Článek
Při našich víkendových toulkách jsme zavítali do klidné obce Malenovice, která se nachází nedaleko Frýdlantu nad Ostravicí.
Cílem byly Satinské vodopády, k nimž jsme chtěli vzít naše děti. Počasí bylo ideální – sluníčko a teplota nejprve na mikinu, později na tričko – a tak jsme z domu vyrazili co nejdříve.
Začátek cesty od parkoviště směrem k vodopádům
Když do navigace zadáte Satinské vodopády, dovede vás až na místo, před nímž je zákaz vjezdu pro motorová vozidla.
My s rodinou nemáme rádi „turistiku“, kdy člověk dojede kousek od cílového místa, udělá „pár kroků“ a pak si ho vyfotí na Instagram.
Cesta má slušné převýšení
Dalším důvodem je, že pokud si opravdu nepřivstanete, bude na místě problém zaparkovat – celkem je zde maximálně deset míst ve stínu stromů.
Daleko praktičtější je nechat auto na parkovišti v Malenovicích, kde je míst podstatně více, a odtud se vydat po žluté turistické značce směrem k vodopádům po kraji cesty s menším provozem.
Cestu lemují fialové kvítky Měsíčnice Vytrvalé
Od parkoviště k začátku trasy je to jen 750 metrů a většinu cesty jdete příjemným přítmím lesa. Když dojdete na místo, odkud túra oficiálně začíná, není značení úplně jednoznačné.
Máte na výběr dva směry – do kopce, nebo po rovince podél potoka Satina. My jsme zvolili cestu do kopce a v článku vám prozradíme, proč je to (za dobrého, tedy nedeštivého počasí) asi ta nejschůdnější varianta.
Pro začátek stačí dodat, že někteří, kteří zvolili cestu kolem potoka, se po pár minutách nuceně vraceli zpět. Pokud půjdete nejdříve do kopce, k dokončení trasy okruhem pak vlastně nebudete mít na výběr.
Od této varovné cedule (vedle je i informační cedule) vás čeká sestup lesem až k vodopádům
Po asfaltové cestě vás čeká zhruba 500 metrů s výrazným stoupáním. To vede až ke krajinnému bodu U Korýtka, což není nic jiného než vodní pramen, kde se můžete osvěžit.
My jsme ale odbočili těsně před křižovatkou, protože se po levé straně objevila informační cedule s nápisem Satinské vodopády. Dozvíte se zde další informace o této přírodní památce a také upozornění, že vstup je na vlastní nebezpečí.
Za sucha se není sestupu třeba bát, ale své děti si rozhodně držte dvojnásob
Čeká vás totiž sestup dolů z kopce přes kameny, kořeny a lesní „schody“, který jsme s menšími dětmi zvládli bez problémů. Na několika místech jsme je přidrželi, aby nesklouzly po kamíncích, ale to nebylo nic proti tomu, co nás čekalo při cestě zpět.
Tak za tenhle cesta sem rozhodně stojí
Pokud nepůjdete za deště, vezmete děti za ruku (a v kritických místech půjdete před nimi) a budete dávat pozor, neměli byste mít žádný problém.
Za deště bych sem s dětmi rozhodně nešel – povrch bude hodně kluzký a to bych si s menšími dětmi netroufl. Cesta rozhodně není vhodná pro kočárky.
Nad vámi je jen klemba stromů a průhled, v němž létají ptáci
Po krátkém sestupu vás odmění krásný pohled na vodní kaskádu, která se noří mezi skalami, nad nimiž se tyčí hustá koruna stromů. Uprostřed nebe křižují ptáci.
Měli jsme štěstí, že jsme zde byli prakticky sami – pouze jedna dvojice se psy – protože je toto místo skutečně relaxační. U kamenů jsme si dali svačinu, vyzkoušeli teplotu vody (byla extrémně studená) a pokochali se vodopádem.
Pokud půjde opačným směrem, do kopce se vám asi šplhat chtít nebude
Zpět se můžete vrátit po stejné trase, jenže se vám nejspíš nebude chtít šplhat zpět do kopce.
Alternativou je udělat „kolečko“ a vrátit se pěšinou vedoucí podél potoka – na první pohled jasná volba. Jenže už za pár záhybů na vás čeká první kritické místo trasy: dva vyvrácené stromy, které s sebou vzaly i kus pěšiny. Museli jsme se rozmyslet, zda se otočíme, nebo půjdeme dál.
První problémy? Vyvrácené stromy na trase zpět, které vzaly i část pěšiny
Proti nám přicházela skupina po vyšší cestě, která nám přišla dost riskantní (odhalené kamenné pole s nestabilními kameny), a tak jsme zvolili nižší trasu těsně za vyvrácenými stromy. Museli jsme seskočit o úroveň níže, podat si děti a pak se opatrně protáhnout kolem kmenů zpět na stezku. Skupina jdoucí proti nám měla s přechodem tohoto místa evidentně větší potíže.
Tady si les žije vlastním životem
Následně se cesta rozdvojuje – rovně, nebo vlevo do kopce. Prudký výstup nebude lákát nikoho, a tak logicky zvolíte cestu podél potoka. Ta však po několika zákrutech končí u brodu.
Ano, cesta skutečně pokračuje na druhé straně potoka, který musíte přejít po kamenech. Po chvíli váhání, zda se vrátit nebo to riskovat, jsme zvolili druhou možnost – každý z nás vzal jedno dítě a přešli jsme na druhou stranu.
Rizikové místo číslo dvě - potok musíte přejít přes kameny. Trasa pokračuje na druhém břehu
Pro děti i pro nás to byl pořádný adrenalin. Pro některé možná až příliš velký – ti, které jsme potkali na druhém břehu, se za chvíli vraceli a raději šlapali do kopce.
Pak už stačilo jen přejít zarostlý pražcový most (z pražců rostly pampelišky a most měl několik děr) a byli jsme u výchozího bodu.
Odtud jsme se stejnou trasou vrátili na parkoviště, kde jsme při výjezdu pípnutím kartou zaplatili 70 Kč.
Zarostlý pražcový most
Celá trasa nám zabrala hodinu, a to včetně pauzy na svačinu u vodopádů. Za mě akorát – děti něco vidí, projdou se a příroda je neomrzí. Chůze po kamenech nebo přes zarostlý most bez zábradlí je navíc náramně bavila.
Při cestě zpět se koukejte do korun stromů. No řekněte sami, není to nádhera?
Jako rodiče je ale samozřejmě musíte hlídat. Každopádně návštěva Satinských vodopádů rozhodně stojí za to. Buďte ale chytří a přivstaňte si – pokud rozlepíte oči v devět a sednete do auta v deset, bude tu „jako na Václaváku“.
Doporučuji také nechat auto na velkém parkovišti a k výletu si připočítat pár stovek metrů navíc pěšky.
Nedaleko Malenovic si můžete udělat zastávku v Ostravici, kde se můžete pokochat úchvatnou řezbářskou sbírkou dřevěných soch.
Nebo si raději dopřejete chvilku relaxace? Pak se vydejte do Čeladné a vychutnejte si tuto oázu klidu, zamluvit si můžete i welness proceduru, zajít si na kafe nebo oběd.
Zdroj:
vlastní zážitky
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/satinske-vodopady-u-malenovic
