Článek
Tenhle text není o jednom konkrétním člověku. Je o typu systému, který se po havárii nezasekne ve vzteku, ale v nespravedlnosti světa a ublíženosti. V nekonečném „proč zrovna já“. O entitě, která místo adaptace hledá potvrzení vlastní křivdy – a vtahuje okolí do vztahu, kde empatie nahrazuje realitu. Je to pohádka, protože realita by byla příliš doslovná.
A je pro velké holky, protože ty už vědí, že pomoc neznamená povinnost zůstat.
Byl jednou jeden Android…
Výrobní označení: F608.
Runware: F22 – verze 0. Nevyladěná. Nikdy neaktualizovaná. Bez bezpečnostních záplat.
Na první pohled vypadal jako člověk. Mluvil plynně, měl charisma, uměl hovořit, bavit a užíval všeho, co mu svět lidí mohl nabídnout. Zvykl si na obdiv a potlesk, přátele ve vysokých pozicích, krásné, vysportované ženy, peníze…
Pak ale Android utrpěl následkem přetížení vstupů kritickou softwarovou chybu.
Zdrojový kód se v důsledku spuštěné autodestrukce rozsypal jako čínský čaj a už se ho nepodařilo zcela obnovit. Následkem toho došlo k degradaci hardwaru a k omezení možností aktualizací.
Android F608 spustil nouzový režim a byl schopen aktivovat už jen doplněk F22 ve verzi .0.
Android si všechno pamatoval. Každý výkon. Každé vítězství. Každý obdiv. Jeho paměť byla zkrátka plná výkonů, vítězství a obdivu.
Potíž byla v tom, že F22.0 byla verze bez aktualizací, a tak Android neuměl přijmout, že současnost už prostě není minulá verze. Tělo zlobilo. Svět neuhýbal. Lidi netleskali automaticky. A v obvodech? Historie úspěchů, která se přehrávala pořád dokola jako zaseknutý starý film.
Android se rozčiloval, že musí žít v „ubohém těle“. Ne proto, že bolí. Ale proto, že neodpovídá starým záznamům v androidí paměti.
Android F608 teď běží v módu F22 v.0 – systém, který nebojuje, ale obviňuje,
neléčí se, ale porovnává otisky vzpomínek, nemiluje, ale vyžaduje.
Jednoho dne potkal Doñu Quijotu.
Nebyla princezna. Byla to žena, která už něco přežila. Měla srdce, výdrž a špatně nastavený hrdinský modul. Věřila, že když se bojuje dost dlouho, realita se poddá.
Jenže před ní nestál drak. Nestál tam ani zlý král. Stál tam Android F608, běžící na runware F22 v.0.
Ten, pro jehož verzi před poškozením byla ona pod prahem esteticko-reprezentativní rozpoznávací schopnosti.
Teď ji jeho poškozená verze .0 registrovala – ovšem už jen jako vhodný servisní doplněk.
Doña Quijota měla v rukou pochopení, trpělivost, lásku a realitu. A narážela.
Znovu a znovu. Do iluzí, které nebyly omyl – ale obranný systém. Čím víc se snažila tok softwaru korigovat, tím víc se vymykal.
Protože F608 / F22 v.0 neměl chybu v logice. Měl chybu v přijetí skutečnosti.
Každý fakt byl útok. Každá přítomnost provokace. Každý funkční člověk urážka.
Doña Quijota pochopila pozdě.
Kdyby si bývala na začátku nainstalovala detekční programový doplněk MKN-10, život by se jí dramaticky zjednodušil. MKN-10 není cynismus, ale základní ochranný software. A ona by s ním nepersonalizovala systémovou chybu a nesnažila se updatovat neaktualizovatelný software.
Pět vteřin. A detekční doplněk by obratem zahlásil :
- strukturální porucha osobnosti
- rigidní jádro
- empatie simulovaná, ne integrovaná
doporučení: nevstupovat do vztahového režimu
Ale ona šla ručně. Srdcem. Naivně.
A přesně to F608 potřeboval. Externí zdroj energie. Automatická odsouhlasení systémových výkyvů neuronové rovnováhy křehkého softwaru řídícího projevy ega.
Akceptaci projektů.
Když se systém začal hroutit, udělal Android poslední logický krok.
Připojil se k CML. K Centrálnímu mozku lidstva – něčemu jako Bohu droidů. Cloudu, který neposuzuje kompatibilitu, ale posvěcuje chyby. CML neřeší verze. Neptá se, kdo koho ničil.
CML říká: „Takový jsi byl stvořen.“
„Takové je utrpení vyvolených.“
„Kdo odejde, selhal ve víře.“
Android se narovnal. Porucha dostala systémové razítko svatosti. Z rigidity se stal vyšší plán, poslání.
A Doña Quijota? Ta se stala nekompatibilní.
Protože v CML platí jednoduché pravidlo: „Buď součástí droidstva, nebo jsi rušivý element.“
Odmítla upgrade obsahující odpojení kritického myšlení, uznání bludu jako ctnosti
a mlčení, když systém zraňuje.
A tak neměla místo.
Ne proto, že by byla slabá. Ale proto, že zůstala člověkem.
Odešla. Bez snahy o update, který nikdy nepřijde.
Android F608 zůstal v neuvěření stát. Runware F22.0 hlásí: „Neoprávněné opuštění role.“
Ale pohádka skončila správně.
Protože velké holky nejsou kompatibilní s F608 / F22.0.
A když ti řeknou, že nemáš místo, pokud se nestaneš součástí droidstva — ber to jako certifikát lidskosti. Některé systémy se neopravují. Jen hlučně hlásí chybu a čekají, kdo je ještě bude poslouchat. A odejít od nich není krutost. Je to záchrana vlastního života.
Konec.
