Nákupy v Polsku se stále vyplatí, některé potraviny vás mile překvapí

Když Polsko před třemi lety dočasně zrušilo DPH, stalo se pro Čechy zajímavou destinací na nákupy. V roce 2023 navíc kvůli volbám poklesla cena pohonných hmot, takže se dalo nákupy spojit s plnou nádrží, která vám svým cenovým rozdílem oproti Česku často zaplatila cestu tam a zpět. Dnes už kvůli kurzu a cenám nelze brát Polsko jako tak výhodnou destinaci pro nákupy potravin jako dříve, přesto mají nákupy potravin u našich severních sousedů stále smysl. Už jen kvůli tomu, že vyjdete ze stereotypu, zamilujete si úplně nové chutě a vůně nebo si pořídíte potraviny, které v Česku v běžném prodeji jen tak neseženete. V Polsku jsou však v prodejních řetězcích úplně běžně k mání.

Vzato kolem a kolem jsou ceny v Polsku hodně srovnatelné s těmi našimi, pokud vyloženě nevyrážíte na prodejní akce. Pokud si však vyhlédnete v letácích akční produkty, často se jedná o akce typu „Kup tři a zaplať dvě“. Ti opravdu náročnější vyrážejí do Polska a objíždějí řetězce, přičemž v každém nakoupí něco akčního. Tato marketová turistika mě rozhodně míjí, na druhou stranu ale máme každý své potřeby, a to, co není vhodné pro jednoho, se může zamlouvat druhému.

Když dojedete do polského supermarketu, někdy vás zarazí, že vchod do prodejny je tam, kde byste v Česku čekali východ. A překvapeni budete už krátce za vstupem, kde jsou „nastražené“ stojany s květinami. Nečekejte žádný výprodej, ale dobře vypadající rostliny, které jsou často určeny přímo pro sběratele. K potravinám si tak přikoupíte třeba i okrasnou rostlinu do obýváku.

Co mám v polských obchodech rád, je neskutečný výběr ovoce a zeleniny, kde vždycky najdou nějakou zajímavost. Aktuálně to byly bílé jahody z Maroka (samozřejmě zralé), při poslední cestě jsem zase do košíku dal balení minikiwi, po nichž se doma jen zaprášilo. Když si koupíte avokádo v Česku, je tvrdé. A když ho nechávám „dojít“ v papírovém pytlíku, než změkne, často dříve zplesniví. Z Polska jsem si odvezl avokádo „ready to eat“, které ve stejném stavu vydrželo v kuchyni ještě pár dní. A ovoce, které v Česku kupujeme na kusy, zde klidně mají na váhu. Například mango. Prostě jiný svět.

Často hned naproti oddělení ovoce a zeleniny najdete chladicí boxy, ve kterých najdete několik regálů věnovaných surówce. Jedná se o syrový salát, který je v polské kuchyni brán jako běžný doplněk k hlavnímu jídlu. Skládá se z nastrouhané mrkve, červené řepy a zelí. Ale také může obsahovat celer, okurky, cibuli a další zeleninu. Doma by se vám to strouhat určitě nechtělo, jenže připravený salát stačí jen otevřít. A chutná překvapivě skvěle, a to říkám jako strávník, který salátům ani z vlastní zahrady moc nedá.

Hned vedle jsou pak další položky, které z Polska často odvážíme – antipasti. Papriky, žampiony nebo olivy plněné sýrem na deset způsobů. Sladkosti bych nejraději nechal stranou, přesto můžu zmínit, že si zde koupíte krówky na váhu a nebo u známých značek cukrovinek najdete speciální edice nebo větší balení.

Důležitým dovozním artiklem jsou pro nás i sýry a masné výrobky. Váleček sýru v červeném obalu nebo třeba „hermelíny“ s různou příchutí skončí v košíku vždycky, stejně jako mléko, které v kvalitě řadím hned za to britské. Chuť a vůně je úplně jiná než u mléka z českých obchodů. minisalámky jsou zase natolik populární, že některé značky sponzorují i místní fotbalovou reprezentaci. Můžete si je vybrat na sto způsobů, v různých kombinacích masa, a v pálivé nebo nepálivé formě.

Salámy jsou v nabídce polské i regionální, vybírám si značku, která v Česku není, a která je tak dobrá, že i větší 200g balení zmizí za dva dny, přitom jiný český krájený salám o podobné gramáži je v lednici týden a ještě v něm půlka zbývá. Paštika ve střívku taky podle mě nesnese srovnání s Českem, možná jen u našich výrazně dražších paštik. Paštika z domácí zabíjačky z jižní Moravy je samozřejmě svá vlastní kategorie, ale hned za ní bych dal tuto paštiku z Polska, která vlastně není ani nijak drahá.

Polské výrobky skutečně chutnají jinak a nebojím se říct, že lépe než ty české. Samozřejmě, že nejde zobecňovat, ale v poslední době se mi zdá, že se u pečiva nebo uzenin ztrácí dávná chuť a vůně. Možná je to přídavky, které nahrazují originální suroviny, možná je to novými éčky nebo jakýmikoliv snahami o to, jak při výrobě potravin co nejvíce ušetřit.

A zatímco u vajíček a kuřecího masa jsem konzervativní a snad vždy vybírám české produkty (pokud se tomu tedy na obalu a označení dá věřit), u masa a ryb je výběr také hodně rozsáhlý. V chladicím boxu jsou vedle sebe vyrovnány krevety, mušle, bifteky i rybí filety, člověk by nejraději dal do košíku všechno. A to jsem ještě zapomněl na chlazenou pizzu, která stojí jako v Česku, ale je dvakrát tak velká. A o tom, jak se chuťově obě pizzy liší, raději ani nemluvím.

Dostáváme se k pečivu, kde sice chybí „naše“ rohlíky, vykompenzujete si to však různými bagetkami a houskami. Nebo třeba rodinnými chleby, které jsou menší, ale chuťově úplně jinde než běžné „marketové“ chleby u nás, bohužel. Milovníci sladkého možná zůstanou jen zírat na donuty, polité koblihy a zákusky – tady jsou Poláci skutečně úplně někde jinde. Jak vizuálně, tak chutí. Ještě nikdy se nestalo, že by nějaká podobná laskomina skončila v koši. Většinou si jdu dát, a zjistím, že už je dávno všechno vybíleno. A to jsme byli v Polsku teprve před pár dny.

U pultu zase hned vedle sýrů najdete uzené a sušené ryby, což našinec taky z obchodů moc nezná. A je třeba říci, že jsem nenavštívil žádný specializovaný řetězec, pouze po cestě náhodou zvolil prodejnu, okolo které jsem projížděl. Poměrně kuriózně vypadá regál s balenými vodami, kterých je možná až příliš hodně na to, že se jedná jen o zabalenou vodu. Na jednom místě je možná až desítka značek, mě osobně by přitom stačil výběr čtyř základních vod jedné značky – kojenecká, jemně perlivá, perlivá a neperlivá.

Podobně velký výběr je u piva, nejen alkoholického, které si dám jednou za hodně dlouhý čas, a nealkoholického. Zaujaly mě zejména radlery s hodně netradičními příchutěmi, které se přes léto mohou hodit. V Česku je k dostání citron a grep, v Polsku třeba i marakuja, meloun a další. Na rovinu říkám, že ne každý takový radler je pitelný, na druhou stranu to můžete vzít jako exkurzi chutí a ochutnat, který stojí za to a který raději vynechat. A když už stojím před pivními plechovkami, nemůžu si nevšimnout nealko piva s českým názvem, které se vyrábí v Polsku údajně pod dohledem českého pivovaru. V Česku jsem jej ale nikdy nepotkal. A tak si z Polska odvážím i české pivo, které neznám.

Před pokladnami ještě narazím na dobroty ve sklenicích. Konkrétně na marmelády, naloženou zeleninu, ovoce, olivy nebo třeba houby. Osvědčilo se mi vždy něco vybrat na ochutnávku. I když je to to stejné co v Česku, prostě to chutná jinak. Pak už vyrážím kolem brambůrků (netradiční kombinace, různé podoby, příchutě) k pokladně, kde platím kartou. Na terminálu musím stisknout jednu z číslic pro platbu zlotými. Asi je výhodnější, aby kurz rozhodla banka, a nebo poskytovatel terminálu, který by mi dal horší kurz. A hurá domů.

Příště se „na dobroty“ zastavím znovu, a určitě zase zkusím něco jiného. Pokud to k hranicím nemáte daleko a chcete si zjistit, jaké zajímavé akce právě v polských obchodech probíhají, stáhněte si do telefonu aplikaci Moja Gazetka (Android, iPhone)

Máte nějaké vlastní tipy na osvědčené potraviny z Polska? Určitě se podělte i v komentáři pod tímto článkem, třeba předáte zajímavé návrhy ostatním na oblíbené pochutiny, které si můžete z Polska dovézt.