Článek
Porovnání českého školství se zahraničním
České školství má bohatou historii a kvalitní základy, které jsou ale vystaveny na teoretických znalostech. Naši studenti vždy vynikali v matematice nebo přírodních vědách – to už ale nestačí. Zatímco jiné země mění svůj přístup ke vzdělávání tak, aby se mladí lidé byli schopni bez problémů zařadit na trh práce a přizpůsobit se rychle se měnícím potřebám, u nás stále klademe důraz na memorování a výklad pedagogů bez aktivního zapojení studentů. Inspiraci, jak celý vzdělávací systém změnit, bychom mohli čerpat zejména ve Finsku, Německu či Japonsku, neboť tyto země mají jedny z nejúspěšnějších vzdělávacích systémů. Pojďme se tedy na jejich přístup ke vzdělání podívat blíže.
Finsko: Zaměření na individualitu
Ve Finsku se osvědčilo školství bez testů, s minimem domácích úkolů a se zaměřením na individuální potřeby studentů. Učitelé zde mají vysoký společenský status a rozhodují sami o tom, jak a co učit. Všechny školy jsou zde navíc financovány stejným způsobem a vykazují stejnou úroveň kvality vzdělání, takže vůbec nezáleží na tom, v jaké části Finska žijete.
Výhody: Kvalitní vzdělávání napříč všemi školami a zaměření na praktické dovednosti studentů.
Nevýhody: Vyšší náklady na vzdělávání.
Německo: Teorie v praxi
V Německu je vzdělávací systém nastaven tak, že studenti tráví určitý čas ve škole, ale také se soustředí na získání praktických znalostí a dovedností. Tímto způsobem jsou ideálně připraveni na vstup na trh práce a z absolventů nejsou jen neužiteční teoretici.
Výhody: Získání praktických zkušeností již při studiu zvyšuje šance na pracovní uplatnění.
Nevýhody: Je upřednostněn pragmatismus na úkor kreativity.
Japonsko: Výkon a disciplína
Disciplína a pevně ukotvené pracovní návyky jsou základem japonského vzdělávacího systému. Je to tak trochu protipól přístupu Finska, neboť děti zde tráví ve škole dlouhé hodiny a nároky na výsledky z přísných testů jsou vysoké. Výsledkem jsou sice excelentní výsledky v přírodních vědách i matematice, na straně druhé ale japonské školství čelí problému přetížení studentů.
Výhody: Vysoká úroveň teoretických znalostí a pracovní morálka.
Nevýhody: Studenti jsou vystresování a nemají prostor pro vlastní kreativitu.
Co české školství nejvíce brzdí?
1. Zastaralé metody výuky: Biflování převládá nad kritickým myšlením a praktickými dovednostmi.
2. Nízké platy učitelů: Učitelé jsou nedostatečně motivovaní a mnohdy vyhořelí, klesá zájem mladých o povolení pedagogů.
3. Úroveň vzdělání: Kvalita vzdělávání závisí na konkrétním regionu.
4. Digitalizace a modernizace: Školy nedisponují vším potřebným pro moderní výuku a je zde nedostatečné využití nových technologií.
5. Praxe: Absolventům často chybí, poté co dostudují, praktické dovednosti a hůře se uplatňují na trhu práce.
Jak to změnit?
1. Motivace učitelů: Zvýšení platů, snížení administrativy a možnosti vzdělávání.
2. Modernizace výuky: Práce v projektových týmech, podpora kreativity a kritického myšlení.
3. Úroveň vzdělávání: Sjednocení úrovně vzdělávání regionech a standardizace vybavení.
4. Moderní technologie: Digitální vzdělávání a moderní technologie by měly být běžnou součástí výuky.
5. Inspirace: Z finského systému můžeme převzít otevřenost vůči nápadům a zajištění prostoru pro kreativitu, z německého propojení studia a z japonského disciplínu – vše v umírněné formě.
Investice do budoucnosti, bez které se neobejdeme
Český vzdělávací systém se nachází na rozcestí. Disponujeme sice dobrými základy, ale pokud chceme připravit budoucí generaci na to, aby byla konkurenceschopná, musíme být otevřeni změnám. Vzdělávací systémy v jiných zemích nám ukazují, že kombinace praktických dovedností, individuálního přístupu ke studentům i k výuce, investice do platů učitelů, moderních technologií a moderních metod výuky nepředstavují nadbytečný luxus, ale naprostou nezbytnost. Naše budoucnost v podobě našich dětí se nachází ve školních lavicích a je jen na nás, jakou cestu si zvolíme.
Použité zdroje:
