Článek
Nestabilita jako Achillova pata
V první řadě bychom si měli přiznat, že v některých zemích, včetně Česká, je přechod na obnovitelné zdroje téměř nemožný. Větrné a solární elektrárny mají totiž jeden zásadní problém. Jejich výkon totiž závisí na počasí.
V zimě, kdy potřebujeme energie nejvíce, solární panely vyrábějí minimum elektřiny. Když nefouká vítr, větrníky stojí a energii nevyrábí.
Nevyzpytatelnost výroby musíme kompenzovat záložními zdroji, nejčastěji plynovými elektrárnami, které paradoxně produkují emise. Masivní bateriová úložiště jsou nejen extrémně drahá, ale z hlediska ekologie opět problematická.
Skrytá cena zelené transformace
Green Deal přinese dramatické zdražení prakticky všeho. Vyšší ceny energie se promítnou do cen výroby, dopravy i běžného života. Zdraží potraviny, a to až o 30 %, jelikož zemědělci budou přinuceni investovat do ekologičtějších strojů a postupů. Také automobilový průmysl čeká nákladná transformace na elektromobilitu, což se samozřejmě odrazí v konečných cenách vozů.
Ačkoliv některým přijde, že přístup Evropské Unie je levicový a má vést ku prospěchu naší společnosti, opak je pravdou. Náklady zelené transformace nejvíce ovlivní střední a nižší třídu. Zatímco bohatí si mohou dovolit elektromobil a solární panely na střechu, běžní lidé budou akorát tak čelit vyšším účtům za energie, dražší dopravě a rostoucím životním nákladům.
Ti, co vlastní starší nemovitosti budou vystaveni tlaku a nejspíš i nemalým pokutám za nedodržení nových směrnic. Většina z nich se dostane do kleští, kdy nebudou mít dostatek financí na rekonstrukci a jejich nemovitost bude téměř neprodejná. Je tohle to, co Evropa opravdu chce?
Green Dealu se nezbavíme, ale můžeme ho realisticky přehodnotit. Dle mého je nejlepším řešením investovat do nového výzkumu a vývoje účinnějších technologií, které budou konkurenceschopné i bez masivních dotací. Jen tak můžeme dosáhnout skutečně udržitelné budoucnosti, která nebude na úkor prosperity a sociální stability.
