Článek
Silvestr má být oslava. Přechod, tečka za rokem, symbolický nový začátek.
Jenže pro spoustu lidí – a ještě víc pro zvířata – je to každoroční test nervové soustavy.
Rány, výbuchy, hluk bez smyslu a bez varování. To, co jedni vnímají jako zábavu, druzí prožívají jako ohrožení. A není to jen otázka psů. Je to otázka empatie.
Psi a hluk: nejde o přecitlivělost, ale o nervový systém
Psi ohňostroje nechápou. Nevidí oslavu, neslyší krásu.
Slyší exploze. Bez varování. Bez smyslu. Bez možnosti úniku.
Zvlášť citlivě to nesou psi z útulků nebo psi s traumatickou zkušeností. Nervový systém, který už jednou zažil ohrožení, se při ránách nespustí do režimu „to nic“. Spustí se do režimu zase je zle.
Můj pes – dvakrát vrácený do útulku – je z randálu pološílený. Ne proto, že by byl slabý.
Ale proto, že už ví, že když se svět rozbije, nikdo nezaručí, že to skončí dobře.
A pak byl jednou jeden rotvajler..
Abychom si ale nemysleli, že „všichni psi to mají stejně“.
Měla jsem i rotvajlera. A ten? Ten nosil petardy. Někdy ještě sršící. Někdy horké, už nesršící. Vždy s jasným výrazem: tohle je moje.
Nebezpečný pyroman. Sebevědomý, klidný, s nervy z betonu a sebezáchovou vypnutou.
Dva psi. Dvě povahy. Dvě nervové soustavy. Stejný svět, úplně jiný prožitek.
A přesně tady se láme nepochopení lidí: nejde o plemeno, nejde o výchovu, nejde o „rozmazlování“. Jde o hlavu, zkušenost a míru bezpečí, kterou si tělo pamatuje.
Zákazy nejsou útok na svobodu
Stále víc obcí dnes omezuje nebo zakazuje používání pyrotechniky. Ne z ideologie, ale z praxe. Opírají se o zákon o obcích a zákon o pyrotechnických výrobcích a chrání veřejný pořádek, zdraví, majetek i zvířata.
Zákazy petard nejsou buzerace. Nejsou koncem radosti. Jsou uznáním, že nežijeme sami.
Vedle nás jsou psi, kteří se třesou.
Senioři, kteří se leknou – a nikdo netušíme, jakou životní zátěž si nesou.
Děti, které se bojí – světýlka jsou fajn, randál už méně.
A pak lidé s PTSD, pro které rány nejsou zábava, ale spouštěč.
Radost, která potřebuje explozi, je chudá radost. A civilizace se pozná podle toho, že umí slavit i potichu.
Ekologie na papíře, nebezpečí na chodníku
A pak je tu ještě jeden paradox.
Jsme hrdí na to, jak třídíme odpad. Řešíme ekologii, udržitelnost, plasty.
Jenže po Silvestru jsou chodníky plné kostí, zbytků jídla, obalů, špejlí a alkoholem nasáklých odpadků.
Moji psi proto několik dní po svátcích a Novém roce chodí ven jen s košíkem.
Ne kvůli jejich agresi. Ale kvůli jejich vlastní bezpečnosti.
Kuřecí kosti, uzeniny, zbytky salátů nebo alobal nejsou „bordel“. Jsou to reálné hrozby, které každoročně končí u veterinářů – nebo hůř.
Ohleduplnost totiž nekončí zákazem petard. Pokračuje tím, co po sobě necháme ležet.
Jak přežít Silvestr se psem
Žádná věda, jen selský rozum:
- zatemnit, zavřít, zůstat spolu,
- pustit hudbu nebo televizi – ne ticho,
- netahat psa „aby si zvykl“. On si nezvyká. On přežívá,
- nebagtelizovat strach. Pes není hysterický. Je vyděšený.
A pokud máte psa, který by si šel pro petardu jak pro aport? Buďte rádi, že jste to viděli. Ale neberte to jako normu.
Tichý Silvestr není slabost
Je to ohleduplnost.
Je to dospělost.
Je to schopnost mít radost bez toho, aby někdo jiný musel trpět.
A pyromany?
Ty si nechme do historek a vzpomínání.
Třeba na jednoho rotvajlera – sebevědomého hafana, který si pro petardu šel jako pro aport…
Svět bez výbuchů by mu nevadil. A ostatním by výrazně pomohl.
Zdroje
- Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích
- Zákon č. 206/2015 Sb., o pyrotechnických výrobcích
- Státní veterinární správa ČR (2023). Stres u zvířat způsobený hlukem
- RSPCA (2022). Fireworks and animal welfare
- WHO (2018). Environmental Noise Guidelines for the European Region
- Herman, J. (1997). Trauma and Recovery
