Článek
V létě 1943 se v osvětimském Birkenau objevilo něco, co k táboru nepatřilo. V sektoru BIIe, kde za ostnatým drátem žily romské a sintské rodiny, vyrostla školka. Měla hřiště s kolotočem, pískovištěm a houpačkami. Její zřízení nařídil hlavní lékař tábora, SS-Hauptsturmführer Josef Mengele.
Podle muzea v Osvětimi na dětech ze školky později dělal pokusy.
Školka za drátem
Rodinný tábor, kterému nacisté říkali „cikánský“, existoval sedmnáct měsíců, od února 1943 do srpna 1944. Podle Státního muzea Auschwitz-Birkenau tudy prošlo asi 23 tisíc lidí, z toho zhruba 21 tisíc bylo zaregistrováno. Dalších asi 1 700 polských Romů a Sintů zavraždili hned po příjezdu, bez zápisu do evidence. Většina vězňů pocházela z Německa, Rakouska, Protektorátu Čech a Moravy a z Polska. Podle muzea bylo zavražděno z těch zhruba 23 tisíc asi 21 tisíc.
Romské a sintské děti tvořily druhou nejpočetnější skupinu dětských vězňů v Osvětimi. Rodinným táborem jich prošlo asi 11 tisíc, téměř 9 500 mělo méně než patnáct let. V táboře se jich narodilo 378. Rodiny sice směly zůstat pohromadě a dostávaly o něco lepší jídlo, ale nehygienické podmínky způsobily epidemie tyfu, svrabu a dalších nemocí, na které umíraly hlavně děti.
Mengele sem přišel koncem května 1943 a byl hlavním lékařem tábora do srpna 1944.
Dvojčata, zuby a hlavy
Mengele se zajímal hlavně o dvojčata. Pracoval v úzké spolupráci s Ústavem císaře Viléma pro antropologii, lidskou dědičnost a eugeniku v Berlíně-Dahlemu, jehož ředitelem byl Otmar von Verschuer, Mengeleho učitel. Podle Dokumentačního centra německých Sintů a Romů do ústavu posílal části lidských těl.
Podle muzea v Osvětimi dvojčata vyšetřovali, fotografovali, odlévali jim otisky čelistí a zubů do sádry a snímali jim otisky prstů. Pak je zabili fenolovou injekcí do srdce a následovala pitva a srovnání orgánů. Dochovaly se i listiny. Jednou je dopis z 16. dubna 1943 od vrchního zubního lékaře Osvětimi o vyšetření dvojčat z cikánského tábora, která se uskutečnila 15. dubna. Zmiňuje, že byly odlity i modely jejich zubů. Další je dopis z 29. června 1944, který Mengele podepsal a poslal Hygienicko-bakteriologickému ústavu Waffen-SS na jihovýchodě. Přiložil k němu hlavu dvanáctiletého dítěte z ošetřovny cikánského tábora.
Americký psychiatr Robert Jay Lifton cituje svědectví vězeňského radiologa, v knize označeného jen jako doktor Abraham C. Šlo o dva romské chlapce, „sedm nebo osm let staré“, které podle jeho slov zkoumali ze všech stran. Mengele prohlašoval, že mají tuberkulózu, ale radiolog na snímcích nic nenašel. Mengele později řekl: „Máte pravdu. Nic tam nebylo.“ A dodal: „Ano, pitval jsem je.“ Radiolog sám při tom nebyl: od lékaře Miklóse Nyiszliho slyšel, že Mengele chlapce zastřelil do týlu a ještě za tepla začal zkoumat plíce a ostatní orgány. Jde tedy o svědectví z druhé ruky.
Mengele nechal zkoumat také nomu, nemoc, při které se rozkládají tkáně obličeje. Podle muzea v Osvětimi byla v táboře rozšířená mezi romskými a sintskými vězni. Když se nemoc mezi romskými dětmi rozšířila, Mengele pověřil vězeňské lékaře, aby ji zkoumali, protože byl přesvědčený, že je dědičná. Podle Pamětního muzea holokaustu ve Spojených státech vězeňští lékaři našli způsob léčby, ale všechny vyléčené děti pak zabili v plynových komorách.
K lékařům, které k tomu Mengele použil, patřil pražský pediatr Berthold Epstein, rodák z Plzně. Z Norska, kde od roku 1940 žil, ho nacisté v listopadu 1942 deportovali do Osvětimi. V cikánském táboře měl na starost nemocné děti v oddělených barácích a zkoumal příčiny a léčbu nemoci. Podle představení nedávné knihy o jeho osudu ho Mengele pověřil vedením své pokusné laboratoře. Epstein válku přežil, vrátil se do Prahy a od roku 1949 vedl dětskou kliniku v Bulovce.
Mengele využíval i jiné vězně. Židovská vězeňkyně Dina Gottliebová, která musela kvůli původu opustit studium na Škole umění a řemesel v Brně, kreslila na jeho příkaz portréty romských vězňů pro jeho „rasový výzkum“. Narodila se v Brně v roce 1923, v roce 1942 ji s matkou deportovali do Terezína a v roce 1943 do Osvětimi. Podle Wikipedie chtěl Mengele zachytit odstíny romské pleti přesněji, než dovolovaly tehdejší fotografie, a ona souhlasila pod podmínkou, že ušetří i její matku. Sedm jejích akvarelů se dochovalo a patří Státnímu muzeu Auschwitz-Birkenau. Po válce žila ve Spojených státech jako Dina Babbittová a do smrti v roce 2009 marně žádala o jejich vrácení. Muzeum samo říká, že portréty dokládají zavražděné lidi a rasistické pokusy.
Noc 2. srpna 1944
Postupná likvidace rodinného tábora začala na jaře 1944 a skončila 2. srpna. Během jedné noci nacisté naložili 4 200 až 4 300 lidí na nákladní auta a odvezli do plynových komor. České zdroje uvádějí, že z tábora ještě před 2. srpnem odjely transporty 918 mužů do Buchenwaldu a 490 žen do Ravensbrücku, v táboře zůstali primárně staří lidé, nemocní a matky s dětmi.
Zilli Schmidtová, sintská přeživší, která do Birkenau dorazila v březnu 1943, ve svém projevu uvedla, že 2. srpna 1944 zavraždili jejího otce, matku, sestru i její děti a její malou dceru. Dodala: „Nechci o tom mluvit.“
Mengele pak sloužil jako lékař celého Birkenau a 17. ledna 1945, deset dní před osvobozením tábora, z Osvětimi odjel.
Z Mangoldingu do Janova
Podle německého historického muzea LeMO ho po zajetí americkými jednotkami v červnu 1945 propustili v srpnu pod falešným jménem Fritz Hollmann. Několik týdnů se skrýval v rodném Günzburgu a od roku 1945 do roku 1949 pracoval jako zemědělský dělník na statku v Mangoldingu u Rosenheimu. V dubnu 1949 se vydal na cestu do Jižní Ameriky přes italský Janov a podle LeMO měl pas Mezinárodního výboru Červeného kříže na jméno Helmuth Gregor. Odtajněné argentinské spisy mluví o italském pasu na jméno Helmut Gregor, takže zdroje se liší, o jaký doklad šlo. LeMO uvádí příjezd do Buenos Aires 20. června 1949 na lodi North King, Pamětní muzeum holokaustu mluví o červenci 1949.
Přijel tedy za Peróna, ale v Argentině zůstal i po jeho pádu.
Carapachay
Podle LeMO žil Mengele v letech 1949 až 1959 v Buenos Aires převážně nerušeně a finančně ho podporovala rodina. Odtajněné argentinské dokumenty, které nechal koncem listopadu 2025 zveřejnit prezident Javier Milei, ukazují, že úřady o něm věděly. Podle zpráv médií, které z nich citují, věděly od poloviny padesátých let, že žije v Carapachay na okraji Buenos Aires, že se oženil s vdovou po svém bratrovi a že ho navštěvuje otec, který možná investoval do jeho lékařského podnikání.
V roce 1956 se Mengele obrátil na západoněmecké velvyslanectví v Buenos Aires, získal rodný list a začal znovu užívat vlastní jméno. Podle LeMO dostal nový německý pas na své pravé jméno bez potíží. Podle odtajněných spisů v roce 1957 úředně vysvětlil, proč se předtím skrýval: byl lékařem SS a Červený kříž ho označil za válečného zločince. Zprávy o spisech uvádějí, že sloužil v Československu, přestože Osvětim leží v Polsku. Důsledky podle dostupných zpráv žádné nebyly.
Podle tajné zprávy z 12. července 1960 byl Mengele od 10. července 1958 do dubna 1959 společníkem farmaceutické firmy FADRO-FARM v Carapachay. Tuto informaci uvádějí média podle spisů, nikoli sami historici.
Zatykač, soudce a Paraguay
Dne 25. února 1959 vydala Spolková republika první zatykač a požádala o vydání. Argentinský soudce žádost podle odtajněných spisů zamítl jako „politické pronásledování“. Jméno soudce zprávy neuvádějí. Mengele odjel v květnu 1959 do Paraguaye a získal tam občanství. Když argentinská policie prohledala jeho laboratoř, už byl pryč.
Poté, co izraelští agenti v květnu 1960 Eichmanna unesli, odešel Mengele podle LeMO v létě 1960 do Brazílie a ukryl se u São Paula. Podle Rafiho Eitana, velitele týmu, který unesl Eichmanna (rozhovor z roku 2008 podle České televize), Mosad o Mengelem věděl, ale pátrání po něm vzdal, aby neohrozil Eichmanna. Když se agenti po několika týdnech vrátili, stopa byla studená.
Až do smrti zůstal v Brazílii. Žil na odlehlých farmách u São Paula, s malým kontaktem se světem, a od roku 1975 v malém domě v chudé čtvrti. Podle odtajněných spisů mu pomáhali němečtí farmáři, kteří s nacismem sympatizovali. V roce 1982 Spolková republika zatykač obnovila a vypsala odměnu deset milionů marek.
Utonul v Bertioze
Dne 7. února 1979 dostal Mengele při plavání v Bertioze mrtvici a utonul. Pohřbili ho v Embu pod jménem Wolfgang Gerhard. Rodina jeho smrt tajila. V květnu 1985 se Německo, Izrael a Spojené státy dohodly na spolupráci a v červnu 1985 brazilská policie hrob otevřela. Forenzní odborníci z USA, Brazílie a Německa pozůstatky identifikovali z kostry a zubní karty, test DNA v roce 1992 odstranil poslední pochybnosti. Kosti dnes slouží k výuce forenziky na lékařské fakultě univerzity v São Paulu.
Podle Pamětního muzea holokaustu unikal Mengele zatčení čtyřiatřicet let a nikdy nestanul před soudem.
Co z toho plyne
Žádný soud tedy nikdy neposuzoval, co dělal s romskými dětmi v osvětimském táboře. O jeho zločinech víme z dochovaných listin a ze svědectví vězněných lékařů a přeživších, ne z rozsudku. A Argentina, kde žil přes deset let, o něm podle odtajněných spisů věděla.
Zdroje:
Josef Mengele 1911–1979. Deutsches Historisches Museum, LeMO. Dostupné z: https://www.dhm.de/lemo/biografie/josef-mengele
Josef Mengele. United States Holocaust Memorial Museum. Dostupné z: https://encyclopedia.ushmm.org/content/en/article/josef-mengele
Josef Mengele. Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Dostupné z: https://www.auschwitz.org/en/history/medical-experiments/josef-mengele/
Roma children. Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Dostupné z: https://www.auschwitz.org/en/history/fate-of-children/roma-children
Sinti and Roma in Auschwitz. Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Dostupné z: https://www.auschwitz.org/en/history/categories-of-prisoners/sinti-and-roma-in-auschwitz/
Mengele's human experiments at Auschwitz-Birkenau. Dokumentační a kulturní centrum německých Sintů a Romů. Dostupné z: https://www.sintiundroma.org/en/auschwitz-birkenau-2/mengeles-human-experiments/
Voices of Memory: The Roma in Auschwitz. Státní muzeum Auschwitz-Birkenau. Dostupné z: https://www.auschwitz.org/en/museum/news/voices-of-memory-the-roma-in-auschwitz,844.html
Zilli Schmidt. Roma and Sinti Holocaust Memorial Day. Dostupné z: https://www.roma-sinti-holocaust-memorial-day.eu/history/zilli-schmidt/
Dina Babbitt. Wikipedie (anglicky). Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Dina_Babbitt
Cikánský tábor v Osvětimi II. Birkenau. Holocaust.cz. Dostupné z: https://c.holocaust.cz/files/old/pdfs/Archiv_lhotka-CikanskytaborvOsvetimiII.-Birkenau_Holocaust.pdf
Robert Jay Lifton, The Nazi Doctors: Auschwitz: The Racial Cure, s. 351. Dostupné z: https://phdn.org/archives/www.mazal.org/Lifton/LiftonT351.htm
Book Presentation: In the grey areas of history: the Prague paediatrician Berthold Epstein (1890–1962). Informationsdienst Wissenschaft, 9. 5. 2025. Dostupné z: https://nachrichten.idw-online.de/2025/05/09/book-presentation-in-the-grey-areas-of-history-the-prague-paediatrician-berthold-epstein-1890-1962
Berthold Epstein. Wikipedie (anglicky). Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Berthold_Epstein
Argentina tracked Josef Mengele for years but let him slip away, documents reveal. Ynetnews. Dostupné z: https://www.ynetnews.com/jewish-world/article/skjs789zwe
Josef Mengele, Argentina: declassified files. Israel Hayom, 1. 12. 2025. Dostupné z: https://www.israelhayom.com/2025/12/01/josef-mengele-argentina-declassified-files/
La vida de Josef Mengele en Argentina: las revelaciones de los documentos desclasificados. El Sol. Dostupné z: https://www.elsol.com.ar/el-pais/la-vida-de-josef-mengele-en-argentina-las-revelaciones-de-los-documentos-desclasificados/
Josef Mengele má na svědomí více než 400 tisíc životů. ČT24. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/josef-mengele-ma-na-svedomi-vice-nez-400-tisic-zivotu-205969
