Článek
Léto je tady a s ním i příval cyklistů a motocyklů na cestách. Zatímco cyklisty už jsme si zvykli předjíždět s bočním odstupem 1,5 metru, u motorkářů je situace úplně jiná. Z osobní zkušenosti na cestách potkávám i ohleduplné motorkáře, jenže hlava si pamatuje spíše ty problémové – kteří v kolonách na dálnici projíždějí středovou uličkou a kynou rukou ostatním, jako že se nic neděje, nebo ti, kteří se svými stroji jedou uprostřed jízdního pruhu, přičemž by se měli podle zákona držet poblíž krajnice vozovky nebo vybrat takovou stopu, která jim poskytne co nejlepší výhled a umožní vyhnout se rizikům.
Pokud uvidíte motorku, řekněte si to nahlas. Mozek na ni bude myslet při změně směru nebo předjíždění
Zatímco na první případ zákon nemyslí, v případě druhém je trestání jízdy motorek uprostřed pruhu prakticky utopie. Díky kombinaci více faktorů jsou motorkáři jedním z nejzranitelnějších účastníků silničního provozu, zejména ve vztahu k řidičům osobních vozidel. Máme snahu motorky vytěsnit ze zorného úhlu nebo je přehlížet, jenže vinu na tom nesou i motorkáři. Pokud jedou extrémně rychle, předjíždějí před horizontem, tlačí se mezi auta, kde jedno předjíždí druhé (ano, viděl jsem na vlastní oči), nebo se doslova lepí na auto, za kterým se schovají, nepomůže nic z toho, co si řekneme dále.
Mozek motorku klidně přehlédne
Zatímco nás chrání karoserie vozu, motorkáře často jen kombinéza s výztuhou a helma. Při pohledu na maximální rychlosti je jasné, kdo u bezpečnosti tahá za kratší konec. Právě proto vznikla nová iniciativa Besipu „Hele motorka“. Ta komplexně popisuje, proč máme tendenci motorky přehlížet.
Mozek je nastaven tak, že některé věci, které vidí periferně, přehlíží. Třeba ty věci či objekty, na které mozek není zvyklý a které neočekává. Motocykl se skutečně díky své rychlosti může stát neviditelným, protože mozek blokuje zpracování obrazu při rychlém pohybu očí, aby nedošlo k jeho rozmazání. V těchto tzv. „oknech“ může zmizet rychle jedoucí blížící se motorka. Zmínit musíme i mrtvé úhly u aut, ale i nákladních automobilů, za nimiž motorky nejsou vidět, zvláště tehdy, pokud se blíží zprava nebo zleva, předjedou těsně před náklaďák nebo riskantně předjíždějí.
Sám za sebe jsem na cestách asi nepotkal motorkáře, který by na svém stroji jel tak nějak předpisově. Na cestách většinou vidím předjíždění v obci, riskantní předjíždění mimo obec před horizontem s autem v protisměru („mám silný stroj, prostě to stihnu“), již zmíněné projíždění záchrannou uličkou a spoustu podobných nešvarů, kterých si u motorek všímáte dvojnásob než u automobilů. Samozřejmě, ani řidiči aut nejsou žádní svatoušci, o tom není třeba vůbec polemizovat.
Na motorkářích však není veškerá vina, často je díky kombinaci výše zmíněných faktorů chyba řidičů osobních vozidel, kteří si rychle blížící se motorky nevšimli nebo na ni nestihli zareagovat. Zda jela stanovenou rychlostí, tentokrát ponechejme stranou.
Hele, motorka!
Chcete i vy sami přispět k bezpečnosti na cestách? Stačí jednoduchá věc. Když uvidíte motorku na cestě, řekněte si sami pro sebe „Hele, motorka!“ Nic vás to nestojí, a mozek v tu ránu pracuje s informací, že je ve vašem zorném poli motorkář. Když budete odbočovat, předjíždět, měnit směr, parkovat nebo pojedete dále, mozek nadále pracuje s informací, že byste měli myslet na blízkého motorkáře.
Sám jsem to vyzkoušel, a je to překvapivě účinný nástroj. Někdy přetíženému mozku skutečně musíme pomoci, a krátkodobá paměť je velmi užitečným pomocníkem. Pokud si to budete říkat při každém setkání s motorkou, je velká šance, že svůj mozek trochu vycvičíte, a že se vůči motorkářům stane pozornější.
Podobně si můžete nahlas říkat třeba o cyklistech, které vidíte na cestách. Abyste na ně při různých manévrech nezapomněli
Můžete však používat i různé varianty, např. „Hele, cyklista!“ nebo „Hele, maminka s kočárkem!“ či „Hele, dítě blízko cesty!“ Je to absolutní minimum, co můžete udělat pro ještě větší bezpečnost na cestách. Stačí jen mozku k vizuálnímu přehledu okolí přidat dodatečnou informaci, kterou si na krátkou dobu zapamatuje.
To je však jen krůček, který můžeme udělat my řidiči aut a nákladních vozidel, je však třeba součinnost i z druhé strany. Samozřejmě nelze házet motorkáře do jednoho pytle, to v žádném případě netvrdím, jenže to, co na cestách vidíte dnes a denně zřejmě i vy, často vypovídá o tom, že si motorkáři na cestách dělají, co chtějí. A pokud bude motorkář schovaný za autem a najednou „vystřelí“, budou vám všechna doporučení nanic.
Kampaň všechno nezachrání, protože jí musí jít motorkáři naproti. Pokud si však budete říkat „Hele, motorka!“, kdykoliv ji na cestě uvidíte, a pokud byste se díky tomu alespoň jednou vyhnuli srážce s motorkou (ať už by byla chyba na jakékoliv straně), rozhodně to stojí za to.
Zkuste a uvidíte sami.
Zdroje:
https://zelenavlna.rozhlas.cz/prujezd-motorky-kolonou-zakon-neupravuje-7925391
https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0222905
https://www.helemotorka.cz/
