Úzkost, dluhy a konzumní past: Pravda o „přecitlivělých“ mileniálech

Mladí dospělí kolem 30 let čelí bezprecedentní psychické zátěži. Výzkumy odhadují, že téměř jedna třetina mileniálů trpí nějakou formou psychického problému nebo poruchy chování. Oproti starším generacím také častěji bojují s depresí a úzkostí. Podle mezinárodního průzkumu Deloitte mezi téměř 15 tisíci mladými ve 44 zemích skoro 40 % mileniálů pociťuje stres či úzkost po většinu času, přičemž rostoucí životní náklady označili za hlavní zdroj svých obav. Další studie z Harvardovy univerzity ukázala, že více než polovina mladých dospělých (56 %) uvádí, že jejich duševní zdraví podkopávají právě finanční starosti. Finanční nejistota, tlak na úspěch a nejistá budoucnost – to vše se mísí a vytváří generaci „na pokraji nervů“.

Takovou psychickou zátěž nelze odbýt mávnutím ruky jako přecitlivělost. Přesto se to děje: starší generace někdy nálepkují mileniály jako slabé „sněhové vločky“. Ve skutečnosti však podle odborníků tzv. „snowflake generace“ vůbec neexistuje – mladí jsou jen otevřenější ve sdílení svých pocitů než jejich rodiče. Dokonce i průzkumy veřejného mínění naznačují, že většina lidí chápe zhoršující se duševní zdraví mladých jako důsledek ztížených podmínek, ne nízké odolnosti jednotlivců. Například v britském šetření 57 % dotázaných soudilo, že dnešní mladí čelí obtížnějším životním okolnostem než dříve, zatímco jen 36 % si myslelo, že příčinou je nižší odolnost mladé generace. Zjednodušené odsudky o „přecitlivělosti“ tedy přehlížejí reálné tlaky, kterým třicátníci čelí. Bagatelizace duševních potíží navíc brání řešení – místo aby mladí získali podporu a pochopení, cítí se nepochopeni a stigmatizováni.

Nepříznivý psychický stav má vliv i na spotřební chování. Mnoho mladých lidí v úzkosti či stresu hledá únik v nakupování – fenomén známý jako „retail therapy“ neboli nákupní terapie. Podle psychologů není „nakupování pro lepší náladu“ žádný mýtus, ale běžná praxe: slouží k naplnění emočních potřeb, ke zvládání stresu a získání pocitu kontroly. Jeden průzkum zjistil, že 62 % nákupů takzvaných „odměn pro sebe“ si lidé pořizují právě proto, aby si zlepšili náladu. Většina zákazníků dokonce tyto impulzivní útraty nelituje – 82 % uvedlo pouze pozitivní pocity a trvalejší zlepšení nálady bez výčitek svědomí. Zkrátka, pro mnohé je nakupování rychlým „antidepresivem“ v době, kdy se cítí pod psa.

Obchodníci a korporace si jsou toho velmi dobře vědomi a umí z toho těžit. Moderní marketing cílí na emoce a zranitelnost – slogany typu „Dopřejte si, zasloužíte si to“ míří právě na unavené, vystresované jedince hledající útěchu. V prostředí sociálních sítí jsme navíc pod palbou reklam a pečlivě sestříhaných životů influencerů, které v nás vyvolávají pocit, že ke štěstí nutně potřebujeme ten či onen produkt. Není divu, když polovina veškerých útrat lidí je neplánovaných, spontánně vyvolaných momentálním impulsem. A firmy se snaží, aby těchto impulzů bylo co nejvíc: velcí prodejci investují ohromné prostředky do psychologických triků, které nás odvedou od finanční sebekontroly a přimějí nakoupit víc. Od agresivních slevových akcí („jen dnes, sleva 50 %“) přes personalizované online reklamy až po věrnostní programy – to vše jsou způsoby, jimiž systém povzbuzuje konzumní chování, často právě ve chvílích, kdy jsme emocionálně oslabení.

Takový začarovaný kruh konzumu a úzkosti má tvrdé finanční dopady. Mladí dospělí, kteří se ve stresu utíkají ke konzumu, mohou snadno sklouznout do dluhové pasti. Krátkodobá útěcha z nákupů totiž nevydrží věčně – a pak přichází živobytí na dluh, které úzkosti ještě prohlubuje. Výzkumy varují, že pokud se z občasné „odměny“ stane nutkavý návyk, vede to k přerůstajícím dluhům, frustraci, ztrátě kontroly a konfliktům v osobním životě. Místo budování finančního polštáře tak mnoho mladých žije od výplaty k výplatě a balancuje na hraně přežití.

Následkem je, že mileniálové a mladší generace často odkládají tradiční milníky dospělosti – ne proto, že by byli líní dospět, ale proto, že si je nemohou dovolit. Například vlastnické bydlení se pro mnohé stalo nedosažitelným snem. Podle jednoho průzkumu asi dvě třetiny mladých dospělých nevěří, že budou schopni si pořídit vlastní bydlení, na rozdíl od jejich rodičů, kteří v jejich věku často už dům či byt měli. Ceny domů vystřelily vzhůru a mzdy zdaleka neudržely krok, takže i pracující třicátníci často zůstávají bydlet u rodičů – dnes tak činí zhruba jeden ze tří mladých dospělých.

Je zásadní si uvědomit, že tato finanční zranitelnost pramení ze systémových problémů a nedostatků ve vzdělání. Mnoho dnešních třicátníků nikdy nedostalo kvalitní finanční výchovu, ať už doma či ve škole. Analýzy ukazují, že finanční gramotnost je v této věkové skupině často velmi nízká. Mladí lidé bez finančních znalostí a zkušeností pak snadno udělají chybné rozhodnutí – například bezhlavě využijí nabídky kreditní karty či půjčky – které je mohou ovlivňovat po dlouhá léta. Není to otázka inteligence jednotlivce, ale chyby systému, který na jedné straně agresivně nabízí úvěry a láká ke spotřebě, ale na druhé straně nevybavuje mladé dovednostmi, jak s penězi zacházet. Když se pak tito lidé potýkají s finančními problémy, společnost je bohužel často ocejchuje jako nezodpovědné a neschopné – místo aby viděla, že selhává systémová podpora.

Je lákavé svést problémy mladé generace na jednotlivce – na jejich údajnou lenost, rozmazlenost či přecitlivělost. Takové zjednodušení je ale mylné a nebezpečné. Jak jsme ukázali, duševní potíže mileniálů úzce souvisejí se společenskými a ekonomickými tlaky, které na ně doléhají. Pokud tyto potíže shodíme ze stolu s tím, že „si jen moc stěžují“, přehlížíme varovné signály hlubší krize. Stigmatizace finančních a psychických problémů navíc mladým brání vyhledat pomoc – stydí se a mají pocit selhání. Místo nálepek o „neschopných mileniálech“ bychom měli otevřít prostor pro dialog a porozumění.

Nakonec totiž nejde jen o jednotlivce, ale o nás všechny. Konzumní systém, který těží z nejistoty a úzkosti mladých, udržuje celé generace v začarovaném kruhu závislosti na půjčkách, nákupech a výplatě. Třicátníci dneška nejsou líní snílci utrácející za avokádové toasty – jsou to lidé snažící se zorientovat v realitě, kde se stres stává zbožím a terapie kreditkou normou. Místo posměchu si zaslouží uznání jejich problémů jako skutečných a systémovou podporu k jejich překonání. Pokud budeme validovat jejich zkušenosti a nabídneme vzdělání i zdroje k lepšímu zvládání peněz i emocí, můžeme změnit tento příběh. Z generace úzkosti se pak může stát generace, která poznala systémovou past konzumu – a rozhodla se z ní vymanit.

Nelze opominout, že finanční nestabilita mladých je často vnímána jako jejich osobní selhání namísto systémového problému, což vede k pocitům studu a nízkého sebevědomí. Právě proto je nezbytné změnit úhel pohledu: místo obviňování mladých dospělých z neschopnosti bychom měli řešit kořeny problému – ať už jde o dostupnost péče o duševní zdraví, nebo zlepšení finanční gramotnosti ve vzdělávacím systému. Nepodceňujme jejich duševní trápení ani finanční boj. Jsou varováním, že současný systém potřebuje změnu, aby další generace nemusely volit mezi duševní pohodou a finanční stabilitou.