Článek
Podobně jako u proslulého ohně, i u stresu platí, že je dobrý sluha, ale zlý pán. Leckdo tvrdí, že stres přímo vyhledává, protože se mu s ním lépe pracuje, ideálně po týdnu protkaném prokrastinací. Já sama se k tomuto činu musím přiznat, prokrastinace je má záliba a vše většinou odkládám na poslední chvíli, abych následně dokázala efektivněji pracovat. A ano, pod vlivem stresu v mém velícím centru funguji na sto procent. I přesto si musíme na stres dávat pozor a být obezřetní. Všeho moc škodí a stres nepatří mezi výjimky. Pokud nám záleží na našem drahém těle a nechceme mu ublížit, nesmíme se bát povědět stresu rázné „dost“.
Systémy sympatikus a parasympatikus jsou nedílnou součástí nervové soustavy člověka a pracují v rovnováze. Tato každodenní rutina jim vyhovuje a nepřejí si, aby jim do ní zasahoval cizopasník. Jedním z cizopasníků je právě stres, záporná postava hrající si na falešného hrdinu a nevěstící nic dobrého. Zločin nejmenšího kalibru je nadcházející písemka majitele dotyčné centrální nervové soustavy. Pokud se na test poctivě připravíme a tento fakt si uvědomujeme, stres pomalu vyprchá, ovšem pokud si dostatečně nedůvěřujeme, anebo jsme si vědomi, že jsme se s učením příliš nenamáhali, stres nám ovlivní naše myšlení. V té chvíli máme pocit, že nám mozek doslova vyhoří. Nejedná se zrovna o příjemnou záležitost, neboť si připadáme, že se toužíme propadnout do země a nevylézt ven.
Zmínila jsem, že předchozí zločin spáchaný stresem je nejmenšího kalibru. A je tomu opravdu tak. Jedná se přeci jen o hloupou písemku. Na jejích základech náš život neleží. Nejhorší okamžik nastane tehdy, když není stres krátkodobý, nýbrž dlouhodobý. S krátkodobým stresem způsobeném v sympatiku se jeho dobrý přítel parasympatikus dokáže vypořádat s lehkostí větru, ten dlouhodobý snáší hůře. Rovnováha mezi sympatikem a parasympatikem se čím dál rychleji tříští. Bod mrazu je, když na sebe psychický stres vezme fyzickou podobu, jinak řečeno, začne se přemítat do fyzického zdraví člověka. Typickými příznaky jsou únava, bolesti hlavy, nespavost, zažívací obtíže nebo u žen kompletní zástava menstruačního cyklu. Jakmile se dlouhodobého stresu do určité doby nezbavíme, mohou se objevit katastrofální následky – v nejhorších případech například i rakovina.
Já sama mám s dlouhodobým stresem bohatou zkušenost. Tenkrát jsem se s rodiči odstěhovala z hlučného paneláku, ve kterém jsem prožila své dětství, do rozlehlého domu v klidné čtvrti. Aby stresových podnětů nebylo málo, mé okolí na mne naléhalo, ať jdu zkusit přijímací zkoušky na gymnázium, kde už učivo nebude taková „brnkačka“. Zároveň jsem věděla, že se dostanu do kontaktu s úplně odlišným prostředím. Moje dvanáctileté já tehdy zpočátku protestovalo a nehodlalo se s takovými změnami smířit. Ze začátku jsem své nevyřešené záležitosti řešila pouze ve své zmatené hlavě, o dva týdny později jsem na sobě pociťovala fyzické symptomy stresu. Rovnováha byla narušena (tehdy jsme stres nepodezírali). Rodiče předpokládali, že jsem pouze nemocná, a tak jsem tedy nešla do školy. Jenže z pár dní strávených doma se vyklubaly necelé tři týdny a následná návštěva nemocnice. Při návštěvě dětské lékařky, očního lékaře a ultrazvuku jsme zjistili řešení mých potíží. Za vším hledej stres.
V klidovém režimu je tělo převážně parasympatické. Zdravé tělo se tedy má po většinu času nacházet v uvolněném stavu. Přitom stačí pouhá negativní myšlenka či podnět a vysněný uvolněný stav je v nedohlednu. Bohužel na nás stresory číhají na každém kroku a na každém rohu. Ať už jsme osamělí a schází nám společnost vrstevníků, máme finanční krizi, nebo máme plno pracovních povinností, napomáháme tak stresu, aby převzal nadvládu nejen nad mozkem, ale nad celým tělem. Když se stresu mozek poddá, poddá se automaticky i zbytek. Jen tak si říct, ať se nestresujeme, je obtížným a zdánlivě nesplnitelným úkolem, avšak naše tělo nám za naše horlivé pokusy bude vděčné. Jestli nám na našich tělech opravdu záleží, je potřeba pro ně něco udělat. Věnujme se tedy maličkostem, jako je třeba procházka přírodou nebo čtení knihy. Pokud se ale již nedokážeme rozptýlit maličkostmi, nesmíme se bát vyhledat odbornou pomoc. Jedině tak jsme schopni dosáhnout klidového režimu a poslat stres tam, kam patří. Do nekonečné propasti.
Pomocné zdroje:
