Článek
Vánoční návraty seniorů, které končí v sanitce
Vánoce. Svátky klidu, rodiny a dobrých úmyslů.
A taky období, kdy my, záchranáři, začneme vídat každoročně se opakující scénář.
Rodina si „na svátky“ bere domů dědečka nebo babičku z domova pro seniory.
Protože přece rodina má být spolu.
Protože by jim bylo líto, aby byli sami.
Protože to myslí dobře.
Jenže dobrý úmysl ještě není zárukou dobrého výsledku.
Realita: návrat horší než odjezd
Ty samé babičky a dědečky pak často vozíme zpátky přes nemocniční urgent.
Zmatené. Dehydratované. S infekcí. Po pádu.
S rozhozeným tlakem, cukrem, trávením.
A hlavně: psychicky rozhozené.
Ne proto, že by je rodina neměla ráda.
Ale proto, že láska nestačí na kompenzaci stáří a nemoci.
Starý člověk není „na víkend“
S věkem a nemocí klesá schopnost přizpůsobení.
Co je pro zdravého dospělého drobná změna, je pro seniora zásah do celého světa.
Najednou je všechno jiné:
jiné prostředí, jiný režim, jiná postel, jiné jídlo, jiný hluk, jiné tempo dne.
A hlavně – žádné bezpečí, na které je zvyklý.
Pro rodinu je téměř nemožné, i při nejlepší snaze, vytvořit podmínky, které má senior ve svém zařízení.
A senior to ví.
Často se bojí, že něco pokazí, že „bude na obtíž“, že „něco vyvede“.
Tohle nám pak říkají až v sanitce.
Ne doma. Ne u stolu. Ale cestou zpátky.
A pak přijde: „dopřejme jim“
Další kapitola: podstrojování.
„Když už je u nás babička, ať ochutná.“
„Trochu cukroví jí neuškodí.“
„Ať má radost, vždyť jsou Vánoce.“
„Mušle, sushi, exotika – ať si taky užije!“
Jenže trávení osmdesátiletého člověka s chronickými nemocemi není gastronomický experiment.
A „radost“, která končí průjmy, zvracením, bolestí břicha nebo aspirací, není radost.
Co s tím? Jednoduchá, ale nepohodlná odpověď
Navštěvujte své blízké.
Častěji. Na kratší dobu.
V prostředí, na které jsou zvyklí.
Ano, není to tak fotogenické.
Ano, není to „jako z reklamy“.
Ale je to bezpečné. A laskavé doopravdy, nejen na oko.
Stáří nepotřebuje velká gesta.
Potřebuje klid, rytmus a pocit bezpečí.
A pokud chcete skutečně pomoci – neodvážejte seniora ze světa, který mu ještě dává smysl, jen proto, abyste si na svátky připadali jako „dobrá rodina“.
Říkám to natvrdo, protože to vidím zevnitř.
A také proto, že i já jsem měla příbuzné ve vysokém věku, kteří nechtěli měnit svou denní rutinu.
Měli nás rádi, ale po obědě si chtěli zdřímnout a s klidem nás vyprovodili ke dveřím se slovy: „Stavte se zítra.“
A to bylo v pořádku.
A protože bych byla radši, kdybychom se o Vánocích nemuseli setkat u nosítek.
Co říkají data a odborníci
- WHO (2021) – Ageing and health. Světová zdravotnická organizace upozorňuje na zvýšenou zranitelnost seniorů při změně prostředí a režimu.
- Česká gerontologická a geriatrická společnost ČLS JEP (2022) – Doporučení k péči o seniory se syndromem křehkosti.
- Ministerstvo zdravotnictví ČR (2023) – Strategie dlouhodobé péče a podpora setrvání seniorů v bezpečném prostředí.
- Alzheimer Europe (2020) – Změna prostředí jako rizikový faktor deliria a zhoršení kognitivních funkcí.
- Herman, J. (1997). Trauma and Recovery. Základní práce k psychickému stresu a zranitelnosti při narušení bezpečí.
- Praktická zkušenost zdravotnických záchranářů a urgentních příjmů v ČR.
