Článek
Do Španělska vyrážím často a rád, tentokrát jsem zavítal na Mallorcu. Měl jsem srovnání s menší a komornější Menorcou, a už při příletu mi bylo jasné, že tohle bude úplně něco jiného.
Netušil jsem, jak velké velkoměsto Mallorca vlastně je, a to jsem nebyl ubytovaný přímo ve městě, ale stranou, blíže k letišti.
Cesta z hotelu po dálnici byla dalším důkazem, že tohle není malé letovisko, ale megalomanský cíl letních dovolených. V létě tu musí praskat ve švech a v sezóně mě tady asi nikdo nedostane.
Ale na podzim? Proč ne.
Výhled z hotelu směrem od moře - tady ani nebylo poznat, jak blízko je moře
Mallorca, to je automaticky hlavní město Palma. Z letiště jsme se tentokrát nevydali směrem do centra města, kam jsme ale později několikrát zamířili na večeři, nýbrž na opačnou, klidnější stranu, směrem ke čtvrti Les Meravelles.
Předzahrádka u místních hotelů
Byl jsem ubytovaný pár ulic od moře a zpočátku mi vůbec nepřišlo, že je to nějaká vyhledávaná dovolenková destinace. Jenže stačilo sejít o dvě ulice níž a najednou jako bych skočil v čase.
Hospody plné fanoušků v dresech (aniž by se hrálo jakékoli sportovní utkání), lidé korzující středem silnice, policie dohlížející na bezpečnost. To mě prostě praštilo do očí.
Promenáda u pláže
O ulici níž se přede mnou rozevřela velká promenáda s přístupem k pláži. Jako první mi naskočila letní dovolená, protože tady musí být hlava na hlavě.
Teď ale byli turisté teprve ve víru zábavy (nebylo ještě ani poledne) a pro místní byly pláže studené. Jenže bylo kolem desáté, vzduch měl 21 °C a voda 23 °C.
Deset dopoledne, na pláži ani noha. Neváhal jsem ani minutu
Neváhal jsem ani minutu. Čisté pláže, čisté mořské dno, průzračná a příjemně teplá voda. Navíc je tu pozvolný vstup do moře, takže by se tu nebály ani děti. K tomu sluníčko, jako by se zastavil čas.
Prostě pohodová koupačka v říjnu – proč mě to nenapadlo dřív?
Prostě typický říjnový den… na Mallorce
Hotel by se líbil někomu, kdo má rád květiny, protože už přístup k němu vedl doslova zarostlou zahradou. Na druhou stranu to nebyl typický hotel s výrazným vstupem, lobby a dalším zázemím.
Vstup mi připomínal zadní vchod, který mě vyplivl v zrcadlové zóně, odkud bylo pokaždé velké dobrodružství vymotat se a dojít k výtahům.
Racci na pláži byli mými jedinnými společníky
A když jsem hledal místo na snídani, prostě nešlo najít. Až později jsme se dozvěděli, že je nutné sjet výtahem úplně dolů a zvláštními schody vystoupat do druhého patra.
Jak správně tušíte, žádná šipka, která by vše objasnila, tam nebyla, a všem to přišlo naprosto v pořádku.
Pozvolný vstup do moře. Až mezi pátou a šestou bojí jsem nestačil na dno
Velký venkovní bazén byl jen pro otužilce. Ano, když na něj svítilo slunce, dalo se v něm asi vydržet, ale moře bylo podle mě o dost teplejší.
Ne každý ale chtěl udělat těch pár kroků k moři navíc. Mě osobně bavilo i prozkoumávání okolí španělského předměstí.
Pláž vyplavila krásné malé mušličky
Prošel jsem promenádu kolem vody i výše položené ulice a našel obchod, kde jsem koupil španělské sýry a salámy na ochutnávku domů.
Relax bez davů
Do Palmy se dá snadno dostat pomocí aplikace na objednání dopravy a v historickém centru bylo na říjen stále dost turistů.
Výhledy z vesničky Valldemossa
Tentokrát se mi ale vyplatilo cestovat trochu dál, a to autobusem do vesničky Valldemossa. Jde o horskou vesnici v pohoří Serra de Tramuntana, zhruba 20 km od Palmy. Už příjezd k ní je impozantní, protože se rozprostírá mezi zalesněnými kopci.
Je to oblíbená turistická destinace a už v říjnu tu bylo mnoho komentovaných prohlídek, třeba s Němci nebo Poláky.
Já si prošel zajímavé kamenné uličky s domy ozdobenými květináči. Je to místo, kde se vyplatí vytáhnout telefon a fotit, protože tady z minima vytěžíte maximum.
Muzeum Frédérica Chopina
Z městečka je vidět okolní terasovité políčka a výhledy do údolí, nebo se můžete jen projít a nasát atmosféru.
Středobodem objevování je kartuziánský klášter Real Cartuja, ale já neměl tolik času, a tak jsem zůstal u místních uliček.
Kočky jsou všude, kde se podíváš
Pokud čas máte, zastavte se na místní specialitu, sladké bramborové pečivo coca de patata, které se zapíjí šálkem husté horké čokolády nebo mandlovou tříští.
Valldemossa patří k nejnavštěvovanějším místům celého ostrova a ani tady si nedokážu představit, že bych tu byl v létě. Linkové i dálkové autobusy tu vozí turisty prakticky nepřetržitě.
Trocha místního umění
Z Valldemosy je to kousek k dalšímu turistickému lákadlu, vyhlídce Mirador de sa Foradada.
Je to zřejmě jedno z nejikoničtějších vyhlídkových míst na Mallorce. Možná ji znáte z fotek díky skalnímu útvaru s dírou.
Můžete si tu vychutnat výhledy do všech stran, mimo jiné na skalní útvary a krásné modré moře.
Výhled do údolí. Běžně mi při cestování nebývá špatně, ale tahle cesta do hor byla pro mě zatěžkávací zkouškou. Obstál jsem jen tak tak
A když vyjde počasí, můžete si jen tak posedět, dát si kávu a kochat se krajinou. Já na kamenné zídce narazil na kočku, která si z turistů nic nedělá (ani ze srázu pod zídkou) a vyhřívá se na sluníčku.
Koček byla ostatně plná i Valldemossa.
Tyhle výhledy se ani v říjnu neomrzí
Kdybych se mohl rozhodnout, jak strávit důchod, chtěl bych být kočkou na Mallorce. Pohoda tamních koček je téměř nakažlivá.
Měl jsem na ostrově omezený čas, ale i přesto mě Mallorca uchvátila.
Kočka to měla tak říkajíc „na háku“
Příště klidně opět na podzim a klidně s dětmi, a to i na kratší dobu. Než podzimní sychravo s bundou, šálou a čepicí u nás, to raději být na pláži v kraťasech, opalovat se a natřít se padesátkou.
Díky přímým letům z Prahy (2h a 35 minut) rozhodně doporučuju všemi deseti.
O týden později jsem již s celou rodinou vyrazil na podzimní prázdniny na slunnou Maltu a co říct, rozhodně jsme nelitovali a brzy se jistě vrátíme.
Pokud si myslíte, že čtyři dny u moře jsou málo, tak vám to rád vyvrátím.
I za čtyři dny zrelaxujete a načerpáte novou energii. Letos jsem takto vyrazil třikrát, poprvé o Velikonocích na Sardínii.
Zdroje:
vlastní zkušenosti z návštěvy Mallorcy
https://mylifestyleblog.blogspot.com/2013/07/mallorca.html
https://www.youtube.com/watch?v=8BzRKiWtCCc
