Článek
Někde jsem četla, že každá desátá žena žije s ADHD. Možná celý život. Možná to ani neví. Třeba jen převzala názor okolí - že je líná, neschopná, že zase něco nedotáhla, že na něco zapomněla, že na všechno musí být víc připravená než ostatní – jinak všechno padne.
A pak padne. Vyhoří. Zhroutí se. Nebo ji sejme tělo. A až v troskách začne tušit, že tenhle život možná nebyl „normální“. Jen dost dlouho přehlížený.
Když má žena ADHD – a svět to neví
Nevypadá jako kluk, co skáče po lavici.
Vypadá jako přepečlivá šprtka, co zapomíná úkoly… nebo jich přinese jen polovinu, co umí jen půl básničky…
Jako ochotná kolegyně, co se snaží být všude, vyhovět, pomoct.. a přitom si v hlavě zoufale zapisuje, co všechno nesmí zapomenout.
Jako perfekcionistka, která jede naplno, protože jinak by to všechno spadlo.
Jako hospodyně, co nezvládá domácnost, ač se snaží na 200 %.
Jako žena, která se ráno vzbudí a už je unavená.
A jako někdo, kdo se viní. Pořád.
Jak poznáš samu sebe? Třeba takhle:
- Máš doma čtyři hrnky s kávou. Ani jeden dopitý.
- Píšeš si seznam, kde máš poznámku, že si máš napsat seznam.
- V hlavě máš puštěných deset kanálů najednou. A jeden pořád řve.
- Někdy jsi tak přetížená, že už ani nejde brečet.
- Vyhořela jsi. A svět si toho skoro nevšiml – protože jsi pořád fungovala.
- Dlouho ses bála, že jsi prostě „moc“: moc citlivá, moc mluvící, moc impulzivní, moc unavená. Moc...
- Ale už jsi taky zjistila, že když je ti dobře, jsi fakt dobrá - kreativní, vtipná, výkonná, rychlá, silná. Jen tě nesmí drtit.
Není to výmluva. Je to mapa.
To, že máš ADHD nebo PTSD nebo obojí, není nálepka. Je to mapa tvého fungování. Ukazuje ti, kde máš slepá místa. Kde potřebuješ měkký polštář a kde zas pevný rám.
A hlavně: ukazuje ti, že jsi v pořádku.
Možná nejsi „standardní uživatel světa“, ale jsi funkční – když ti dají správný manuál.
A když si ho sepíšeš sama, tím líp.
Nejsi líná. Nejsi přecitlivělá. Nejsi hysterická.
Jsi žena s jiným operačním systémem – a s právem na svůj klid.
