Článek
Večerní telefonát, neodbytné zvonění nedovolí pokračovat v příjemném hovoru s kamarádkou u vína. Ani se nestihnu nadechnout a hned se ze sluchátka line drama: „Můj pes! Zmizel… Co mám dělat?!“
Doporučuji logický, i když ne úplně atraktivní krok a to se sebrat a jít psa hledat a volat. Já bych si vzala do kapsy ještě něco dobrého. Ale to zni podezřele jednoduše a tak jen ještě stačím dodat „a zavolej to i městské policii!“ a telefon ohluchne. Na chvíli. Začíná další kolo… Volající, On, známý jako Mnich, spustil:
„…mluvil jsem s chovatelkou co od ní mám psa a mluvil jsem i s další odbornicí na vlčáky, těm já absolutně věřím – ony řekly, že by mi neutekl! Někdo ho unesl! Na zakázku! Za peníze! Možná mě chce někdo vydírat!“
Obyčejný smrtelník by automaticky naskočil do módu „krizový plán – hledej psa – pískni – zavolej – mňamka do kapsy – hlavně ať ho něco nesrazí“ a informoval by měšťáky, kteří odchytávají psy a zjišťoval si nejbližší útulky.
A On? On si v duchu psal scénář na téma „Únos vlka v přímém přenosu“, já jsem doporučovala párky, mluvila na psa telepaticky a snažila se udržet klid pod kanonádou telefonátů vystresovaného majitele.
Zde jsou na pořadu jiné otázky – co vlastně pes, kterého má Mnich 10 dnů i s cestou, pes bez znalosti prostředí a bez naučeného povelu „domů“ provede… „Reaguje na mě? Poslechne na zavolání? Vezme si ode mne něco z ruky? Nezpanikaří? Nezaběhne? A co když …prostě jen… utekl?“
Brána zůstala otevřená – protože proč ne. A vlčák, nově pořízený exemplář moci, kontroly a nedomyšlené výchovy, toho využil. Pryč. Vyfičel jak chyba z Matrixu.
Ne. Pardon. To je příliš jednoduché. Realita totiž není dost dramatická.
A tak zatímco On čekal, že zazvoní telefon a ozve se hlas s cizím přízvukem:
„Máme vašeho psa. A chceme… tvůj zpěvník a láhev mešního.“
já věděla, že to jediné, co možná zafunguje, je láska… a páreček. Roční štěně německého ovčáka omámené svobodou vyletělo do světa. A pak se ho leklo, neví kde bydlí, je v cizím nepřátelském světě. Potřebuje jistotu, klid a hranice.
Někteří mají v hlavě konspirace, spiknutí, vlastní ohrožení i teorii únosu. Spíš by měli mít v kapse buřtíka… a zavírat bránu, aby nemuseli podezřívat všechny sousedy z příslušnosti k mafii.
Dovětek
Pejsek byl nakonec spasen ve vedlejší obci statečnou a pozornou hlídkou městské policie a předán, s komentářem, majiteli. Policista totiž naštěstí ve voze svačinu měl …
A tak teď zbývá už jen doufat, že tento zážitek vlčkovi nepřijde jako zajímavý způsob oživení jídelníčku… přece jen gothaj s houskou z cizího chutná lépe než granule.
