Článek
Křesťanské peklo je vlastně strašně zajímavý marketingový projekt.
Čím víc člověk čte staré texty, tím víc zjišťuje, že původní představy nebyly úplně o věčném grilování duší na rožni za doprovodu démonického smíchu a účetnictví hříchů v Excelu.
Starý hebrejský Šeol byl spíš temné místo stínů. Gehenna zase symbol očisty. Něco jako: „Prošel sis vlastním životem, odklonil jsi se - teď jsi pochopil, hotovo, běž dál.“
V některých židovských tradicích se dokonce objevuje představa, že očista duše netrvá věčně, ale maximálně dvanáct měsíců.
A pak přišli jiní lidé. Respektive středověk.
Přišli muži s mocí, kazatelnou a velkou potřebou vysvětlit světu, koho se má bát.
A najednou máme věčné plameny, nekonečné utrpení, ženy jako pokušitelky a Lucifera povýšeného na generálního ředitele lidské sexuality.
Chudák Lucifer.
Kdyby existoval tak, jak si ho představuju já, sedí někde v pekelné knihovně, lije do sebe kvalitní whisky a nad lidskými dějinami jen unaveně pronese:
„Většinu tohohle bych nenaplánoval ani já. To je čistě vaše práce.“
A právě někde tam vznikla moje Jezabel.
Ne jako démon. Ne jako „běhna babylónská“…
Ale jako žena, která byla příliš …chytrá, hlasitá, politická, viditelná.
Což byl problém tehdy.
A upřímně? Pořád je.
Když jsem se nořila do historie pekla, inkvizice a starých výkladů Bible kvůli knize NON ITERUM, začalo mi docházet, jak strašně moc se lidé bojí žen, které se nechtějí zmenšit. A tak je raději promění v monstra.
Je to vlastně pohodlné…
Když žena drží pusu a krok, je ctnostná.
Když velí armádě, organizuje stát nebo odmítá poslušně stát v koutě, začíná být „nebezpečná, nevhodná, špatná“.
A víte co?
Možná mě dnes mnohem víc zajímá jiná otázka: kdo vlastně vytvořil peklo?
Bůh? Nebo lidé, kteří potřebovali, aby v něm někdo skončil navždy?
A někde mezi tím stojí můj temný templář, biblická královna, unavený Lucifer a archanděl Michael, který by nejradši polovinu středověké teologie přetáhnul litinovou pánví za to, co provedla Martě.
A ano. Tohle všechno je součást světa NON ITERUM.
Protože někdy je fantasy jen bezpečnější způsob, jak mluvit o skutečných dějinách, bolesti a lidské potřebě někoho odsoudit.
A někdy je humor poslední záchranná brzda před tím, než by se člověk z těch dějin definitivně zbláznil.
Zdroje
- Dějiny pekla. Praha: Volvox Globator, 2003. ISBN 80-7207-495-9.
— Výborná kniha o tom, jak se představa pekla historicky měnila a jak moc ji formovala společnost, politika a církevní moc. - Tomáš Halík. Odpoledne křesťanství. Praha: NLN, 2021. ISBN 978-80-7422-803-8.
— Není přímo o pekle, ale hodně dobře rozebírá strach, náboženství a moderní interpretaci víry. - Apokalypsy a vize pekla ve středověku. Praha: Argo.
— Český historický pohled na středověké náboženské obrazy strachu a trestu. - Hebrew Bible – koncept Šeolu ve starozákonních textech.
