Článek
Žijeme spolu už skoro rok. Když jsme začali být partneři, měl stabilní práci, která mu přinášela slušný příjem. Po přestěhování za mnou, však jeho kariéra začala padat jako domeček z karet. Teď už to vypadá tak, že se uchytí v nějaké práci na pár týdnů a pak je zase na ulici, hledá další. A mezi tím mě nechává platit všechny účty a starat se o domácnost, což mě stále více vyčerpává.
Jsem matka samoživitelka, takže se na mě přenáší nejen péče o dítě, ale i o celý náš život. Nemám problém být oporou, když je potřeba, ale tohle už přestává být o lásce. Už jsem vyčerpala všechny své úspory a teď jsem ve finančním stresu, zatímco on se stále „rozhoduje“, co by mohl dělat. První rok přispíval on, teď se ale chová, jako by ho život se mnou svazoval. Nedávno mi dokonce řekl, že by byl raději bez mě, ale s dobře placenou prací.
Tohle už není o vzájemné podpoře. To je o jeho pocitu, že má „nárok“ na ideální práci, která bude odpovídat jeho vizi úspěchu. Když dostal nabídku za 70 tisíc měsíčně, okamžitě ji odmítl, protože mu nesedla filozofie majitele firmy. A místo, aby se soustředil na stabilitu a budoucnost, skončil to, co mohl mít. Teď, když mi řekne, že „práce a příjem jsou důležitější než vztah“, zůstávám v šoku. Jak tohle řešit?
Jsem v situaci, kdy musím já táhnout domácnost, kde se řeší každodenní problémy. Hádky už nejsou o něčem zásadním, ale o naprostých malichernostech. Nehody v televizi, výběr filmu, každá drobnost, na které se neshodneme, se změní v konflikt. A když mu navrhnu, že bychom si mohli povídat nebo jít na procházku, znechuceně se otočí a jde spát. Kde je ta pohoda z minulých měsíců, kdy mi snesl modré z nebe? Co se stalo?
Zůstává otázka: Můžu tolerovat jeho neustálé hledání ideální práce, když se mi nezapojuje do života, nebo to už opravdu nemá smysl? Musím se rozhodnout: Představuje vztah s ním skutečně život, který chci, nebo zůstávám v této situaci jen z nějakého sentimentu? Když život začíná být neudržitelný, je láska skutečně všechno, co potřebujeme?
