Článek
Litoměřice, 5. dubna 1974. K nemocnému osmašedesátiletému kardinálovi Trochtovi přijíždí z Ústí nad Labem krajský církevní tajemník Karel Dlabal. Není to zdvořilostní návštěva. Jednání se táhne několik hodin a týká se především kardinálových nejbližších spolupracovníků, kteří jsou už dlouho trnem v oku státní moci.
Podle svědků byl Dlabal opilý. Kardinálovi sprostě spílal a vyhrožoval mu.
Večer je Trochta zcela vyčerpaný. Ráno ho najdou v bezvědomí, ze kterého se už neprobere. Odvezou ho do litoměřické nemocnice. Odpoledne 6. dubna 1974 umírá.
Byl to Štěpán Trochta. Muž, kterého nacisté poslali do koncentráku s poznámkou, že se nemá vrátit. Biskup, kterého komunisté věznili pětadvacet let. Kardinál, kterého nakonec dostalo jediné večerní jednání s opilým úředníkem.
Chlapec z Valašska bez otce
Štěpán Trochta se narodil 26. března 1905 ve Francově Lhotě na Valašsku. V osmi letech mu zemřel otec – matka pak s dvěma dalšími dětmi zůstala sama. Po gymnáziu v Kroměříži, které musel kvůli matčině nemoci přerušit, ho zájem o kněžství přivedl do salesiánského učiliště v Itálii. V roce 1923 odjel do noviciátu v Turíně.
Doktorát z teologie i kněžské svěcení získal v Itálii v roce 1932. Po návratu domů se stal jedním ze zakladatelů české provincie salesiánů a dlouholetým členem ústřední rady skautské organizace Junák, kde působil jako nejvyšší duchovní rádce katolických skautů.
Vězeň s poznámkou „návrat nežádoucí“
Za protektorátu pomáhal ohroženým účastníkům odboje i židovským spoluobčanům. Zaplatil za to zatčením – prošel výslechy na pražském Pankráci a v červenci 1942 byl odvezen do Malé pevnosti Terezín, kde pracoval ve venkovním komandu.
Koncem září 1942 ho nacisté transportovali do koncentračního tábora Mauthausen. V dokumentech u jeho jména stálo: R. U. – Rückkehr unerwünscht. Návrat nežádoucí.
Několikrát unikl smrti jen o vlásek. Přesto se během celého věznění choval statečně a byl oporou svým spoluvězňům. Na přelomu listopadu a prosince 1944 ho převezli do Dachau, kde ho 29. dubna 1945 osvobodili Američané.
Za statečnost dostal od prezidenta republiky Československý válečný kříž 1939 a medaili Za zásluhy I. stupně. Vrátil se do čela pražského saleziánského ústavu. Koncem září 1947 bylo zveřejněno jeho jmenování biskupem litoměřickým, 16. listopadu téhož roku přijal biskupské svěcení.
Muž, kterému zachránil život, se stal jeho žalářníkem
V letech 1948 a 1949 byl Trochta hlavním mluvčím katolické církve při jednáních s nastupující komunistickou vládou. Opakovaně se osobně scházel s Alexejem Čepičkou, předsedou Státního úřadu pro věci církevní, jehož cílem bylo církev zničit. Snažil se vyjednat co nejlepší podmínky. Marně.
Byla to hořká ironie. Podle svědectví kněze Ludvíka Světínského se Trochta s Čepičkou znal už za války – měl mu tehdy ošetřit zranění a zachránit mu tak život. Muž, kterého kdysi zachránil, se o pár let později stal jeho hlavním protivníkem.
Od července 1950 žil Trochta pod neustálým dohledem StB přímo ve svém litoměřickém sídle, zdraví se mu kvůli izolaci zhoršovalo. V prosinci mu státní úřad vnutil na místo generálního vikáře „vlasteneckého“ kněze Eduarda Olivu, ochotného s režimem spolupracovat. 12. března 1951, těžce nemocný a pod nátlakem, podepsal slib věrnosti republice – později sám tvrdil, že tak neučinil vědomě.
Ani to mu ale nepomohlo k obnovení biskupského úřadu. Když viděl, že ústupky nikam nevedou, zvolil jinou cestu: v listopadu 1951 předal správu diecéze Olivovi a odešel na zdravotní dovolenou, na jaře 1952 pak sám požádal o úplnou izolaci. Historik Karel Kaplan to interpretuje jako projev pasivního odporu – Trochta odmítl nechat se dál zneužívat jako figurka komunistické propagandy.
Stát na tenhle tichý vzdor odpověděl rozkazem k zatčení, vydaným 15. ledna 1953 a provedeným hned následujícího dne. Ve vykonstruovaném procesu pro trestný čin velezrady ho odsoudili k pětadvaceti letům těžkého žaláře.
Prošel vězeními v Leopoldově, na pražské Ruzyni, na Pankráci a ve Valdicích. Propustili ho až při amnestii v květnu 1960 – ale vykonávat biskupský ani kněžský úřad mu nedovolili. První dva roky na svobodě pracoval jako pomocný dělník.
Teprve v roce 1968, po soudní rehabilitaci, se mohl ujmout svého biskupského úřadu znovu.
Když se pak sečtou všechny roky, které Trochta ve jménu víry ztratil, vyjde číslo, které sotva unese jeden lidský život: tři roky v nacistických koncentrácích, sedm let a čtyři měsíce v komunistických věznicích, osm let a devět měsíců pod policejním dohledem v internaci.
Kardinál, o kterém se smělo mluvit jen potichu
28. dubna 1969 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem – tajně, „in pectore“, kvůli situaci v komunistickém Československu. Veřejně bylo jmenování oznámeno až 5. března 1973.
Církevní poměry se ale rok od roku zhoršovaly a Trochta byl čím dál víc omezován. Zdravotní stav se mu zhoršoval spolu s tím – začátkem roku 1974 podstoupil na pražské Bulovce operaci očí, v březnu ho z nemocnice propustili.
Pak přišla ta návštěva 5. dubna.
Pohřeb, na který nesměli věřící
Zpráva o Trochtově smrti se šířila jen soukromě. Úřady zakázaly vyvěsit na kostelních věžích černé smuteční prapory. Věřící ani kněží z diecéze se nesměli zúčastnit pohřbu vlastního biskupa. Zakázán byl i pohřební průvod městem. V katedrále před oltářem stála prostá rakev.
Mezi zahraničními hosty na pohřbu 16. dubna 1974 byl i krakovský arcibiskup, kardinál Karol Wojtyła – budoucí papež Jan Pavel II. Přestože byly u hrobu proslovy úředně zakázané, pronesl krátkou improvizovanou řeč, ve které Trochtu označil za mučedníka.
Západoněmecký list Frankfurter Allgemeine o pár dní později napsal, že je kardinál Trochta v mysli československých katolíků symbolem bojující církve.
V roce 1992 mu prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád T. G. Masaryka III. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva.
Muž, kterého zlomilo poslední jednání
Trochta přežil šest let v nacistických koncentrácích s razítkem, že se nemá vrátit. Přežil pětadvacet let žaláře vyměřeného ve vykonstruovaném procesu. Přežil roky, kdy nesměl sloužit mši ani jako řadový kněz.
Nepřežil jediné večerní jednání s podnapilým okresním úředníkem, který mu spílal a vyhrožoval v jeho vlastním domě, tři dny po operaci očí.
Byl to poslední z mužů, kteří v této zemi platili za víru koncentrákem i vězením – a poslední, komu komunistický režim odepřel i důstojný pohřeb.
Zdroje:
Štěpán Trochta (1905-1974) Ústav pro studium totalitních režimů Dostupné z: https://www.ustrcr.cz/uvod/odboj-a-perzekuce-krestanu-v-dobe-nacismu-a-komunismu/rimskokatolicka-cirkev/stepan-trochta/
Před padesáti léty zemřel Kardinál Štěpán Trochta, který vzdoroval dvěma totalitním režimům Christnet.eu, 7. dubna 2024 Dostupné z: https://www.christnet.eu/zpravy/32161/pred_padesati_lety_zemrel_kardinal_stepan_trochta_ktery_vzdoroval_dvema_totalitnim_rezimum.url
ThDr. Štěpán kardinál Trochta, biskup litoměřický Obec Francova Lhota Dostupné z: https://francovalhota.cz/2019/01/thdr-stepan-kardinal-trochta-biskup-litomericky/
Štěpán Trochta – SkautWiki Dostupné z: https://cs.scoutwiki.org/%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n_Trochta
Štěpán Trochta – Katopedia Dostupné z: http://www.katopedia.cz/index.php?title=%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n_Trochta
Litoměřice. Pamětní deska Štěpánu Trochtovi Ústav pro soudobé dějiny AV ČR – Paměť míst Dostupné z: http://www.pametnimista.usd.cas.cz/litomerice-pametni-deska-stepanu-trochtovi/
Štěpán Trochta – životopis a ocenění Databáze knih Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/zivotopis/stepan-trochta-59171
Štěpán Trochta Salesiáni Dona Boska Dostupné z: https://www.sdb.cz/trochta/
Kardinál Štěpán Trochta se narodil před sto dvaceti lety Valašský deník, 26. března 2025 Dostupné z: https://valassky.denik.cz/zpravy-region/kardinal-stepan-trochta-se-narodil-pred-sto-dvaceti-lety/
Doba ponížení Getsemany Dostupné z: https://www.getsemany.cz/node/2670
