Článek
V první řadě zcela férově a upřímně říkám, že si nemyslím, že by se válka chýlila ke konci. A také je nutno podotknout, kterou válku mám na mysli.
Myslím tu válku, ve které je nyní s nejasným rozdělením stran a pozic Evropa, USA, Rusko a samozřejmě i Čína, byť to dává ze všech zúčastněných na venek nejméně znát.
Nebýt zvolení D. Trumpa na podzim 2024 v USA, bylo by to s ekonomikou Ruska nahnuté, řekneme spíše na Čínskou stranu. Nemyslím si, že Čína by garantovala Rusům stejné nákupní ceny za ropu a plyn jako Evropa a odklon Evropy od těchto komodit je zjevný.
Takže Čína by se jevila jako možný velkoodběratel. Nehledě na nižší zisk, potažmo blaho obyvatel, které uživatelům Kremelského paláce stejně nikdy na srdci neleželo.
Jenomže pan Trump, aby ve svém pokročilém stádiu něčeho, čemu se říká věk, dosáhl nejvyšší sledovanosti během své kariéry, rozhodl se dělat za každou cenu netradiční kroky.
Hovořit o jakémsi „obráceném Kissingerovi“ rozumějte - podpora Ruska za účelem poštvání jich proti Číně, je přinejmenším podivné a nemyslím si, že funkční.
Rusko nemá absolutně co nabídnout v ekonomické válce proti Číně. A po stránce vojenské, kdy v podstatě zamrzli v jakémkoli postupu na Ukrajině, proti druhé největší, byť nezkušené armádě světa, sotva obstojí.
To ovšem neznamená, že Trump nezačne z pazvláštních historicky kariérních pohnutek poskytovat ekonomické injekce, pokud ukončí válku na Ukrajině. Dle všeho je přesvědčen, že dobré vztahy je možné mít s kýmkoli. Což je pro Středoevropana, žijícího ve společnosti rozdělené dokonce i v rámci rodin už od roku 1989 něco tak tragikomického, že se pláč ani smích v tomto případě nevylučuje.
Předpokládám, že mu jde o to, co se bude dít s ruskými nerosty po válce, kdy budou potřebovat návrat zahraničních investorů. Možná tam chce získat Trump jakési „předkupní právo“ před Evropou a pokusit se vytlačit Čínu.
Ale tak trochu bych ho varoval, aby tam neutopil americké peníze a pak nedostal nic.
To byla Amerika a Rusko. Nyní Evropa.
Ta bude pravděpodobně pomáhat obnovovat Ukrajinu a pomalu ale jistě získávat splátky svých půjček od Ukrajiny zpět. Vzniknou velké stavební zakázky na obnovu Ukrajiny, bude poptávka po Evropských investorech a Ukrajina bude více než kdy dříve usilovat o obchodní napojení na Evropu. Jenže válka se může kdykoli opakovat znovu, za jakékoli ruské garnitury. Spíše tedy záleží na to kdo bude zrovna v křesle Americkém a zdali to dovolí. A zejména záleží na Evropě, zda li budou její mírové jednotky přítomny v této budoucí Ukrajině, v jakých počtech a jak moc bude Evropa pokračovat ve zbrojení. Ukrajina bude taktéž usilovat o vstup do západních struktur, s EU to bude běh na dlouhou trať, s NATO také, nicméně spíše, vzhledem k riziku zvolení proruských Ukrajinských prezidentů, bych viděl Ukrajinu ve speciálním samostatném paktu ve stylu: Koalice ochotných + Ukrajina, podobně jako například USA + Japonsko, ANZUS atd.
Mezitím Čína.
Čína mezitím samozřejmě získá alespoň nějaké kontrakty na výhodné suroviny v Rusku, no, řekneme spíše poměrně významné. Nicméně, v Evropě je zvykem stěžovat si na Green Deal, který ale Čína samozřejmě nemá, ale má plán, jak se zbavit závislosti na ropě do roku 2035, a je to zejména geopoliticko-strategický plán. Radím zapomeňte na životní prostředí, dle mě je Green Deal jen pěkný název pro válku proti ropným monopolům. Ropa se v historii ukázala jako velmi krvavá komodita. Ano, lze argumentovat tím, že suroviny na výrobu baterií se také musí někde těžit, ale není cestou právě ona diverzifikace? 50 % spalovací motory, 50 % elektro zní myslím lépe než 100 % čehokoli a být něčí rukojmí. Co se týče Číny, stane se to, že pod její sféru obchodního vlivu bude navázáno pečlivěji Rusko a USA to bude kritizovat, možná si taktéž ukousne část z tamního byznysu.
Co je ale důležité, Čínu dohání politika jednoho dítěte, což se pravděpodobně projeví i přes fakt, že jedna matka může odnosit komerčním, či řízeným způsobem mnoho dětí. Myslím že propad i přesto bude.
Pak se zde rýsují země jako Indie a Pákistán, kterým ovšem populace takřka neřízeně stoupá a budou se potřebovat nějak živit. Zde bych byl velmi opatrný, co se bude v oblasti dít, protože i přes křehké spojenectví na oko, jakmile ekonomika Indie přesáhne určitou výši, tak myslím, že k nám vůbec nemusí být přátelští.
