Eurotrip a jeden splněný sen. 5 zemí, kupa zážitků a pohoda s kamarády

Odjakživa jsem chtěl zažít pověstný Eurotrip – tedy výlet autem po Evropě, kam nás silnice zavane. Cestovali jsme ve čtyřech a trasu jsme spojili s návštěvou známého kousek od hranic Česka s Německem. Naše další cesta posléze vedla do Mnichova, odkud jsme pokračovali do Orlího hnízda, které se nachází v Německu poblíž hranic s Rakouskem. Odtamtud to bylo jen kousek, a tak jsme se zastavili i v Salcburku.

Pro nás důkladně studující byla důležitá i zastávka v Kostnici (stále Německo), odkud jsme pokračovali do Švýcarska. Nejprve do Curychu, poté do Bernu a Ženevy. Následoval přejezd do Francie, kde jsme se zastavili v Marseille, nemohli jsme si odpustit zastávku v Saint-Tropéz a naše cesta oficiálně skončila v Monaku u startu a cíle Velké ceny Formule 1. A pak jsme ještě prozkoumali památky, které pamatují dávnou expanzi římanů.

Dnes bych si po 14 letech asi vybral jinou (zajímavější) trasu po Evropě než cestování přes Německo, Rakousko, Švýcarsko a Francii. Na druhou stranu dnes už bych s rodinou do těchto míst (natož autem) rozhodně nezavítal. Byli jsme mladí, a tak jsme vyráželi za dobrodružstvím, vyhlídkami, přírodou, ale také za auty a motory (BMW v Mnichově, Red Bull v Salcburku, okruh F1 v Monaku) nebo za historií (Orlí hnízdo, římská kolosea, akvadukty a chrámy ve Francii). Jeli jsme ve čtyřech a stanovali jsme po cestě všude, kde se to jen dalo.

Vyráželi jsme ze severní Moravy, a tak jsme si první zastávku dali ještě v Česku. Byl to pohádkový vodní hrad Švihov, který obklopuje voda. Jedná se o středověké opevnění stojící uprostřed vody, které si zahrálo v notoricky známé pohádce Tři oříšky pro Popelku.

Před lety zde byly dva prohlídkové okruhy (v roce 2018 přibyl třetí), my jsme se však u hradu, který je mimochodem jednou z nejmohutnějších fortifikačních staveb v Čechách, jen zastavili na focení a krátký odpočinek. V samotném hradu se dá objednat projížďka na lodičkách nebo si u tohoto pozdně středověkého hradu můžete projít expozici věnovanou Popelce.

S naším známým jsme se potkali kousek za hranicemi. Jednu noc jsme u něj přespali a poté vyrazili směr Mnichov. Přivítalo nás deštivé a zamračené počasí, ale to nás neodradilo od toho, abychom měli z televizní věže výhled na celé město jako na dlani – třeba na Olympijský stadion nebo na centrum města.

Ještě předtím jsme však v mnichovském BMW Muzeu strávili opravdu hodně času. Mohli jsme si zde prohlédnout aktuální i starší vozy a motorky značky, vyzkoušet jízdní dynamiku vozů na trenažérech nebo se podívat na významné motory této značky. Na závěr jsme se mohli posadit i do vybraných vozů.

Dnes si můžete dozvědět spoustu informací o muzejních exemplářích v mobilní aplikaci, která je ke stažení jak pro Android, tak pro iOS. Vstupné dnes stojí 26 euro pro dospělého, 16 euro pro děti a 19 euro pro studenty, ale zážitek rozhodně stojí za to.

Ti movitější mohou přímo z muzea přejít do prodejny a rovnou si koupit nové auto. V těsné blízkosti muzea je pak sídlo značky BMW – výšková budova připomínající čtyři válce motoru. Samotné muzeum pak má tvar připomínající hlavu motorového válce.

Po odjezdu z Mnichova jsme se opět potkali s naším známým a společně jsme vyrazili směrem na jih k jezeru Königsee. Ze stejnojmenného městečka jsme se vydali lanovkou Jennerbahn a z horní stanice jsme vyšlapali na vrcholek Jenner.

Ten zdobí velký kříž, který jsme ověsili českou vlajkou a udělali si společnou fotografii. Mnohem zajímavější však byly výhledy do okolí z místní vyhlídky Jenner Aussichtsplattform. Nás zajímalo prakticky jen to jediné, zda odsud půjde vidět Orlí hnízdo – bývalé útočiště Adolfa Hitlera. Obloha se nakonec vyjasnila, takže jsme sídlo viděli z dálky. A brzy jsme si jej mohli prohlédnout i zblízka.

K Orlímu hnízdu nás zavedl autobus a poté nás čekala prohlídka. Vyhradili jsme si na to zhruba dvě a půl hodiny. Z Orlího hnízda se ale stala restaurace, takže nečekejte žádné muzeum. Můžete si však volně projít dům, na jehož zdech zůstaly fotografie v původním stavu.

Totéž platí i o obložení stěn nebo o krbu, který pamatuje dávnou historii. Při pohledu na okolí si možná všimnete některých míst, na nichž byl v archivních záběrech zvěčněn Adolf Hitler, když jej v Orlím hnízdě natáčeli. Na svou dobu se jednalo o propracovanou megalomanskou stavbu.

U srdce vás mohou zahřát úžasné výhledy do okolní krajiny. My jsme je bohužel nezažili, protože nám pobyt v Orlím hnízdě zkazila hustá mlha jako mléko. Alespoň jsme si mohli dát typicky německé občerstvení v restauraci (řízek, klobásy, pivo), kde často akceptují jen hotovost.

Při příjezdu do Salzburgu nás přivítal skalní masiv, který se tyčí prakticky uprostřed města. Jeho historické jádro (tzv. Altstadt) je od roku 1996 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Ve spodní části města je opravdu hodně k vidění - například žlutou budovu, ve které se narodil hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, nebo Salcburský dóm, radnici, paláce a kostely. Navštívit zde můžete i muzeum hraček nebo piva. My si dopřáli na náměstí skvělý zmrzlinový pohár. Když zasvítí slunce, panuje zde nádherný klid a pohoda, kterou dotváří projíždějící koňská spřežení - jedna z často vyhledávaných místních atrakcí.

Historie je zajímavá, nás však zajímala ještě více moderní architektura. Konkrétně budova Red Bull Hangar-7. Jedná se o multifunkční stavbu poblíž letiště, která patří světoznámé firmě Red Bull. Budova ve tvaru křídla letadla byla postavena z 1 200 tun oceli. Najdete v ní vystavenou historickou sbírku letadel, vrtulníků a vozů Formule 1.

Z letadel byl zastoupen bývalý americký armádní stroj (US NAVY Corsair) a vrtulník Bell AH-1 Cobra. Nechyběly zde ani různé trenažéry, vrtulová letadla, dvouplošníky, experimentální letecké speciály nebo wingsuit oblek, s nímž létal dnes už zesnulý Felix Baumgartner. Všechny exponáty se lesknou a jsou připraveny k okamžitému letu. Ve venkovní části hangáru parkuje flotila aktivních letadel akrobatického týmu Flying Bulls a dalších doprovodných strojů.

Pokud vás alespoň trochu zajímá moderní i historická technika, nebudete z tohoto místa chtít odejít. A když vás přepadne hlad, můžete si dát oběd nebo večeři v místní michelinské restauraci. Vstup do samotné expozice formulí a letadel je bezplatný.

Loučíme se s naleštěnými stroji a čeká nás více než pětihodinový přejezd do Kostnice (přes Mnichov), která leží téměř na hranicích Německa a Švýcarska. Konstanz znáte určitě i vy - je to místo, kde došlo k upálení mistra Jana Husa (6. 7. 1415). Ve městě jsme našli jak historické části, tak i samotnou radnici.

V místním parku nás však okradl podvodný gang, který nás nalákal na hledání kuličky ve třech kelímcích, mezi kterými se kulička prohazuje. Když jsme neustále hádali správně a investovali větší částku, najednou jsme ukázali špatně (byť jsme tam oba kuličku viděli).

Další dva kelímky nám trojice mužů neukázala, složila stůl a začala nám vyhrožovat. Z toho plyne ponaučení: nikdy nic podobného nezkoušejte. Je to hra, kterou nikdy nemůžete vyhrát, protože muž s bankovkami v ruce zakrývá kelímek, když z něj vytahuje kuličku, zatímco vy hádáte ze tří prázdných kelímků. Takže pozor na to.

Byli jsme sice o pár desítek euro chudší, ale o to více jsme se těšili na Švýcarsko. Bez pasu by to samozřejmě nešlo, protože Švýcarsko není členem EU, ale neutrální zemí. Už po přejezdu hranice jsme mohli obdivovat nádhernou přírodu a opravdu čistý vzduch, vzrostlé husté lesy, široké říční toky, vodopády… Kdo to nezažil, možná neuvěří, jak je v Evropě krásně. A to ani nemusíte být u moře.

Jako první jsme vyrazili na Rýnské vodopády, které se nacházejí u města Neuhausen am Rheinfall. Prošli jsme si i hrad Laufen, který stojí kousek nad Rýnskými vodopády. Výhled odtud prostě stojí za to.

Odtud jsme zamířili do Curychu, kde byla naší první zastávkou Švýcarské národní muzeum. To je zaměřeno na švýcarskou historii a také na řemeslné výrobky. Muzeum je rozděleno na historickou a moderní část, takže působí jako zvláštní směsice starého a nového. V praxi to však překvapivě funguje.

Počasí se nám konečně zlepšilo, takže jsme si prošli venkovní zahrady poblíž muzea (Platzspitz) a poté vyrazili do mnohem zajímavějšího Bernu.

Bern patří k největším městům ve Švýcarsku a to, že je na jeho znaku a vlajce medvěd, vůbec není náhoda. Od roku 2009 mají medvědi rozsáhlé výběhy na stráni nad řekou, takže už při příjezdu do města po mostě Nydeggbrücke vidíte po levé straně BärenPark s výběhem pro hnědé medvědy.

My jsme zde při naší návštěvě viděli i malé králíčky, kteří byli určitě připraveni jako potrava pro medvědy. Jinak si totiž jejich přítomnost ve výběhu neumím vysvětlit.

Samotné historické centrum, které obtéká řeka Aare, se mi hodně líbilo. Můžete očekávat historické domy, ulice dlážděné kameny, kašny a velkolepé výhledy na město ze šesti městských mostů.

Potřebovali jsme se však posunout co nejdále, a tak jsme za dvě a půl hodiny dojeli k Ženevskému jezeru, někde na pomezí Lausanne a Ženevy, kde jsme ve stanu přenocovali.

Vstali jsme časně ráno, abychom se co nejdříve dostali do Marseille. Krátce jsme se zastavili v Ženevě a velmi brzy jsme překročili hranice s Francií a projížděli jsme městy Annecy a Grenoble. Kolem oběda jsme si mohli odškrtnout Marseille, ovšem příjezd do města byl asi to nejhorší, co jsem kdy zažil.

Představte si situaci, kdy se šestiproudá silnice rozděluje prakticky v jednom místě na tři odbočky doprava a tři odbočky doleva (jako listy palmy), a k tomu zleva a zprava auta předjíždějí skútry, které mimochodem rychle sviští podobnou rychlostí i na chodnících podél cesty. A k tomu spousta troubení a předjíždění. Inu, vítejte v Marseille - v nejnebezpečnějším městě v Evropě!

Na bankomaty se zde instalují čtečky, do některých čtvrtí se nesmí vyrážet po setmění (pokud chcete žít a nebýt okradeni), ve velkém se zde kradou auta a doslova zde buří kapsářství. My jsme však pokračovali dále, až k místu Citadelle d'Entrevaux, pod kterou jsme v přírodě přespali, a další den vyrazili do našeho cíle - do Monaka. Zde je hlavním lákadlem především monacký palác, ale pro nás mladé to byla rozhodně trať Formule 1, která se vine napříč městem.

Pneumatiky a bariéry jsou zde celoročně schované a připravené na své nasazení jednou ročně. Z výšky jsme viděli místo, kde jsou běžně umístěny boxy, a šlápl jsem si i na startovní čáru Velké ceny Monaka. Na pobřeží se to hemží výškovými budovami a také velkými loděnicemi. Po cestě zpět končíme v Saint-Tropez, kde jsme si našli hodně známé místo - budovu Gendarmerie Nationale, kde se natáčel Četník ze Saint-Tropez.

Další den vyrážíme směrem k Marseille a pokračujeme dál na západ. Koupání v moři máme v plánu v městečku Saintes-Maries-de-la-Mer, kde také navštívíme opěvovaný románský kostel. Kdo chce, může vystoupat na věž kostela. Pokračujeme do města Arles, kde se nacházejí pozůstatky starého římského akveduktu s názvem Barbegal. Mnoho z něj opravdu nezůstalo.

V centru města však existuje dobře zachovalý římský amfiteátr. Abyste viděli koloseum, nemusíte nutně vyrazit do Říma. Stačí vám cesta do Francie. Byl postavený v roce 90 n. l. a pojal 20 tisíc diváků. Dnes je stavba zapsána v seznamu UNESCO.

Mezi poslední zastávky patří Château des Baux-de-Provence, což je zřícenina hradu z 10. století, v němž jsme viděli živé ukázky střelby z trebuchetu.

Mohli jsme si vylézt na katapult nebo na beranidlo či vystoupat do zrekonstruované věže. V městě Avignon na vlastní oči vidíme most, který končí uprostřed řeky.

V Avignonu jsme se podívali i na historickou budovu mincovny, prošli si historické centrum a mohli si vyfotografovat část papežského paláce. Jeho historie sahá do dob, kdy nebyl jeden, ale hned dva papežové. A ten druhý sídlil právě v Avignonu.

Naši cestu téměř končíme u velkolepého a zachovalého akveduktu Pont du Gard, který překlenuje údolí. Je dlouhý 275 metrů a můžete se projít jak pod ním, tak částečně i po něm. V 1. století před naším letopočtem přiváděl vodu do města Nîmes. Když jsme od něj byli 25 km, zajeli jsme se do něj podívat. Konkrétně na římský chrám Maison Carrée. Jedná se totiž o jeden z nejzachovalejších římských chrámů na světě.

Věž Tour Magne je zase jednou z dochovaných věží z římských městských hradeb. Dá se na ni vystoupat a rozhlédnout se po městě.

A tím náš eurotrip skončil, takže jsme se pomalu začali vracet zpět směrem na Lyon, Besancon, Štrasburk, Karlsruhe, Norimberk a Plzeň. V Renaultu Scenic jsme ujeli 5 tisíc kilometrů a rozhodně to stálo za to.

Zdroje:

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/vodni-hrad-svihov-je-skvostem-ktery-stoji-za-to-v

https://cs.wikipedia.org/wiki/BMW_Museum

https://cs.wikipedia.org/wiki/Salcburk

https://de.wikipedia.org/wiki/Landesmuseum_Z%C3%BCrich

https://desperado.cz/clanek-4159-marseille-je-perlou-francouzskeho-pobrezi.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Amfite%C3%A1tr_v_Arles

https://cs.wikipedia.org/wiki/Maison_carr%C3%A9e