Článek
K rybám jsem měl odjakživa respekt, zvláště k těm malým, jejichž kůstky a kostičky téměř nejsou vidět.
Kapr mě však před lety vyškolil tak jako žádná jiná ryba předtím. Samozřejmě jsem si dával pozor, jenže stačí chvíle nepozornosti a problém je na světě, tedy přesněji řečeno v krku.
Stačí opravdu málo. Pokud se při jídle věnujete dětem, někdo na vás mluví nebo se naopak štědrovečerní večeří spěcháte, přijde to tak rychle, že ani nevíte jak. Polknete, a v tu ránu víte, že je zle. Kost, kterou jsem přehlédl, se mi zasekla v krku.
Tím prvním, co na vás přijde, je panika. Začnete polykat na sucho, chodit okolo, dívat se do zrcadla a podvědomě se snažíte kost vykašlat z krku (aniž byste třeba v tu chvíli měli kašel).
Pokud se to navíc stane v průběhu štédrovečerní večeře, zbytek večera může probíhat trochu jinak, než jste zvyklí.
Takhle to začíná, na talíři to končí. Někdo však může mít „prodlouženou jízdu“ i na ORL
Určitě znáte babské rady, že máte kost zajíst chlebem, což je ale podle odborníků špatně.
Ano, když se mi kost zasekla v krku, bylo to první, na co jsem si vzpomněl, ale byla to chyba. Nijak mi to nepomohlo, a stejně ani to, když jsem si zkoušel před zrcadlem kost vyšprtnout prstem.
Pravda je taková, že tímto neodborným zásahem si v obou případech vlastně můžete ještě ublížit. Kost se nejčastěji zasekne u mandlí, a váš pokus o vytažení ji můžete nevědomky postrčit k hltanu či ke kořenu jazyka. A odtamtud se vytahuje dost komplikovaně.
Uklidnil jsem se, zjistil jsem, že si sám nepomůžu, a rozhodl jsem se, že není jiná cesta než pohotovost. K nemocnici to mám zhruba dvacet minut, měl jsem zajištěný odvoz autem k pohotovosti, kde mi pomohou.
Je však třeba myslet na to, že potřebujete ORL pohotovost, která nemusí být v některých místech dostupná, popřípadě si na internetu musíte najít stránky nejbližší ORL pohotovosti, která je otevřená. Ruku na srdce, když na místo dorazíte, nebudete tam jediní se stejným problémem.
Dá se říci, že vytahování kostí z krku je pro lékaře na ORL pohotovosti běžná rutina – asi jako propíchnutí uší u dětí.
Když mu oznámíte, že máte kost v krku, ví, co má dělat. V prvé řadě vás uklidní, mě dokonce paní doktorka trochu popichovala, proč jsem tak hltal, a zda mi to za to stálo. Jenže člověk s kostí, kterou cítí při každém polknutí, jaksi nemá náladu na vtipkování a chce to mít pěkně rychle za sebou.
Já jsem to však, a stejně jako spousta dalších, svaloval na svou nešikovnost a lékařům se vlastně omlouval, že se mnou mají práci navíc. A s tím podle lékařů na ORL pohotovosti přichází většina dospělých, kteří řeší kost zapíchnutou v krku a zpytují svědomí.
Tenhle pohled nechcete zažít. V tu chvíli sice potřebujete vytáhnout kost z krku, ale není to nic příjemného. Lékaři jsou na to však skvěle připraveni
Někdy je však cesta na pohotovost planý poplach. Může se stát, že kost sice polknete, ale dostane se do trávicího traktu, aniž by se někde zapíchla. A to, jak vás v dutině ústní podře, můžete vnímat jako to, že se vám kost zasekla v krku.
Lékař po vás bude chtít, abyste na něj vyplázli jazyk, aby se mohl podívat, zda kost skutečně vidí. Pokud ne, máte po starostech, protože máte krk jen podrážděný a bolest za pár dní zmizí.
V mém případě však kost našel a měl jsem štěstí, protože byla zapíchnutá do mých velkých mandlí, což je nejčastější místo, kde se „poslední odboj“ kapra zapíchne.
Horší je to pak u kořene jazyka nebo hlouběji v krku, kde si lékař musí pomoci hrtanovým zrcátkem, popřípadě endoskopem. Zde však končí jen minimum kostiček, pokud se je tedy nesnažíte něčím zajíst.
Ne každá babská rada je radou nad zlato. Lékař k vytažení kostičky často potřebuje jen speciální pinzetu, kterou vám kost v krku zachytí a opatrně vytáhne ven. Pokud se vám však „natahuje“ už jen z kartáčku při čištění zubů, tohle bude daleko horší.
Prakticky každé „ťuknutí“ u mě vyvolávalo dávivý reflex (a samozřejmě jsem nechtěl pana doktora nějak znečistit), takže to byl trochu boj. Slzy mi samy vyhrkly do očí a po každém pokusu jsem se trochu potřeboval vydýchat, ale zhruba po pěti minutách se to podařilo.
Kůstka v krku byla malá „vidlička“, která se zapíchla tak šikovně, že jsem ji cítil při každém polknutí. Pak už stačilo jen počkat na závěrečnou zprávu, a pocit kosti v krku za několik chvil zmizel.
Celá anabáze Štědrý večer nijak nezruší, jen jej třeba o hodinu nebo dvě posune. Jen musíte počkat na to, až na vás mezi dětmi s bolestí uší a dalšími rychlojedlíky kapra přijde řada.
Já osobně mám od té doby z ryb větší respekt než dříve. Zatímco ostatní u stolu mají dávno snězeno, já stále na talíři hraju rybí lego a sousto po soustu odděluju kostičky od zbylého stavebního materiálu.
A vlastně chápu ty, kteří si na štědrovečerní večeři dají řízek s bramborovým salátem – mají to bez starostí.
Podle odborníků však není největším rizikem štědrovečerní večeře, kdy si lidé kostičky důsledně hlídají (už i já), ale až dny následující. Když chcete ohřát zbytky z předchozích dní a sníst je „na stojáka“ v kuchyni nebo u lednice a u toho třeba koukáte do telefonu, je riziko, že polknete kost, daleko vyšší.
Když jíte kapra, ať už na Vánoce nebo o navazujících svátcích, vždy si důkladně ověřte, že polykáte sousto bez kosti. Jinak se může stát, že vás čeká návštěva ORL.
Zdroje:
www.patriotmagazin.cz/co-delat-kdyz-se-do-krku-zapichne-rybi-kost-rada-odbornika-je-jednoducha
