Článek
Jaroslav Havlíček se narodil 3. února 1896 v podkrkonošské Jilemnici do rodiny učitele. Vystudoval reálné gymnázium v Jičíně, kde v roce 1913 odmaturoval. Posléze si přál studovat malířství, ale nakonec se zapsal na obchodní akademii v Chrudimi. Po absolvování ročního kurzu se přesunul ke studiu obchodního oboru na ČVUT v Praze. Havlíček si prošel hrůzami 1. světové války, kde dobrovolně bojoval, konkrétně v Rusku, v Itálii a na Slovensku. Po válce se vrhl na dráhu bankovního úředníka, přičemž se od poloviny 20. let začal věnovat literatuře. Bohužel nedokázal řádně skloubit literaturu se svou prací. Cítil se vyčerpaný a rád by se literatuře věnoval více. Zemřel 7. dubna 1943 v pouhých 47 letech na meningitidu v důsledku svého vyčerpání.
Havlíčkova literární tvorba se vyznačuje rozmanitostí. Postupně se přesunul z povídek až k románům, avšak povídky psal i nadále (např. v podobě povídkových cyklů). Zabýval se především lidskými osudy, obzvláště osudy žen, s následným tragickým vyvrcholením. Každý Havlíčkův hlavní hrdina má svůj daný osud. Dále jsou typickými tématy majetková nerovnost, zdraví, milostné vztahy a dětství. Žánr, který se pojí s jeho jménem, se nazývá psychologický román. Tento žánr se zaměřuje na popis duševních stavů a psychoanalýzu člověka. Psychické stavy hrají v příběhu důležitější roli než samotný děj. A protože je naše psychika komplexní záležitostí, psychologické romány mohou být pro nezkušené čtenáře náročné na porozumění. Psychologická próza se pohybuje v rozmezí od psychologického dramatu až po psychologický horor, který se snaží vyděsit čtenáře a ovládnout zároveň i jeho myšlenkové pochody. Takové rozmezí můžeme najít i u Havlíčkovy prózy – psychologické drama Petrolejové lampy kontra psychologický horor Neviditelný. A právě tyto dva nejznámější Havlíčkovy romány bych v následujících odstavcích chtěla zanalyzovat a přiblížit.
Petrolejové lampy původně nevyšly pod svým současným názvem. Román vyšel v roce 1935 jakožto Vyprahlé touhy, až teprve rok po autorově smrti vyšel v přepracované formě. Protože se jedná o psychologický román, není překvapující, že první část se týká popisu dětství hlavní hrdinky a charakterů nejen jí, ale i dalších postav. Protagonistkou je zde Štěpánka Kiliánová, silná a dobrosrdečná dívka pocházející z maloměstské finančně zajištěné rodiny. Štěpka se od dětství potýkala s nepřijetím kvůli její postavě a energii, tudíž byla nepochopena ze strany svého konvenčního a protivného maloměstského okolí. Proto se nejlépe cítí na vejrychovském statku u svého strýce a bratranců Jana a Pavla Malinových. Štěpka časem nachází zájem u divadla, jelikož má pro hraní talent, avšak nenachází štěstí v lásce, dokud se Pavel nevrátí z vojenské školy. Mezi Štěpkou a Pavlem přeskočí jiskra, ale Pavel si se Štěpkou spíše pohrává. Ve druhé části se nakonec vezmou, poněvadž by jinak hrozil zánik vejrychovského statku (Štěpka je bohatá). Pavel skrývá tajemství – tím tajemstvím je syfilis, díky kterému nemůže mít se Štěpkou dítě. Pohlavní nemoc zároveň začíná měnit jeho povahu, proto se ke své ženě chová hrubě a chladně. Štěpka se od něj postupně začíná distancovat. Tajemství se nakonec provalí a Pavel končí paralyzovaný na vozíku. Jeho stav se čím dál více zhoršuje a vypadá to, že chce spáchat sebevraždu, ale Štěpka ho zachrání. Pavel se ocitá v psychiatrické léčebně, kde později zemře. Závěrem se Štěpka usmíří se strýcem Antonínem a Janem, který ji dokonce požádá o ruku. V románu můžeme sledovat vývoj Štěpky z maloměstské dívky k venkovské selce, která se stará o svého manžela v rozpadajícím se manželství. I přesto se idealistická Štěpka nehodlá vzdát a zachovává si víru v lepší zítřky. Snaží se nejít vstříc svému osudu, který je jí předurčen. Autor zároveň kritizuje maloměšťáky odmítající vystoupit ze svého stereotypu a oplývající hloupostí. Román byl zfilmován režisérem Jurajem Herzem.
Román Neviditelný vyšel v roce 1937. Oproti předchozímu románu se zde setkáváme s hororovými prvky. Tentokrát zde máme mužského protagonistu – spíše záporného protagonistu, který je oproti Štěpce méně sympatický – Petra Švajcara, ambiciózního, egocentrického a charismatického chemika, který je kvůli touze po majetku ochoten udělat cokoliv, aby zvítězil nad chudobou své rodiny. Tak se rozhodne, že se ožení s mladičkou Soňou Hajnovou, dcerou ředitele továrny na mýdlo. Petr se narodil do chudé rodiny s otcem alkoholikem a přeje si změnit svůj osud. Náhodou je mu nabídnuta možnost studia. Studiem prochází na výbornou a úspěšně ho ukončí. Jeho spolubydlící ho dostane na večírek, kde se seznámí se Soňou. Její srdce se mu díky lsti a manipulaci podaří získat. Její laskavý a mírný otec Hugo mu nabídne místo zaměstnance, avšak Petr již střádá své plány na převzetí jeho pozice. Poté, co se nastěhuje do domu Hajnů, zjistí, že mají jistého spolubydlícího – strýce Cyrila, který si myslí, že je neviditelný. Citlivá Soňa z něj má strach a trpí úzkostí, navíc je Petr k ní lhostejný. Svatební cesta ji sice na krátkou dobu rozveselí, ale jakmile se vrátí do domu, Cyril vstoupí do jejího pokoje, načež Soňa upadá do bezvědomí a on využije situace. Sonin psychický stav se rapidně zhoršuje a odmítá s kýmkoliv mluvit. Po příchodu lékaře se odhalí, že otěhotněla. Petr se obává, že Cyrilova přítomnost nebude prospívat dítěti, tudíž vše řekne Hugovi a Cyril je odvezen do psychiatrické léčebny. To se nelíbí přísné tetičce Karolině, která se ho nehodlá vzdát. Soňa přivede na svět syna, jenže se o něj nedokáže řádně starat a odmítá styk dítěte s Petrem. Petr navíc zhorší situaci svým milostným poměrem se služebnou Katy. Soňa začíná dítě ohrožovat na životě. Petr se nakonec rozhodne, že zařídí, aby nepříčetná Soňa spáchala sebevraždu, což se stane. Syn Petřík vyrůstá s Petrem a Katy. Výchova probíhá dobře do té doby, než Petřík onemocní a jeho mentální vývoj se zastaví. Petr už vidí poslední naději ve formě továrny, ale po smrti otce Hajna i tety zjistí, že všechen majetek zdědí jeho syn, nikoliv on. Petr si v tu chvíli uvědomuje, že je vše pro něj ztraceno, jeho rodina se rozkládá a svému osudu neuteče. Román poukázal na manželství zakládající se na majetku, nikoliv lásce. Hlavním hrdinou je chladný sobec, který se nezajímá o ostatní a je schopen udělat vše pro bohatství a osobní zisk, na což nakonec doplatí, jelikož je to jeho předurčený osud. Osud se týká i Soni, jelikož se narodila do rodiny zatěžkané psychickou poruchou, která se přesunula i na ni. Román byl též zfilmován, tentokrát pod názvem Prokletí domu Hajnů. Režie se ujal Jiří Svoboda.
Jaroslav Havlíček byl geniálním autorem ve své době, neboť se nebál poukázat na lidské nedostatky. Čtenáři mohou ocenit jeho propracovanou psychologickou kresbu postav a jejich realističnost. Je též důležité poukázat na fakt, že svou prózu psal v době, kdy byla psychická onemocnění tabu. Ve svých dílech tak vyzdvihoval zásadní roli mentálního zdraví člověka.
Pomocné zdroje:
HAVLÍČEK, Jaroslav. Petrolejové lampy. 2. vyd. Praha: LEDA, 2013, 376 s. ISBN 978-80-7335-423-7.
HAVLÍČEK, Jaroslav. Neviditelný [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2015, 382 s. Dostupné z: https://web2.mlp.cz/koweb/00/04/12/87/89/neviditelny.epub. [cit. 2026-08-10].
