Eichmann vystoupil z autobusu v Buenos Aires a zmizel. Jak ho našel poloslepý exulant

Je 11. května 1960, krátce po osmé hodině večer. Na zastávce v San Fernandu na předměstí Buenos Aires staví autobus. Vystupuje z něj muž, kterému sousedé říkají pan Klement. Domů do ulice Garibaldi to má kousek, dům si začal stavět v roce 1959.

U cesty stojí auto s otevřenou kapotou. Dva muži se tváří jako mechanici. Agenti Klementa chytí, svážou a odvezou do úkrytu. Podle popisů celá akce trvala necelých deset minut.

Klement byl Adolf Eichmann. Na jeho stopu přivedl svět muž, který byl skoro slepý.

Do Argentiny dorazil Eichmann v roce 1950 jako Ricardo Klement, s pasem vystaveným Mezinárodním výborem Červeného kříže. Nejdřív pracoval v kovodílně v San Fernandu, pak u firmy Capri v Tucumánu. Manželka s dětmi dorazila v polovině roku 1952. Po bankrotu Capri v dubnu 1953 se rodina vrátila do Buenos Aires a v březnu 1959 Eichmann nastoupil do automobilky Mercedes-Benz. Sám žil pod falešným jménem, ale jeho synové dál nosili příjmení Eichmann, což ho nakonec prozradilo.

Lothar Hermann se narodil v roce 1901 v Quirnbachu v Německu. Byl Žid a v roce 1935 ho gestapo zatklo za údajné pašování deviz do Francie. V Dachau ho zbili tak, že přišel o zrak na jednom oku. V roce 1938 odjel přes Rotterdam do Montevidea a odtud do Argentiny. Většinu jeho rodiny zavraždili nacisté.

V Argentině žil v Olivos u Buenos Aires a pomáhal německým židovským přistěhovalcům vyřizovat odškodnění. Jeho dcera Silvia, narozená v roce 1941, se v kině seznámila s mladým mužem, který se jmenoval Klaus Eichmann. Podle jedné verze se pak vychloubal tím, co jeho otec za války dělal. Podle rodiny navštívila Silvia dům v ulici Chacabuco, kde se jí představil muž jako otec Klause, a Lothar jí pak ukázal fotografii Eichmanna v uniformě SS. Silvia v něm poznala muže, kterého viděla.

Jak přesně k podezření došli, se podle různých popisů liší. Podle Wikipedie ho Hermann hlásil už v roce 1954 židovské obci v Buenos Aires a pak organizaci DAIA, ale nikdo nereagoval. Německý článek z roku 2020 uvádí, že podezření vzniklo v roce 1957. Shodují se v jednom: Hermann se nakonec obrátil nikoli na Izrael, ale na Fritze Bauera, generálního prokurátora v hesenském Frankfurtu.

Fritz Bauer byl sociální demokrat židovského původu a od roku 1956 vedl hesenskou prokuraturu. Pracoval v justici, kterou podle Steinkeho prostupovaly bývalé nacistické kruhy a jejíž kolegové mu překáželi. Podle jeho životopisu se obával, že by německá justice před žádostí o vydání couvla, nebo že by někdo z Eichmannových sympatizantů v justici zločince varoval. Proto zvolil obcházku a oslovil přímo Izrael.

Podle novináře Ronena Steinkeho se začátkem listopadu 1957 sešel s izraelským zástupcem Felixem Schinnarem. O všem věděl kromě něj jen hesenský ministerský předseda Georg-August Zinn. Bauer pro jistotu vypouštěl tiskové zprávy, ze kterých vyplývalo, že Eichmann se skrývá na Blízkém východě. Šéf jednoho oddělení spolkové kriminálky Paul Dickopf Bauerovi osobně radil, ať v Argentině nehledá, protože tam Eichmann rozhodně není. Německý velvyslanec v Buenos Aires mu 24. června 1958 odpověděl, že nic nenašel a že je Eichmann pravděpodobně na Blízkém východě. Totéž mu v srpnu 1959 sdělil Erwin Schüle z ludwigsburské Ústřední úřadovny. Bauerovu roli izraelská vláda odhalila až po jeho smrti v roce 1968.

Mosad ale Hermannovi zpočátku nevěřil. Byl téměř slepý, žil několik hodin cesty od Buenos Aires v Coronel Suárez a jeho informace se zdály nespolehlivé. Podle Steinkeho vyslal Mosad v lednu 1958 do Buenos Aires agenta. Dům v ulici Chacabuco 4261 mu připadal příliš malý a chudý na mocného nacistu a agent se vrátil, aniž by ho pořádně prověřil. Při druhém setkání ve Frankfurtu 21. ledna 1958 Bauer vymohl slib, že Mosad Hermanna vypátrá, a vybavil izraelského agenta padělaným dokladem úředníka frankfurtské justice. I tato výprava skončila nezdarem. Izraelská vláda váhala i z politických důvodů, protože zatčení v Argentině by porušilo suverenitu země.

Zlom přinesla druhá, nezávislá stopa. V roce 1959 poznal Eichmanna německý geolog Gerhard Klammer, jeho bývalý kolega z firmy Capri. Chtěl zůstat v anonymitě a informaci předal přes přítele vojenskému biskupovi Hermannu Kunstovi, který ji dal Bauerovi. Klammerovo jméno se zveřejnilo až v roce 2021. Podle Steinkeho rozhodl Ben Gurion 6. prosince 1959, že Bauerových údajů využije k dopadení.

Zásluhy si později připisoval i lovec nacistů Simon Wiesenthal. Americký právník Eli Rosenbaum ale upozorňuje, že Wiesenthalův dopis izraelskému velvyslanci z 23. září 1959 mířil do severního Německa, ne do Argentiny.

Izraelská tajná služba Mosad pod vedením Issera Harela se po Klammerově tipu pustila do ověřování. Potřebovala si být jistá. Agenti nejdřív našli stopu přes Eichmannova syna, který je dovedl k domu v ulici Garibaldi, a dům nafotili. Podle popisů se potvrzení dostavilo 21. března 1960. Muž, kterého sledovali, se vrátil domů s květinami. Byl to den stříbrné svatby Eichmannových.

Operaci plánoval Harel s podporou premiéra Davida Ben Guriona. Jádro týmu tvořili Rafi Eitan, Peter Malkin, Zvi Aharoni a Moshe Tabor. Podle Jewish Virtual Library mělo v Argentině působit víc než třicet lidí. Využili oslav sto padesátého výročí argentinské nezávislosti: právě kvůli nim mohla do země přiletět izraelská delegace a s ní letadlo společnosti El Al.

Většina známých podrobností o operaci pochází z vyprávění samotných účastníků. Harel je popsal v knize *The House on Garibaldi Street* z roku 1975.

Večer 11. května čekal tým u zastávky. Eichmann obvykle vystupoval z autobusu kolem 19:40. Tentokrát přijel později. Podle popisu z reportáže agentury AFP ho agenti chytili krátce po osmé hodině večer, když vystoupil z autobusu na jeho cestě k domu. Eichmann se podle popisu bránil a volal o pomoc, agenti ho ale strčili do auta pod deku. Do úkrytu dorazili asi v 20.55.

Eichmann byl v úkrytu držen devět dní, upoutaný k posteli. Tetování SS pod levou paží, podle kterého se členové SS poznávali, si dal odstranit, takže agenti spoléhali na jiné rozpoznávací znaky. Eichmann při výslechu přiznal svou skutečnou totožnost a podepsal prohlášení, že souhlasí s tím, že bude souzen v Izraeli.

Dne 20. května 1960 ho agenti převezli na letiště. Podle popisů mu dali sedativa, oblékli ho do uniformy letecké společnosti El Al a vezli ho s falešným izraelským pasem. Podle jedné verze měl při kontrole vystupovat jako pacient s poraněním mozku. Letadlo, kterým přiletěla izraelská delegace na oslavy výročí, odletělo a Eichmann dorazil do Izraele.

Dne 22. května se izraelský kontaktní muž ozval Bauerovi a oznámil mu, že Eichmann je zatčen. Následujícího dne, 23. května 1960, ohlásil Ben Gurion před Knesetem ve čtyři hodiny odpoledne, že je Eichmann v izraelské vazbě.

Argentina protestovala. Prezident Arturo Frondizi označil akci za porušení argentinské suverenity a věc předložil Radě bezpečnosti OSN. Izrael podle jedné novinové zprávy popřel oficiální účast a mluvil o židovských dobrovolnících a Ben Gurion vyjádřil lítost nad porušením argentinských zákonů.

Rada bezpečnosti přijala 23. června 1960 rezoluci č. 138, osmi hlasy proti žádnému. Polsko a Sovětský svaz se zdržely a Argentina se hlasování neúčastnila. Rezoluce konstatovala, že porušení suverenity členského státu je neslučitelné se Chartou OSN, a vyzvala Izrael k „přiměřenému zadostiučinění“. Zároveň uvedla, že neomlouvá zločiny, z nichž je Eichmann obviňován, a vyslovila naději, že se tradičně přátelské vztahy mezi Argentinou a Izraelem obnoví.

Diplomatický spor se vyostřil ještě před tím. Argentina stáhla svého velvyslance Rodolfa Garcíu Ariase zhruba o dva měsíce dřív a koncem července 1960 prohlásila izraelského velvyslance Arieha Levi za nežádoucí osobu. Dne 4. srpna 1960 vydaly obě vlády společné prohlášení, které prohlásilo incident za uzavřený. Izrael v něm uznal, že jednání jeho občanů porušilo základní práva Argentiny. Argentinský náměstek ministra zahraničí Ángel Centeno označil toto uznání spolu s diplomatickým úsilím za zadostiučinění, které Rada bezpečnosti požadovala. Nové velvyslance si země vyměnily později.

Eichmannova manželka Vera podala 12. července 1960 u argentinského soudu stížnost. Soud ji koncem roku 1962 odložil, protože se mu nepodařilo zjistit únosce.

Aféra měla v zemi doznívající následky. Podle recenze knihy historika Raanana Reina čelili židovští Argentinci po únosu obviněním z dvojí loajality a byli terčem útoků. V letech 1960 až 1965 podle ní emigrovalo asi 12 900 Židů. Recenze také uvádí, že aféra přispěla k vojenskému převratu proti Frondizimu v roce 1962.

Proces začal 11. dubna 1961 v jeruzalémském domě Beit Ha'am. Soudní senát tvořili Moshe Landau, Benjamin Halevi a Yitzhak Raveh. Žalobu vedl generální prokurátor Gideon Hausner, obhajobu Robert Servatius. Obžaloba měla patnáct bodů podle izraelského zákona o potrestání nacistů z roku 1950. Jeden z nich se týkal deportací Romů, na nichž se podílelo jeho oddělení, a soud ho v tomto bodě uznal vinným. Eichmann tvrdil, že pouze plnil rozkazy.

Rozsudek vynesl soud 11. prosince 1961 a trest smrti 15. prosince. Nejvyšší soud zamítl odvolání 29. května 1962 a v noci z 31. května na 1. června 1962 Eichmanna oběsili ve věznici v Ramle. Popel rozptýlili nad Středozemním mořem. Je to dosud jediný případ, kdy Izrael vykonal trest smrti.

Lothar Hermann se odměny nedočkal. Když v roce 1961 napsal izraelské vládě o deset tisíc dolarů, které slíbil lovec nacistů Tuviah Friedman, vláda ho odmítla s tím, že Friedman stát nezastupoval. Dne 21. března 1961 ho navíc argentinská policie zatkla, protože si ho spletla s Josefem Mengelem. Čtrnáct dní ho zadržovali a zacházeli s ním špatně, než ho porovnání otisků prstů zbavilo podezření. Podle rodiny se potom ukrýval před hrozbami místních sympatizantů nacismu.

Teprve v prosinci 1971, dvanáct let po informaci, schválila vláda Goldy Meirové, že mu bude vyplácet měsíční odměnu. Podle rodiny šlo o 500 dolarů, které měly pokrýt léčbu rakoviny. Hermann zemřel 6. července 1974 v Argentině a je pohřben v Coronel Suárez.

Mosad oficiálně přiznal svou roli v operaci až v únoru 2005.

Operation Eichmann, Yad Vashem. Dostupné z: https://wwv.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/eichmann/operation-eichmann.asp

The Capture of Nazi Criminal Adolf Eichmann, Jewish Virtual Library. Dostupné z: https://jewishvirtuallibrary.org/the-capture-of-nazi-criminal-adolf-eichmann

The Mosad Mission to Capture Architect of Holocaust. Courthouse News (agentura AFP). Dostupné z: https://www.courthousenews.com/the-mossad-mission-to-capture-architect-of-holocaust/

Seizing Eichmann (výňatek z knihy Giles Milton, Fascinating Footnotes From History), Aspects of History. Dostupné z: https://aspectsofhistory.com/seizing-eichmann/

The Role, Capture, and Historic Trial of Adolf Eichmann. The Collector. Dostupné z: https://www.thecollector.com/adolf-eichmann-role-capture-trial/

Auf der richtigen Fährte. Ronen Steinke, Jüdische Allgemeine, 2020. Dostupné z: https://www.juedische-allgemeine.de/politik/auf-der-richtigen-faehrte

Lothar Hermann. Wikipedie. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Lothar_Hermann

Historia de vida de Lothar Hermann: el verdadero cazador de Adolf Eichmann. La Izquierda Diario, 2018 (podle vyprávění rodiny). Dostupné z: https://www.laizquierdadiario.com/Historia-de-vida-de-Lothar-Hermann-El-verdadero-cazador-de-Adolf-Eichmann

Fritz Bauer, životopis. Dostupné z: https://fritz-bauer-film.de/en/biographie.htm

Eli M. Rosenbaum: příspěvek na sympoziu o procesu s Eichmannem. Loyola of Los Angeles International and Comparative Law Review 34 (2012), s. 387–400. Dostupné z: https://core.ac.uk/download/267173862.pdf

Security Council resolution 138 (1960) [Question relating to the case of Adolf Eichmann]. Refworld. Dostupné z: https://www.refworld.org/docid/3b00f1cc74.html

Argentine and Israel Governments to End Rift over Eichmann Today (2. 8. 1960). Jewish Telegraphic Agency. Dostupné z: https://www.jta.org/archive/argentine-and-israel-governments-to-end-rift-over-eichmann-today

Last Minute News: Argentine-Israeli Rift over Eichmann Settled (4. 8. 1960). Jewish Telegraphic Agency. Dostupné z: https://www.jta.org/archive/last-minute-news-argentine-israeli-rift-over-eichmann-settled-communique-ready

Accord over Eichmann Evokes Satisfaction in Argentina and Israel (5. 8. 1960). Jewish Telegraphic Agency. Dostupné z: https://www.jta.org/archive/accord-over-eichmann-evokes-satisfaction-in-argentina-and-israel

Antecedente histórico. Semana, 2008. Dostupné z: https://www.semana.com/antecedente-historico/91397-3/

Recenze knihy Raanana Reina Argentina, Israel, and the Jews (recenzent Lawrence D. Bell). EIAL. Dostupné z: https://eialonline.org/index.php/eial/article/download/907/936/3610

Eichmann trial. United States Holocaust Memorial Museum. Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/eichmann-trial