Generál František Moravec: Zachránil agenty před Hitlerem, zemřel v Pentagonu

František Moravec se narodil 23. července 1895 v Čáslavi jako nejstarší z deseti dětí úředního zřízence okresního hejtmanství. Pocházel ze skromných poměrů. Brzy začal duchovně a politicky myslet, byl již jako student stoupencem T. G. Masaryka. V roce 1913 s vyznamenáním maturoval na čáslavském gymnáziu. Poté začal studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy moderní filologii – latinu a francouzštinu. Jeho plány však změnila válka.

6. března 1915 byl prezentován u zeměbraneckého pluku č. 12 v Čáslavi jako jednoroční dobrovolník. V lednu 1916 přeběhl na druhou stranu fronty. V květnu 1916 se v Oděse přihlásil do spojeneckého vojska a byl zařazen k I. srbské dobrovolnické divizi v Rusku. Bojoval v poli jako velitel čety, roty a pobočník II. praporu 2. pluku. V boji u Dobrudže utrpěl zranění – střelné poranění na lýtku, které o mnoho let později ve Spojených státech ukazoval vnoučatům.

Od června do října 1917 velel na rumunské frontě četě. V březnu 1918 se připojil k československým legiím ve Francii, kde velel četě 22. československého střeleckého pluku. Posléze byl převelen do Itálie, z níž se do nově vzniklého Československa vrátil jako nadporučík italských legií.

Dva roky po boku Srbů Františka Moravce zocelily. Uměl přijmout rozhodnutí, převzít zodpovědnost, dokázal jednat tvrdě a neohroženě.

Na jaře 1919 se opět vrátil do boje, tentokrát na Slovensko. Se svým plukem čelil náporu vojsk Maďarské republiky rad. Začal sloužit u plzeňské posádky. V roce 1921 se v Plzni oženil s Vlastou Novákovou. Moravcovým se narodily dvě dcery, Hana (1921) a Taťána (1922). František se stal věrným manželem a starostlivým otcem, na rodině mu velmi záleželo.

V prosinci 1925 nastoupil na Válečnou školu v Praze. Absolvoval v červnu 1928 jako primus ročníku „Krále Jiřího z Poděbrad“. V letech 1928 a 1929 získával profesní zkušenosti v jednotlivých odděleních štábu Velitelství 2. divize v Mladé Boleslavi.

Mezníkem jeho vojenské kariéry se stalo přemístění k vojenskému zpravodajství. Od 30. listopadu 1929 byl u Zemského vojenského velitelství Praha přednostou 2. oddělení štábu. 30. září 1934 byl trvale přidělen k MNO jako přednosta pátrací skupiny B na 2. oddělení hlavního štábu MNO. Od 1. března 1937 vykonával navíc i funkci zástupce přednosty oddělení. 1. července 1937 byl povýšen do hodnosti plukovníka generálního štábu.

Dějinná chvíle, která zásadním způsobem ovlivnila Moravcovu kariéru, nastala 6. dubna 1936 večer na nenápadné okresní silnici z Vejprt na Jáchymov, nedaleko Karlových Varů a také nedaleko hranice mezi Československem a nacistickým Německem. V místě, kde se mezi silnicí a hraniční čárou nacházel malý mlýn, se kolem půl deváté večer sešli tři muži. Dva přišli z československé strany, jeden z německé. Ti dva byli českoslovenští zpravodajci, jeden byl agent A-54.

Pod tímto kódovým označením se skrýval vysoký důstojník německé zpravodajské služby Abwehr Paul Thümmel. Stal se jedním z nejdůležitějších agentů, s nímž československé vojenské zpravodajství spolupracovalo. Poskytoval mimořádně závažné informace – například o chystaném napadení Francie, o přípravě útoku na Sovětský svaz či o vývoji nových německých zbraní.

V květnu 1938 Moravec pod dojmem agenturních zpráv o shromažďování německých vojsk u československých státních hranic neotálel. Informace z jeho pramenů přiměly vládu k mimořádným vojenským opatřením.

Nejtěžší chvíle ale nastaly v září 1938, kdy se republika ocitala pod bezprostřední hrozbou agrese. Vládní garnitura druhé republiky vyslovila vojenskému zpravodajství zákaz pracovat proti Německu. Moravec jej vyslechl, ale na hluboce zakonspirované bázi v tom pokračoval dál.

Koncem ledna 1939 byl na nátlak Němců donucen odstoupit dosavadní přednosta 2. oddělení plk. František Hájek a Moravec se stal jeho prozatímním nástupcem.

Od počátku března 1939 začalo Moravcovo 2. oddělení zachytávat zprávy o chystaném obsazení Československa v polovině měsíce. 7. března se od agenta A-54 dozvěděli, že k okupaci dojde 14. nebo 15. března. V doprovodu zastupujícího náčelníka Hlavního štábu generála Bohuslava Fialy navštívil předsednictvo vlády, kde seznámil přítomné s aktuální situací a předpokládanou okupací.

Setkal se s odmítáním a tvrzením, že vyvolává paniku. Přesto předsednictvo vlády nadále burcoval. Poslední, jednoznačná zpráva o 15. březnu 1939 jako o datu okupace, přišla od agenta A-54 11. března.

Moravec opakovaně a urgentně informoval vládu. Setkal se však s přehlíživou reakcí. Ministr zahraničí mu údajně řekl: „Kdyby se něco takového, co říkáte mělo stát, musel bych to v první řadě vědět já jako ministr zahraničí.“

Pochopil, že musí jednat na vlastní pěst.

11. března Moravec přijal nabídku pracovníka britské zpravodajské služby Secret Intelligence Service na odchod do emigrace ve Spojeném království. Pomocnou ruku mu v nejkritičtější chvíli podala britská Tajná zpravodajská služba (Secret Intelligence Service – SIS).

Zpravodajci mezitím celou noc z 13. na 14. března 1939 pálili na dvoře hlavního štábu důležité dokumenty. Britský major Harold Gibson našel letoun KLM, jenž při normálním leteckém kursu míjel Prahu, ale nepřistával v ní. Na majorovu žádost udělal pilot výjimku.

14. března 1939 odstartoval z ruzyňského letiště dopravní letoun s jedenáctičlennou zpravodajskou skupinou Moravce na palubě. V Praze nabral 11 mužů, s nimiž se v půl páté odpoledne (hodinu předtím, než hitlerovské oddíly začaly obsazovat Ostravsko) vznesl k obloze. Trasa vedla do Londýna.

Moravcovi muži vzápětí obnovili svou práci. Před nepřítelem dokázali zachránit evidenci živé agenturní sítě a značnou část zpravodajského archivu. Tento čin neměl obdoby. Ústup do Londýna vyznačil začátek protinacistického odboje.

Brzy poté utvořila slavná jedenáctka špionů v Londýně hlavní československé zpravodajské ústředí ve složení: plukovník František Moravec, podplukovník Oldřich Tichý, majoři Josef Bártík, Alois Frank, Emil Strankmüller a další.

Bylo to připraveno během několika dní. Moravec připravoval už dříve pozice v zahraničí, kde vojenská zpravodajská služba měla různá zastoupení. Měla také určité finanční zdroje, které byly uloženy v zahraničních bankách. To Moravcovi umožňovalo být v exilu nezávislý. Nebyl placen britskou zpravodajskou službou. Proto mohl vystupovat jako partner, nikoliv jako podřízený.

V létě 1939 se díky Francouzům podařilo odvézt přes Polsko rodiny do bezpečí, což umožňovalo jistou nezávislou činnost v zahraničí bez rizika, že by zpravodajci byli vydíráni osudem svých blízkých doma.

Moravec se dal se svým týmem k dispozici odbojovému směru, který reprezentoval Edvard Beneš. Poté, co se v létě 1940 podařilo vytvořit ve Velké Británii prozatímní státní zřízení, zastával plukovník generálního štábu Moravec funkci přednosty zvláštní skupiny MNO (zpravodajská ústředna) a 16. června 1941 se stal přednostou II. odboru MNO.

Řídil zpravodajskou složku MNO československé exilové vlády. Výsledky práce byly vládami Spojenců vysoce hodnoceny. Moravcova skupina dodávala spojencům cenné poznatky – i díky spojení s agentem A-54 Paulem Thümmelem.

František Moravec je považován za autora plánu na likvidaci protektora Reinharda Heydricha. Počátkem října 1941 rozhodl o uskutečnění operace Anthropoid, jež vedla k atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha. „Vzhledem k následkům se k autorství nikdo nechtěl hlásit, ale myslím si, že to je nejpravděpodobnější scénář,“ říká historik.

Poslední instrukce předával Moravec parašutistům v domě Porchester Gate v Londýně, kde vojenská zpravodajská služba sídlila.

Vrcholem činnosti Moravcovy skupiny byl výcvik a organizace výsadkových skupin složených z řad dobrovolníků československé zahraniční armády. Mezi jejich nejznámější mise patří právě operace Anthropoid.

Moravec byl silnou osobností a dostal se do řady konfliktů. 20. srpna 1944 sice získal hodnost brigádního generála a 1. září 1944 se stal podnáčelníkem štábu pro vybudování československé branné moci, ale současně byl odstraněn z vojenského zpravodajství. Vliv na řízení vojenské zpravodajské práce měl jen do jara 1945.

Do vlasti se vrátil 5. června 1945. V letech 1945–1948 byl jako komunistům nepohodlný důstojník odsunut v armádě na podřadné místo. Komunistům se podařilo zavést vyhledávací řízení pro pochybná obvinění a 15. března 1946 jej ministr Svoboda poslal na dovolenou s čekaným. Prezident Beneš v únoru 1947 ale nařídil přerušit kárné řízení a vzít brigádního generála Moravce zpět do činné služby. Od 1. prosince 1947 dostal jmenování velitelem 14. divize v Mladé Boleslavi.

Hned v únoru 1948 se František Moravec stal jedním z 26 generálů, které požadoval komunisty ovládaný ústřední akční výbor Národní fronty okamžitě propustit z armády. 1. března 1948 dostal zdravotní dovolenou ze služebních důvodů až do dalšího rozhodnutí MNO.

Krátce poté generál Moravec zmizel.

29. března 1948 opustil Československo, aby se vyhnul zatčení, a odešel za pomoci britské zpravodajské služby do své třetí emigrace. Po útěku přes Šumavu se pravděpodobně dostal do Británie, téhož roku odjel do USA.

„Emigrací si Moravec myslím zachránil život. Byl totiž tak dobře informovaný a tolik věděl o praktikách komunistů a o sovětské tajné službě, že kdyby ho dostali do rukou, tak by ho vyzpovídali a potom by ho popravili,“ říká historik.

Na přelomu let 1949–1950 odcestoval do tehdejšího Západního Německa, kde pod patronací USA začal pracovat zpravodajsky proti komunistickému režimu v Československu. V čele Special Service Company (SSC) se pomocí svých kontaktů v Československu snažil mapovat politickou a společenskou situaci a možnosti zvratu politického systému.

Pomohl sestavit skupinu bývalých československých důstojníků, která připravovala kurýry na cesty do Československa. Řídil činnost agentů – chodců, kteří přecházeli hranice pěšky. Organizaci SSC je přičítán i jistý podíl na smrti tehdejšího generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, popraveného po zinscenovaném politickém procesu v prosinci 1952.

Koncem roku 1954 ukončil svoji zpravodajskou činnost v Německu a odjel zpět do Spojených států, kde pracoval ve službách ministerstva obrany USA. Stihl během let sepsat své paměti „Master of Spies“, ale vzpomínky zaznamenal pouze do roku 1948.

Brigádní generál František Moravec zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu ve věku 71 let. Zemřel při cestě do kanceláře v Pentagonu, kde pracoval jako poradce pro Československo ve vojenské rozvědce americké armády.

Ač většinu svého života strávil František Moravec za hranicemi Československa, do konce života u sebe nosil báseň o Čáslavi. V peněžence. Zjištění, „kam doopravdy patří jeho srdce,“ vedlo generálovu rodinu k rozhodnutí uložit jeho ostatky k věčnému odpočinku na hřbitov v rodném městě.

Po roce 1989 byla Františku Moravcovi vrácena hodnost brigádního generála a prezident republiky jej vyznamenal Řádem M. R. Štefánika in memoriam. V květnu 1999 propůjčil prezident Václav Havel čestný název elitní jednotce Armády ČR: 601. skupina speciálních sil generála Moravce.

26. dubna 2022 proběhla na letišti Čáslav slavnostní pietní ceremonie u příležitosti repatriace ostatků brigádního generála Františka Moravce do České republiky. Urnu s popelem někdejšího velitele československé rozvědky přepravil vojenský speciál letecky z Washingtonu do Moravcovy rodné Čáslavi, kde byla uložena v kolumbáriu na místním hřbitově.

„Po dlouhých 74 letech se do vlasti vrací jeden z našich nejvýznamnějších vojáků. Kamkoliv jsme ve Spojených státech přijeli, tam jeho jméno znali, rezonovalo tam a vážili si ho. Svou zemi musel opustit třikrát: poprvé bojoval za první světové války jako legionář, podruhé bojoval z britského exilu proti nacistům a potřetí musel odejít před komunisty,“ řekla ministryně obrany Jana Černochová.

Při pietní ceremonii před odletem z Washingtonu se s generálem rozloučily také významné osobnosti americké zpravodajské komunity, včetně zástupkyně ředitele agentury DIA Suzanne White.

„Generál Moravec se dnes vrací jako svobodný Američan do svobodné České republiky. Naše rodina si myslela, že jeho návrat bude osobnější. Ale jeho smysl pro povinnost by mu nakonec nedovolil spokojit se s takovým návratem. Dnes nám jeho odkaz připomíná, že je třeba bránit svou zemi a svobodu. A že musíme pomáhat dalším bránit jejich zemi a jejich svobodu,“ řekla generálova vnučka Anita Moravec Gard.

V dubnu 2025 udělil prezident Petr Pavel Františku Moravcovi Řád Bílého lva vojenské skupiny 2. třídy in memoriam.

„O hranicích a svobodě se nediskutuje. Ty se musí bránit vždy a všemi prostředky.“

Zdroje: