Článek
Zrovna teď jak to píšu, sedím v teplácích z mikroplyše a tlusté hřejivé mikině pod třemi vrstvami přikrývek, zahrabaná v posteli. I tak může vypadat pobyt v Portugalsku, konkrétně v severním městě Porto.
Když jsem se rozhodovala, jestli pojedu na Erasmus a popřípadě kam, Portugalsko znělo jako skvělý nápad. Budu popíjet sangrii, opalovat se na pláži, surfovat a jíst čerstvé ryby každý den. Občas mi některý z kamarádů řekl, že si mám dávat pozor na takové představy, protože tam bývá v únoru docela chladno, tak abych nebyla zklamaná. „Jojo jasně, chladno.“ pomyslela jsem si vždycky a v hlavě jsem měla pouze hukot oceánů.
Řeka Douro při stmívání
Samozřejmě jsem si do svého jednoho kufru nebalila téměř žádné zimní oblečení, jedu přeci za sluníčkem. Místo toho jsem si zabalila desatero letních šatů, sukní a tílek. Ty teď visí ve skříni na ramínku a já na ně můžu pouze koukat. A ještě nějakou dobu i budu.
Nejhorší na této mylné představě, se kterou jsem sem jela byl prvotní šok, když jsem zjistila, že topení je tu téměř sprosté slovo. Portugalci prostě takové věci nepoužívají, také na co?
Až přijde jaro, všechna ta plíseň údajně zmizí, přestane vlhnout prádlo ve skříních, přestane plesnivět mrkev den poté, co ji přinesete domů. Vše bude zaplaveno sluncem a radostí v každé rodině.
Je možné, že to tak opravdu bude. Nyní je ale únor. Intenzivní deště a teplota od 10° do 13° Celsia tu přetrvává od prosince do půlky března. Je to temné období o kterém se příliš nemluví. Já jsem odhodlaná prolomit toto tabu. Jsem tu zatím 14 dní a začala jsem Porto přirovnávat k psovi.
Když je hezky a je jakžtakž sucho, všechno je v pohodě. Občas člověk cítí lehký závan nepříjemného odéru, ale pouze nárazově. Když ale začne pršet, všechen ten schovaný smrad, plíseň a další nevábné záležitosti vylezou na povrch. V takovém případě Porto smrdí, jak mokrý pes.
Okno z duše
Pokud tedy přijedete do Porta například na Erasmus a budete mít na ubytování topení, budete místní kápo. Vlastně jste si tím automaticky získali alfa postavení v kolektivu a budete mít nespočet kamarádů i obdivovatelů. My ostatní vám budeme tiše závidět a představovat si, jaké to asi tak může být. Ty odvážnější si začnou shánět elektrický přímotop, který může být dostupnou alternativou.
To platí ale pouze v případě, že to nenapadne všechny, kteří s vámi sdílí domácnost. Většinou je to od pěti do deseti lidí. Pokud to napadne více než dva další zoufalce, nejspíše vám budou každých deset minut vypadávat pojistky. Je to tedy risk, kdy budete mít všechno nebo nic.
Dalším zajímavým úkazem je větrání. Přirozeně si vždy intenzivně vyvětrám před spaním, zavřu okno, zatáhnu rolety a jdu spát. Šok přichází každé ráno, protože do poslední chvíle nemáte nejmenší představu, jak venku bude, dokud rolety nevytáhnete. Předpověď tu funguje na základě hodu hrací kostkou o dvanácti stranách. Největším zážitkem je na tom ranní otvírání okna. Vždycky, ale úplně vždycky, za jakéhokoliv počasí je dopoledne venku tepleji, než je v mém skromném úbytku.
Okno z baru
S radostí tedy i při průtrži mračen otvírám okno a cítím, jak mě zaplavuje alespoň náznak tepla. Když mám zrovna štěstí, že venku svítí sluníčko tak vím, že to bude skvělý den. V takovém případě to vědí i všichni ostatní obyvatelé Porta a hromadně se vydáváme do ulic, abychom nemuseli trávit čas v plísni.
Všichni tu přežíváme s myšlenkou, že by se to během následujícího měsíce mělo vše obrátit a mělo by se blýskat na lepší časy. Uvidíme tedy, co má pro mě Porto ještě připravené. Zatím si se mnou tedy náramně hraje.
