zároveň s vývojem společnosti tendenci růstu, což může úzce souviset s trendem jednočlenných domácností. Jejich množství se od roku 1991 stabilně zvyšuje a podle sčítání lidu z roku 2021 je těchto domácností 39 % z celkového počtu.

Naopak věková kategorie 65+ let uvedla v 57 % případů, že se necítí být vůbec osamělí, což je nejlepší výsledek napříč věkem. Podle průzkumu dochází s přibývajícím věkem ke snižování pocitu osamělosti.

Podle britské nadace Mental Health Foundation je pocit osamělosti do jisté míry normální a jedním z hlavních kroků, jak předejít jejímu prohlubování je uvědomit si, že tento stav čas od času prožívá každý a je to součástí lidskosti.

Dalším důležitým bodem je mindset, který kompletně ovlivňuje naše vnímání okolí. Pokud je nastavený negativně a způsob myšlení je orientovaný na zlost a nepřístupnost, jsou takto vnímaní i okolní lidé. Tohle je ovšem problém, se kterým se dá aktivně pracovat, na což nadace upozorňuje. Vědomě jde tento filtr odstranit a zaměřovat se na úsměvy, oční kontakt a nápomocnost okolí.

Jedním z hlavních léků na osamělost je také kreativita, která souvisí se sdílností a koníčky, které by si měl každý jedinec trpící osamělostí najít. Často skloňované je v tomto případě například čtení nebo zahradničení.

V neposlední řadě je zásadní mít přátele na základě jejich kvality, nikoliv hledět na kvantitu. Pokud má člověk spoustu přátel, ale cítí se být osamělý, měl by zvážit, zda se nestýká se špatnými lidmi a v davu by si měl najít pár stálých, kterým se může svěřit a otevřít se jim. Mluvení o pocitech je jednou z nejlepších cest, jak se s někým sblížit a zároveň si emoce sám urovnat.

Zdroje:

https://www.youtube.com/watch?v=uqaBWZryTjk&ab_channel=TheInfographicsShow

https://www.youtube.com/watch?v=uqaBWZryTjk&ab_channel=TheInfographicsShow

https://www.youtube.com/watch?v=QuWsHyuLD_E&ab_channel=AsapSCIENCE

https://www.youtube.com/watch?v=n3Xv_g3g-mA&ab_channel=Kurzgesagt%E2%80%93InaNutshell

https://edition.cnn.com/2023/06/19/health/loneliness-social-isolation-early-death-risk-wellness/index.html

https://www.evropavdatech.cz/clanek/111-osamelost/

https://www.mpg.de/11883269/homo-sapiens-brain-evolution

https://www.mentalhealth.org.uk/our-work/public-engagement/unlock-loneliness/15-things-do-if-youre-feeling-lonely

https://citaty.net/citaty-o-osamelosti/

https://citaty.net/citaty-o-samote/