Ďáblovi doktoři z Dachau: Když se věda změnila v peklo

Dachau nebylo jen dalším koncentračním táborem. Byl prvním. Model, podle kterého nacisté postavili stovky podobných zařízení po celé Evropě. Když Heinrich Himmler 20. března 1933 oznámil jeho zřízení, možná netušil, že vytváří symbol, který bude navždy spojen s nejčernějšími kapitolami lidských dějin.

O dva dny později, 22. března, prošli branou s cynickým nápisem „Arbeit macht frei“ první vězni. Byli to političtí odpůrci režimu - komunisté, sociální demokraté, odboráři. Lidé, kteří si troufli nesouhlasit s nastupující nacistickou tyranii.

Postupem let se Dachau rozšiřovalo. Přibývali židovští vězni, svědkové Jehovovi, homosexuálové, Romové, kněží. Za dvanáct let existence táborem prošlo přes dvě stě tisíc lidí ze třiceti zemí. Čtvrtina z nich zde zahynula.

V roce 1942 se v Dachau usídlil muž, jehož jméno se mělo zapsat mezi nejnechvalnější v historii medicíny. Dr. Sigmund Rascher, mladý lékař Luftwaffe a příslušník SS, který toužil po akademické slávě za každou cenu.

Rascher se narodil v roce 1909 v Mnichově do lékařské rodiny. Navzdory podpoře rodičů nezvládl ani dokončit střední školu napoprvé. Teprve s příchodem nacismu, kdy vstoupil do NSDAP, se mu podařilo získat lékařský titul. Jeho kariéru však nezachránil talent, ale výhodný sňatek.

Jeho manželka Karoline „Nini“ Diehlová byla bývalou sekretářkou SS a měla přímé vazby na Heinricha Himmlera. Říkalo se dokonce, že bývala jeho milenkou. Díky těmto konexím získal Rascher něco, po čem toužil - neomezený přístup k „lidským vzorkům“ pro své experimenty.

V srpnu 1942 zahájil Rascher v bloku číslo 5 dachauského tábora své nejhorší experimenty. Oficiálně měly pomoci německým pilotům, kteří byli sestřeleni nad mrazivým mořem. Ve skutečnosti šlo o systematické mučení maskované jako vědu.

Den za dnem ponořoval Rascher své oběti do šest metrů čtverečních velkých bazénů naplněných ledovou vodou ochlazenou na pouhé dva stupně Celsia. Někteří vězni měli na sobě speciální ochranný oděv napuštěný chemikálií, která měla reagovat s mořskou vodou a vytvořit izolační pěnu. Většina však měla jen obyčejné vojenské uniformy. Někteří byli ponořováni nazí.

Zatímco ledová voda neúprosně odnímala obětem tělesné teplo, Rascher si pečlivě zaznamenával jejich úpadek. Rektální teploměry, míšní punkce, vzorky krve a moči. Vše dokumentoval s děsivou precizností.

Experimenty trvaly až čtrnáct hodin. Muži křičeli bolestí, třásli se, ztráceli vědomí. Mnozí umírali přímo ve vodě. Ti, kteří přežili, byli často tak oslabeni, že zemřeli během následujících dnů.

Ne všichni zemřeli v ledových lázních. Někdy Rascher oběť vytrhl z vody a pokusil se ji oživit. Metody ohřívání byly tak bizarní, že hraničily s šílenstvím.

Horké koupele, vyhřívané deky, schnapps, intenzivní masáže, záření lamp připomínající solária. Některým podával drogy vyvolávající křeče. A v několika případech, na osobní doporučení Himmlera, který tvrdil, že „rybářky dokážou ohřát svého zmrzlého manžela v posteli lépe než jakákoli umělá metoda“, byli podchlazení muži vloženi do postele s nahými ženami z tábora.

„Živočišné teplo je efektivnější než umělé ohřívání,“ prohlásil cynicyky Himmler, který si experimenty dokonce přišel osobně prohlédnout v listopadu 1942.

Odhady hovoří o devadesáti obětech těchto pokusů. Přesné číslo nebude nikdy známo.

Ještě před podchlazovacími experimenty prováděl Rascher v Dachau jiný druh mučení. V přenosné tlakové komoře dodané Luftwaffe simuloval podmínky ve výšce až dvacet kilometrů nad zemí.

Oběti byly uzamčeny uvnitř, tlak se snižoval tak rychle, že simuloval volný pád pilota z velké výšky bez kyslíku. Rascher si hrál se změnami tlaku jako sadista. Nejprve vytvořil přetlak, který způsoboval nesnesitelnou bolest. Pak obětem dopřál chvilkovou úlevu, jen aby je o několik vteřin později srazil vakuum, které jim doslova roztrhalo plíce.

Z dvou set obětí těchto pokusů jich osmdesát zemřelo přímo během testů. Zbývající byli zastřeleni. Rascher dokonce prováděl vivisekce - rozřezával mozky stále živých obětí, aby zdokumentoval známky vzduchových embolií.

V srpnu 1944, právě před osmdesáti lety, probíhal v Dachau další druh experimentů. Tentokrát šlo o testování metod, jak přeměnit mořskou vodu na pitnou. Dr. Hans Eppinger podrobil těmto pokusům devadesát Romů.

Oběti dostávaly k jídlu jen minimum potravy a k pití výhradně mořskou vodu. Postupně se u nich rozvinula těžká dehydratace. Byli tak zoufalí, že lízali vodu z čerstvě umytých podlah, jen aby se dostali k jakékoli pitné tekutině.

Během těchto experimentů zemřelo více než třicet lidí, dalších tři sta později podlehlo komplikacím. Celkem bylo výzkumu podrobeno dvanáct set vězňů.

Anton Pacholegg, český politický vězeň, pracoval jako úředník na experimentální stanici. Po válce podal svědectví o tom, co na vlastní oči viděl:

„Rascher experimentoval s nelidskou krutostí. Sledoval, jak lidé umírají, a pečlivě si zaznamenával každý detail jejich agónie. Nikdy neprojevil sebemenší známku lítosti nebo pochybností o tom, co dělá. Pro něj byli vězni jen laboratorními krysami.“

Pacholeggovo svědectví se později stalo jedním z klíčových důkazů při norimberských procesech.

Rascherův pád paradoxně nenastal kvůli jeho zločinům proti lidskosti, ale kvůli podvodům v soukromém životě. Prezentoval se jako vzorný nacistický otec tří dětí. Ve skutečnosti však s manželkou podváděl veřejnost - najímali a dokonce unesli několik dětí, které pak vydávali za své vlastní potomky, aby prokázali svou „nadpřirozenou plodnost“.

Když se podvod v roce 1944 odhalil, Hitler zuřil a Himmler byl pobouřen zneužitím důvěry. Rascher byl zatčen v dubnu 1944 a obviněn z finančních machinací a vraždy své laborantky Julie Muschler.

Bez řádného soudu byl 26. dubna 1945 zastřelen, pouhé tři dny před osvobozením Dachau americkou armádou. Jeho manželka byla oběšena v Ravensbrücku.

1. dubna 1945 dorazily k branám Dachau jednotky americké armády. Vojáci byli šokováni pohledem, který se jim naskytl. Více než třicet tisíc vyhladovělých a nemocných vězňů, hromady mrtvých těl, důkazy o nezměrných zvěrstvech.

Němečtí vojáci a dozorci, kteří se stihli vzdát, se stali terčem spontánní msty. Rozlícení američtí vojáci jich na místě několik set zastřelili. Byl to výraz šoku a vzteku nad tím, co v táboře objevili.

Rascherovy a další nacistické experimenty se staly předmětem norimberských procesů, které je jednoznačně odsoudily jako zločiny proti lidskosti. Výsledky jeho pokusů byly vědecky bezcenné - mnohé poznatky o podchlazení či vysoké nadmořské výšce byly známy už před válkou.

Dnes stojí na místě bývalého tábora památník. V muzeu jsou vystaveny dokumenty, fotografie a osobní předměty obětí. Mezi exponáty jsou i záznamy z Rascherových experimentů - děsivé svědectví o tom, jak daleko může člověk klesnout, když opustí základní lidskost.

Příběh Dachau nám připomíná, že věda bez etiky se může změnit v nástroj nelidskosti. Že tituly, diplomy a bílé pláště nezaručují morálku. A že „jen jsem plnil rozkazy“ nikdy nebude ospravedlněním pro zlo páchané na nevinných.

Osmdesát let po Rascherových pokusech s mořskou vodou je důležité si připomínat: nikdy znovu.

Zdroje:

Dachau Holocaust.cz. ostupné z: [https://www.holocaust.cz/dejiny/koncentracni-tabory-a-ghetta/koncentracni-tabory/dachau/]

Koncentrační tábor Dachau Wikipedie, 27. června 2025 Dostupné z: [https://cs.wikipedia.org/wiki/Koncentrační_tábor_Dachau]

Leo Alexander's Unflinching Pursuit Science History Institute, 18. května 2023 Dostupné z: [https://www.sciencehistory.org/stories/magazine/leo-alexanders-unflinching-pursuit/]

From Himmler's Darling to Dachau Inmate: The Fraudulent Nazi Doctor War History Online, 27. září 2019 Dostupné z: [https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/the-fraudulent-nazi-doctor.html]

Heinrich Himmler to Dr Rascher, 24 October 1942 BBK CampsDostupné z: [http://camps.bbk.ac.uk/documents/074-war-experiments.html]

Před 75 lety byl osvobozen koncentrační tábor Dachau iROZHLAS, 29. dubna 2020 Dostupné z: [https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/dachau-koncentracni-tabor-vyroci-osvobozeni_2004290800_cen]

Lifton, Robert Jay: The Nazi Doctors: Medical Killing and the Psychology of Genocide. New York: Basic Books, 1986.

Weindling, Paul: Victims and Survivors of Nazi Human Experiments: Science and Suffering in the Holocaust. London: Bloomsbury Academic, 2015.

Mitscherlich, Alexander – Mielke, Fred: Doctors of Infamy: The Story of the Nazi Medical Crimes. New York: Schuman, 1949.

Proctor, Robert: Racial Hygiene: Medicine Under the Nazis. Cambridge: Harvard University Press, 1988.