Článek
Když se první řada Faudy objevila v české televizi, ještě žil můj manžel. Vydrželi jsme přibližně deset minut prvního dílu. Pak rozhodl, že „nějací Arabové a podobně“ u nás na obrazovce rozhodně nebudou. Bez ohledu na můj názor.
Faudu jsem proto objevila až mnohem později. A dnes se na ni dívám podruhé. Můj instruktor střelby už ji údajně viděl asi pětkrát, takže proti němu jsem stále pouhý faudovský elév.
Jenže Fauda druhé, třetí a i páté sledování bez problémů přežije. Poprvé člověk hlavně zjišťuje, kdo koho unese, zradí, zachrání nebo zastřelí. Při dalším sledování už vidí mnohem víc: drobná rozhodnutí, chyby, pohledy, práci se zbraní i pomalu vznikající trhliny v lidech, kteří navenek vypadají nezničitelně.
Zbraň jako nástroj, ne módní doplněk
Stačí se podívat, jak Doron nebo Sagi drží pistoli. Ne jako herec, který dostal rekvizitu pět minut před natáčením, ale jako člověk, jehož tělo ví, co má dělat.
Je to patrné v postoji, pohybu, práci s prostorem i v tom, kam míří hlaveň, když se zrovna nestřílí. Pohyby nejsou efektní, ale účelné. Nikdo se nesnaží vypadat krásně pro kameru. A právě proto vypadají přesvědčivě.
Člověk, který má zkušenosti se střelbou nebo s extrémními situacemi, podobné detaily pozná. Mohou uniknout běžnému divákovi, ale jeho mozek je přesto zaznamená. Něco mu říká, že tady zbraň skutečně váží, výstřel má následky a špatný pohyb může někoho zabít.
Fauda není dokument a jistě si také pomáhá filmovou zkratkou. Jenže oproti mnoha jiným akčním seriálům se nespoléhá na hrdinu, který běží středem chodby, mává hlavní přes vlastní kolegy a z jednoho zásobníku střílí až do příští série.
Lidé, kteří vědí, o čem vyprávějí
Autory seriálu jsou Lior Raz, představitel Dorona, a novinář Avi Issacharoff. Raz sloužil v izraelské speciální jednotce, Issacharoff přinesl dlouholetou zkušenost reportéra, který se pohyboval na Západním břehu a mluvil s palestinskými představiteli, civilisty i teroristy. Sami říkají, že právě spojení těchto zkušeností jim umožnilo vytvářet seriál co nejrealističtěji. Zdroj: TVBIZZ Magazine
Realismus Faudy proto nespočívá pouze ve správném držení zbraně. Je v rozhodování bez dostatku informací. V improvizaci. V hádkách uprostřed operace. V situacích, kdy se osobní vztahy, strach, vztek a únava připletou do práce, při níž se chyby měří na mrtvé.
Právě to znám ze zdravotnické záchranné služby. Samozřejmě nestřílíme po teroristech a nepřevlékáme se za palestinské dělníky. Také ale přijíždíme do situací, o kterých víme málo nebo spíš nic a musíme během několika minut rozhodnout a potom své rozhodnutí nést. Někdy až později zjistíme, co nám pacient neřekl, co jsme nemohli vidět nebo jak malý detail změnil význam celého případu.
Fauda tuto nejistotu zachycuje přesně. Její lidé mohou být skvěle vycvičení, ale nikdy nejsou vševědoucí ani neprůstřelní.
Doron není superhrdina. Je to chodící problém.
Doron dokáže být statečný, schopný a naprosto nesnesitelný současně. Porušuje rozkazy, zatahuje osobní život do operací a s železnou pravidelností vyrábí katastrofy, které potom musí řešit celý tým.
V některých produkcích by v seriálu z něj možná udělali osamělého génia, jenž jako jediný chápe situaci a nakonec zachrání svět. Fauda mu jeho schopnosti neupírá, ale zároveň ukazuje účet. Platí jeho rodina, kolegové, protivníci i náhodní lidé kolem.
Totéž platí pro ostatní postavy. Eli, Steve, Avichai, Nurit nebo Sagi nejsou figurky čekající, až hlavní hrdina dokončí své velké gesto. Mají vlastní strach, vztahy, chyby a hranice. Postupně stárnou, tvrdnou a rozpadají se. Každá další řada je o něco omlácenější než ta předchozí.
Fauda rozumí jedné nepříjemné pravdě: člověk může v akci obstát a přesto se z ní nevrátit celý.
Nepřítel má tvář
Seriál je vyprávěný především z izraelského pohledu a právem se diskutuje o tom, co z palestinské reality ukazuje a co naopak ponechává mimo záběr. Není neutrální učebnicí konfliktu a ani by za ni neměl být vydáván.
Jeho síla však spočívá v tom, že protivníky neredukuje na anonymní terče. Palestinské postavy mají rodiny, motivace, slabosti, lásku i strach. Některé páchají hrůzné činy, jiné jsou semlety prostředím a rozhodnutími lidí kolem sebe. Podobně ani izraelští operativci nejsou automaticky morálně čistí jen proto, že stojí na „naší“ straně kamery.
Divák může jednu postavu nenávidět a o několik scén později pochopit její bolest. Pochopení přitom neznamená omluvu. Fauda pouze odmítá pohodlnou představu, že na jedné straně stojí lidé a na druhé bezejmenné zlo.
Právě proto je seriál emocionálně tak vyčerpávající.
Jazyk, hudba a svět bez vysvětlivek
Fauda se nesnaží svůj svět sterilizovat pro mezinárodní publikum. Hebrejština se střídá s arabštinou, lidé mluví rychle, křičí přes sebe a nečekají, až si zahraniční divák otevře kulturní příručku.
Vedle násilí přicházejí rodinné večeře, humor, hudba a chvíle naprosté obyčejnosti. Ve druhé řadě vezme Sagi do ruky kytaru a Idan Amedi, který jej hraje, začne zpívat. Na několik minut zmizí operativci a objeví se parta unavených chlapů, kteří sedí spolu a pokoušejí se být normální.
Právě tyto klidné okamžiky dávají násilí jeho váhu. Kdyby seriál ukazoval jen přestřelky, postupně by otupěl. Fauda však nejprve připomene, že její postavy mají co ztratit — a potom jim to bez milosti vezme.
Po 7. říjnu se hranice mezi seriálem a skutečností rozpadla
Pátá řada už nemohla vznikat stejně jako předchozí.
Ještě před 7. říjnem 2023 autoři diskutovali o dějové linii, v níž teroristé prorazí hranici Gazy a obsadí izraelskou obec. Nápad tehdy odmítli jako nerealistický. Po skutečném útoku je toto rozhodnutí pronásledovalo a pátá řada nakonec zahrnuje dvě epizody věnované událostem 7. října a jejich následkům. Zdroj: Jewish News
Realita zasáhla i samotný tým. Producent Matan Meir, příslušník izraelských záloh, padl v listopadu 2023 v Gaze. Idan Amedi byl v lednu 2024 těžce zraněn výbuchem, při němž zahynulo šest dalších rezervistů včetně dvou jeho blízkých přátel. Kvůli dlouhé rehabilitaci se z natáčení páté řady stáhl.
Lior Raz a Avi Issacharoff po útoku sami pomáhali rodinám uprchnout ze Sderotu. Když jedné vyděšené rodině otevřel dveře Lior Raz, lidé jej považovali za jeho seriálovou postavu a vykřikli: „Doron.“ Raz odpověděl: „Ne, to je Lior. A teď je to skutečné.“
V této větě je obsažena celá proměna Faudy. Tvůrci už nezpracovávali jen zkušenosti ze své minulosti. Skutečnost vstoupila přímo do seriálu a odmítla odejít.
Proč tedy Fauda funguje?
Protože diváka nepovažuje za hlupáka. Nenabízí mu čisté hrdiny, jednoduché odpovědi ani bezpečný odstup.
Protože její postavy drží pistoli jako zbraň, ne jako rekvizitu.
Protože se bojí, chybují a někdy jednají zoufale. Protože vítězství neznamená, že je všechno zase v pořádku. A protože násilí nekončí posledním výstřelem — pokračuje doma, v rodinách, ve vztazích, ve snech a v hlavách lidí, kteří přežili.
Pátá řada vstoupí celosvětově na Netflix 8. září 2026. Podle oficiální anotace se odehrává dva roky po 7. říjnu a její postavy jsou pronásledované traumatem i „válkou po válce“. Zdroj: Netflix Tudum
Bude to nejspíš méně večer s popcornem a více večer s vínem, kapesníky a lékárničkou v pohotovosti.
Já ji samozřejmě pustím.
Protože některé seriály sledujeme, abychom unikli skutečnosti. Faudu sledujeme proto, že před ní neutíká.
Yael
