Článek
Dnes mi přišla hlasová zpráva. Krátká. Syrová. A tak pravdivá, že by jí měl slyšet každý.
„Říkal jsem lidem, co mají dělat. Učil jsem je, jak zastavit moje krvácení. Jak pomoct ostatním, jak zavolat, zajistit vozy…
Až pak dorazila záchranka. Volám, že ti chci poděkovat… protože díky tvým školením první pomoci jsem dnes naživu.“
Ten hlas znám roky. Ten chlap byl snad na každém mém kurzu první pomoci.
Ne proto, že by zapomínal – ale proto, že věděl, že se to jednou může sakra hodit.
A pak se to stalo…
Ticho po nárazu
Kamion. Uhnout! Smyk. Náraz do svodidel. Deformované auto.
„Cítil jsem, že se něco stalo s nohou. Krev tekla jak z prasklé trubky. Ale hlava jela jako stroj.“
Z dalšího auta přiběhla žena:
„Jste v pořádku? Nechcete napít? Deku? Já tu budu s váma!“
„Jasně, díky,“ řekl. „Ale já mám v autě kaluž krve.“
A tak převzal velení.
„Zaškrťte nohu… v třísle! utáhnout - pořádně! Ještě jedno! Ještě. Volat záchranku. Ne 112. 155. Jsem při vědomí. Zajistit auto. Klid. Mluvte se mnou. Neuspat. .. a teď zkontrolujte ostatní, nejdřív ty, co jsou zticha…“
„A oni poslouchali. Úplně. Jak kdybych byl velitel. Přitom jsem byl ten nejvíc rozmlácenej ze všech. Teprve když mě nakládali do vrtulníku, řekl jsem: Hele, já si na chvíli schrupnu… A vypnul jsem.“
Tohle není „hero story“
Tady nejde o hrdinství. Ani o pocit být frajer. Tohle je realita:
Když nevíš, co dělat, zamrzneš.
Když víš, co dělat, jednáš.
…a ten rozdíl rozhodne, jestli přežiješ.
Psychologie přežití: rozhoduje hlava, ne svaly
Mozek v krizi jede ve třech módech: útok – útěk – zamrznutí.
Ale existuje i čtvrtý režim: řízené jednání.
Tenhle muž ho použil.
- Emoce tam byly – ale nepřevzaly kontrolu.
- Tělo bylo rozbité – ale mozek měl naučené řešení, plán.
Žádné hrdinství. Jen známý postup.
tenhle režim se nezapíná vůlí – zapne ho trénink. Opakování. Připomínání. Zkoušení postupu na tréninku. Protože mozek vždycky sáhne po tom, co už zná – to je neurobiologie, autopilot pro nejhorší chvíle života.
Etika pomoci: rozdíl mezi laskavostí a záchranou
Mýty zabíjejí. Ticho – teplo – tekutiny … zaseknutá mantra přežití. Aneb „Hlavně mu dej deku a něco k pití.“
Ne.
Deka nezastaví krvácení. Čaj nevyléčí šok. Dobrá vůle nestačí.
Eticky nejsilnější moment toho všeho?
Zraněný člověk převzal odpovědnost za situaci, i když měl plné právo zhroutit se.
Neudělal to. Protože věděl, co je důležitější než strach – čas.
Pravda na závěr
První pomoc není odvaha. Je to příprava.
A jednou přijde chvíle, kdy ji bude potřeba – někomu cizímu, rodině nebo sám sobě.
Zdroje (zkráceně)
Leach – krizové chování • Bracha – reakce FFF • Sapolsky – stres & mozek • Arnsten – prefrontální kůra ve stresu • Singer – etika pomoci • Darley & Latané – bystander efekt
