Článek
Libor Bouček, profesionál svého oboru
Musím předeslat, že pana Boučka považuji za skvělého moderátora, producenta, scénáristu a že v tomto pořadu vytváří příjemné prostředí. Navíc je vtipný a chytrý.
Pane Libore, tohle se vám vymyká z rukou
Na Jakuba Prachaře je krátký. Ten si usurpuje právo dominantnosti, jeho vstupy do konceptu pořadu jsou nevyžádané a velmi často otravné. Okomentuje všechno, v domnění, že je nadmíru zábavný, ale ne každému jeho humor imponuje. V kontrastu s ním je Vojta Kotek mnohem zajímavější průvodce svého týmu, vždy společensky upravený, taktní a většinou ustupující svému rivalovi. I když v poslední době se začíná nerovnostem v soutěži umírněně bránit.
Soutěž překypuje nespravedlivostí
Po mojí pravici, po mojí levici… Úvod, který by měl být asi zdůvodněním, že J. Prachař bude vždy upřednostněn. Proč to není na střídačku?
Rázem se pan Prachař dostává do ráže a žvaní nesmysly ve snaze co nejvíc na sebe upozornit. Všichni se tak trochu z povinnosti, nebo proto, aby podpořili dobrou náladu, smějí, a pan Prachař se naparuje jako kohout na smetišti.
Mačkejte tlačítko - nejlépe ho roztřískejte
Trapné a špatný vzor pro děti, které to sledují. Ničit společný majetek se nemá. Jinak by to byla zajímavá soutěž na postřeh a paměť, ale kdo vyhrává je tady vždy sporné. Taktika J. Prachaře funguje a prvenství si vždy vyhádá.
Putování krabice dokola
Tak na to si ráda počkám, tady soutěž napoví hodně, jaké má člověk znalosti. Nejen já, ale asi i divák často žasne. Někdy je mně trapně, když osoby veřejně známé, o kterých nepochybuji, neví, kdy začala a skončila 1. nebo 2. světová válka, neznají odpovědi na všeobecně známe dějiny i kulturu národa. Chápu, že v rychlosti si člověk nemusí hned vzpomenout, ale tady se na rychlost nehraje. Mnohdy až zbytečně zdržují mlčením a neodklepnou otázku dál. Musím vyseknout pomyslnou poklonu V. Kotkovi i J. Prachařovi, jak na otázky brilantně odpovídají.
Vybouchla ti v rukou? Pykáš!
Přestože je to vědomostní týmová hra, nikoho z aktérů posléze nezajímají znalosti - neznalosti, ale jen výbuch krabice. PRÁSK! A rázem je vše vynulováno, co kdo znal - neznal je k ničemu. Body, a není jich málo, se automaticky připisují týmu, jemuž se výbuch vyhnul. Nešlo by tuto část soutěže udělat spravedlivější a zajímavější, aby se sečetly kladné odpovědi u obou družstev? A vítěz by byl jasný a zcela zasloužený. Pokud nastane plichta, tak se body rozdělí. V případě výbuchu krabice, by se dotyčnému družstvu nějaký bod odečetl.
Ani muk! Je tu pantomima - mluvit zakázáno
Při této disciplíně se oba týmy i diváci upřímně pobaví. Začíná J. Prachař, jak jinak, otázky čte moderátor, které má pro každý tým předem připravené. Když přijde na řadu tým V. Kotka, otázky jsou již vyzobané. Ne náhodně pro něj zbyly ty náročnější.
Tak třeba, jak by pan Libor Bouček napodobil, že jde o toaletní papír, když mu toto téma přiřknul a následně se V. Kotka zeptal, proč si sahá na zadek.
Otázky by se měly tahat z klobouku
Podobné je to s disciplínou v kreslení. Opět otázky přidělené panem Boučkem. Malířské dovednosti jsou někdy obdivuhodné, ale co je to platné, některé téma je náročnější. Pokud by si mohl každý aktér je sám vylosovat, nikoho by nenapadlo něco řešit.
Oba dva průvodci svých týmů jsou vědomostně zdatní, a tak nepůsobí dobře na diváky, když je jeden z nich zvýhodňován. I když je to hra, kde má své místo také štěstí nebo smůla.
