Článek
Poruchy autistického spektra patří mezi vývojové poruchy. Protože tyto poruchy vznikají na základě abnormálního vývoje mozku, jedná se o neurovývojové poruchy. Kromě mozku ovlivňují i nervovou soustavu jako celek. Mozek oproti zbytku populace pracuje jinak. U jedinců na autistickém spektru pozorujeme několik oblastí – narušenou sociální interakci, narušenou komunikaci a abnormality v chování a zájmech. Jelikož se pohybujeme na spektru, u každého člověka se tyto oblasti mohou lišit, proto například existují lidé s PAS, kteří nejsou schopni komunikovat a socializovat se s ostatními, zatímco jiní mohou být hovorní, dokonce s tendencí k extraverzi, tudíž často nejsou považováni za autisty, neboť jsou příliš společenští. Avšak i přesto mohou mít v sobě zakotvenou obsesivní potřebu řádu a soustředí se na své speciální zájmy. Proč tomu tak je? Odpověď nalezneme v ne příliš dávné minulosti, kdy byla definice PAS odlišná oproti té dnešní. Pohled na PAS totiž prošel od poloviny 20. století drastickou proměnou nejen v oblasti diagnostiky, ale také v rámci společenského vnímání.
Autismus se dříve chápal jako vzácná a těžká psychóza. Autisté se snadno zaměnili za schizofreniky či mentálně retardované. A pokud se opravdu diagnostikoval, tak většinou v těch nejtěžších formách, například jako Kannerův autismus. Kannerův autismus existoval pod alternativním a známějším názvem klasický autismus (dnes se tento termín již nepoužívá). Jak jsem zmínila, mentální retardace byla klíčová pro diagnostiku, což je v rozporu s dnešní diagnostikou autismu, protože vzhledem k faktu, že se ve skutečnosti jedná o spektrum, najdeme zde nejen celou škálu inteligence, ale zabýváme se i tím, zda dotyčný potřebuje více či méně podpory.
Co se týče příčin autismu v dobách minulých, převládal mýtus o „chladných matkách“, které měly svým chováním a zanedbáváním dítěte údajně způsobovat následný autismus u potomstva. V dnešní době již víme, že jde o neurovývojovou odlišnost podmíněnou genetickým základem, který bohužel nijak nezměníme a neovlivníme. Na rozdíl od poruch osobnosti, například schizoidní poruchy osobnosti, která sdílí mnoho společných vlastností s již původním Aspergerovým syndromem, zde nehrají vnější faktory zásadní roli. Vědci tedy nehledají vinu v nesprávném rodičovství, zároveň by měli správně vychovávající rodiče dítěte s PAS brát v úvahu, že své dítě nijak nezanedbali.
Autistické děti se setkávaly s nepřijetím ze strany společnosti jako celku. Byly ostrakizovány kvůli své povaze a způsobům. V současnosti již tomu tak v mnoha případech není, jelikož se omezily snahy autistu „předělat“. Naopak se klade větší důraz na včasnou intervenci, inkluzivní vzdělávání a podporu individualizovaných potřeb. Dospělí by autistickému dítěti měli umožnit rozvoj a zvládání každodenního života.
Dříve byly poruchy autistického spektra považovány za závažný problém a jednalo se převážně o společenské stigma. V minulosti navíc převládal názor, že chlapci trpí autismem častěji. Prostředky k diagnostikování autismu totiž byly navrženy pro chlapce, nikoliv pro dívky. Oproti autistickým chlapcům je pro autistické dívky těžší získat brzkou diagnózu, jelikož bývají sociálně obratnější a umí své autistické rysy lépe maskovat. Maximálně bývají považovány pouze za „divné“ nebo „bláznivé“. Důvodem je, že u dívek se projevuje autismus trochu jinak než u chlapců, zejména ze strany repetitivního chování. Závěrem je také důležité dodat, že člověk s PAS je člověkem jako každý jiný. Proto by měla společnost zachovávat k diagnostikovaným osobám úctu, pochopení a soucit, aby se cítili dobře a akceptováni. I když se to do mnohých se stoickým výrazem v obličeji na první pohled nedá říci, ve skutečnosti lidé s PAS o přijetí ve společnosti stojí. Jedině kladný přístup okolí to může usnadnit.
Pomocné zdroje:
