Král chtěl vládnout s Hitlerem. Jak Eduard VIII plánoval návrat na trůn jako nacistická loutka.

Berghof, říjen 1937. Adolf Hitler se díval z okna své horské rezidence na alpskou scenérii, když mu sekretář oznámil: „Mein Führer, vévoda z Windsoru dorazil.“

Muž, který před jedenácti měsíci abdikoval z britského trůnu, vystoupil z černého Mercedesu a pomohl své ženě Wallis. Byl to okamžik, který změnil evropské dějiny – bývalý král Eduarda VIII. se chystal strávit odpoledne s nacistickým diktátorem, který plánoval zničení jeho bývalého království.

„Nádherný čas, který jsme s vámi měli na Obersalzbergu,“ napsal Eduard později v děkovném dopise psaném německy. Bylo to více než pouhá zdvořilost – byl to začátek jedné z nejtemněších kapitol britské královské historie.

Princ, který nikdy nechtěl vládnout

Edward Albert Christian George Andrew Patrick David se narodil 23. června 1894 jako prvorozený syn budoucího krále Jiřího V. Od dětství bylo jasné, že koruna pro něj nebude požehnáním, ale prokletím.

„Nikdy jsem nechtěl být králem,“ přiznal později. „Celý život jsem snil o svobodě, kterou nikdy nemohl mít.“

Už jako princ z Walesu šokoval svou rodinu svým životním stylem. Fascinovaly ho rychlé vozy, krásné ženy a moderní móda. Byl to playboy v době, kdy si královská rodina žádala přísnou morálku.

První světová válka ho poznamenala hluboko. „Nekonečné scény hrůzy“ ho vedly k přesvědčení, že musí udělat vše pro to, aby se podobná tragédie neopakovala – i za cenu appeasementu vůči Německu.

Nebezpečná láska

V roce 1931 se Eduard seznámil s Američankou Wallis Simpsonovou, vdanou ženou s bouřlivou minulostí. Byla to láska na první pohled – a začátek politické katastrofy.

Wallis nebyla jen rozvedená Američanka. FBI ji sledovala jako možnou nacistickou sympatizantku. Žila v londýnském bytě na Bryanston Court, kde její sousedkou byla princezna Stephanie von Hohenlohe – žena, kterou britské tajné služby považovaly za nacistickou špionku s přímým přístupem k Hitlerovi.

Ještě horší byly zprávy o jejím poměru s německým velvyslancem Joachimem von Ribbentropem. „Romantický Němec jí nosil svazky červených karafiátů,“ píší historici. „Ona mu na oplátku předávala britské vojenské plány.“

Když Eduard v roce 1936 nastoupil na trůn, začal tajně komunikovat s Hitlerem. Britskému kabinetu vyhrožoval, že opustí trůn, pokud premiér vyhlásí válku jeho milovanému Německu.

Abdikace a exil

11. prosince 1936 Eduard VIII. abdikoval s proslulými slovy: „Zjistil jsem, že nemohu pokračovat bez pomoci a podpory ženy, kterou miluji.“ Vzít si rozvedenou cizinku bylo pro krále z pohledu tradiční britské monarchie nemyslitelné.

Bylo to největší ústavní drama v britských dějinách. Ale jak se později ukázalo, monarchie se možná zachránila před ještě větší katastrofou.

Eduard se stal vévodou z Windsoru a 3. června 1937 si vzal Wallis na zámku Candé ve Francii. Mezi svatebními dary byla i zlatá krabička s věnováním od německého kancléře Adolfa Hitlera.

Fatální návštěva Německa

V říjnu 1937, jen čtyři měsíce po svatbě, se Eduard a Wallis vydali na cestu, která je navždy označila za nacistické sympatizanty. Navštívili nacistické Německo navzdory naléhavým námitkám britské vlády.

Oficiálně šel Eduard studovat bytové podmínky a sociální politiku. Ve skutečnosti to byla propagandistická show nacistů, kteří chtěli ukázat světu, že mají podporu bývalého britského krále.

Dva týdny byli oslavováni jako hvězdy. Navštívili výcvikovou školu pro budoucí členy SS, setkali se s Hermannem Göringem a Josephem Goebbelsem. Eduard dával nacistické pozdravy a byl nacismem zřejmě fascinován.

22. října dorazili k Hitlerovi na Berghof. Eduard s Hitlerem mluvili přes hodinu soukromě, zatímco Wallis si povídala s Rudolfem Hessem, Hitlerovým zástupcem.

„Hitler se zřejmě snažil být k vévodovi co nejpříjemnější, protože ho považoval za německého přítele,“ vzpomínal překladatel Paul Schmidt. „Zejména měl na paměti Eduardův starší projev, ve kterém podával ruku přátelství německým svazům veteránů.“

Válka a zrada

Když vypukla druhá světová válka, ocitl se Eduard v nebezpečné pozici. Sloužil jako důstojník u britské vojenské mise ve Francii, ale již dříve se nechal slyšet: „V posledních deseti letech Německo zcela reorganizovalo řád své společnosti… Země, které nebyly ochotny přijmout takovou reorganizaci společnosti a její spočtené oběti, by měly podle toho řídit svou politiku.“

Když Francie padla v červnu 1940, Eduard a Wallis uprchli do Španělska a později do Portugalska. Ocitli se v epicentru jedné z nejdrzejších nacistických operací války.

Operace Willi: Plán na únos krále

Hitler osobně pověřil Waltera Schellenberga, mladého génia SS, operací s kódovým názvem Willi. Cílem bylo přesvědčit nebo unést Eduarda a využít ho jako nástroj nacistické propagandy.

Plán byl rafinovaný: Eduard měl být přesvědčen, že britská tajná služba ho chce zavraždit. Němci mu nabídli až 50 milionů švýcarských franků výměnou za spolupráci. Pokud by se nepodařilo ho přesvědčit, měl být unesen během lovecké výpravy.

V Lisabonu se Eduard ubytoval v luxusní vile Ricarda Espírito Santo Silvy, bohatého bankéře, který „v podstatě sloužil jako bankéř nacistům.“ Španělský diplomat Miguel Primo de Rivera ho navštívil s nabídkou návratu do Španělska.

Eduard znovu ukázal své skutečné smýšlení. Obvinil „Židy, komunisty a Foreign Office z války“ a řekl, že by rád postavil Anthony Edena a další britské politiky „ke zdi“. Označil svého bratra krále Jiřího VI. za „hloupého“ a královnu matku za „chytrou intrikánku“.

Marburské dokumenty: Odhalení pravdy

V dubnu 1945 američtí vojáci objevili v německých lesích poklad – 400 tun tajných německých dokumentů. Mezi nimi bylo 60 dokumentů týkajících se vévody z Windsoru, později známých jako Marburské soubory.

Dokumenty odhalovaly rozsah Eduardových kontaktů s nacisty. Jeden z nejšokujících telegramů zněl: „Vévoda je přesvědčen, že pokud by zůstal na trůnu, válce by se dalo vyhnout, a charakterizuje sebe jako pevného stoupence míru s Německem.“

Ještě horší byl telegram uvádějící, že „vévoda věří s jistotou, že pokračující těžké bombardování učiní Anglii připravenou na mír.“

Winston Churchill a král Jiří VI. byli šokováni. Churchill chtěl „zničit všechny stopy“ nacistických telegramů a jejich plánů na Eduardovo obnovení na trůnu. Dokumenty byly utajeny až do roku 1957.

Exil na Bahamách

Churchill rychle jednal. Eduard dostal nabídku, kterou nemohl odmítnout – guvernérský post na Bahamách. „Jednalo se o prostředek, jak ho dostat z Evropy, protože jeho vazby na nacisty z něj činily riziko,“ vysvětluje královská historička Carolyn Harrisová.

Eduard neměl na vybranou. 1. srpna 1940 odplul na Bahamy, daleko od evropského válčiště. Operace Willi skončila neúspěchem, ale dokumenty ukazují, jak blízko byl svět jedné z největších zrad v britských dějinách.

Skrytá pravda a následky

Eduard strávil válku na Bahamách jako guvernér, ale jeho pocity vůči nacistickému Německu se nezměnily. V prosinci 1940 dal rozhovor americkému časopisu Liberty, ve kterém řekl, že „Hitler byl správný a logický vůdce německého národa“ a že nastal čas na vyjednávání.

V květnu 1939, když už Británie stála na pokraji války, nahrál Eduard projev k britskému národu, ve kterém vyzýval k míru s nacistickým Německem. BBC odmítla projev vysílat a uložila ho do archivu s poznámkou: „DŮLEŽITÉ: Nevysílat.“

Po válce žil Eduard s Wallis ve Francii v poloexilu. Královská rodina s nimi udržovala jen minimální kontakt. Nikdy nedostal zpět svůj královský status a Wallis nikdy nezískala titul „Její královská Výsost“.

Dědictví krále zrádce

Eduard zemřel 28. května 1972 v Paříži. Do posledních dnů tvrdil, že jednal v nejlepším zájmu míru. Ve svých pamětech Hitlera označil za „poněkud směšnou postavu se svými teatrálními pózy a bombastickými nároky.“

Ale soukromě o něm mluvil jinak. Albert Speer, Hitlerův architekt, vzpomínal: „Hitler jednou řekl, že anglo-německé vztahy mohly zažít nejlepší časy, kdyby Eduard neabdikoval. ‚Jsem si jist, že prostřednictvím něj by se daly dosáhnout trvalé přátelské vztahy.‘“

Moderní historici se shodují, že Eduard byl minimálně užitečným idiotem nacistů, možná i vědomým kolaborantem. „Měl silné pro-německé názory a byl ochoten je uplatnit i za cenu zrady vlastní země,“ říká historik Andrew Lownie.

Otázky bez odpovědi

Dodnes zůstává mnoho otázek bez odpovědi. Královské archivy udržují některé dokumenty týkající se Eduarda utajené. Americké zpravodajské služby stále drží některé soubory pod zámkem.

Proč, ptají se historici, pokud není co skrývat?

Eduard VIII. zůstává jednou z nejkontroverznějších postav britské historie. Muž, který se vzdal trůnu pro lásku, možná chtěl získat korunu zpět prostřednictvím zrady. Jeho příběh je varováním před tím, jak může osobní ambice a ideologická slepota dovést i ty nejmocnější k nejtemněším činům.

Dnes spočívá Eduard vedle Wallis na královském hřbitově ve Windsoru. Jeho hrob je jednoduchý – jen jméno a data. Žádná zmínka o královském titulu, žádné „Zde leží král.“ Historie už rozhodla: Eduard VIII. nebyl jen král, který abdikoval pro lásku. Byl králem, který se pokusil získat zpět trůn prostřednictvím kolaborace s nejzlejším režimem 20. století.

Jeho největší láskou možná nebyla Wallis Simpson, ale moc – a byl ochoten ji získat zpět za jakoukoli cenu.

Zdroje: