Článek
V dějinách válek najdeme konflikty plné krvavých bitev a hrdinských činů. Avšak válka o bavorské dědictví, známá také jako „Bramborová válka“ (1778–1779), se od nich výrazně liší. Místo velkých střetů se armády Rakouska a Pruska soustředily na to, aby si navzájem ničily zásoby potravin, zejména brambor, což vedlo k řadě kuriózních a zajímavých událostí.
Po smrti bavorského kurfiřta Maxmiliána III. Josefa v roce 1777 vznikl spor o nástupnictví. Rakouská Habsburská monarchie si činila nárok na část bavorského území, což se nelíbilo Prusku a Sasku. Napětí mezi těmito mocnostmi vedlo k ozbrojenému konfliktu, který však neprobíhal tradičním způsobem.
Namísto otevřených bitev se armády zaměřily na sabotáž zásobovacích tras a plenění potravin. Vojáci obou stran často více času trávili hledáním a kradením brambor z nepřátelských polí než bojem. Tato strategie vedla k tomu, že konflikt získal přezdívku „Bramborová válka“ (německy Kartoffelkrieg). Zásobovací problémy byly hlavním důvodem, proč se válka nikdy nerozvinula do skutečně velkého střetu. Přestože obě strany měly k dispozici desítky tisíc vojáků, většina jednotek byla rozptýlena v rozsáhlém a hornatém terénu Čech a Bavorska. Komunikace byla pomalá, cesty špatně udržované a vojáci často strádali hladem a nemocemi.
V době Bramborové války se obě strany zoufale snažily získat jídlo – a právě tento hlad vedl k jedné z nejchytřejších a zároveň nejbizarnějších epizod konfliktu. Rakouské velení se dozvědělo, že pruské jednotky v jižních Čechách trpí akutním nedostatkem potravin. Přísun zásob byl komplikovaný, protože místní vesnice odmítaly spolupracovat s Prusy a raději zásobovaly vlastní armádu. Hladoví pruské oddíly se tak stále častěji uchylovaly k rabování a drobným loupežím.
Rakouský polní maršál Gideon Ernst von Laudon proto vymyslel geniální plán – rozhodl se, že Prusům jídlo nabídne sám, ale pod svými podmínkami. V Českých Budějovicích, tehdy významném regionálním městě, nechal uspořádat falešný trh. Místní obchodníci, podporovaní rakouským velením, připravili lákavou nabídku – levné maso, čerstvé pečivo, máslo, sýr, sudy piva a dokonce i tabák, což bylo pro vyhladovělé pruské vojáky neodolatelné lákadlo. Vojenské zásoby byly záměrně rozmístěny tak, aby to vypadalo, že jde o přebytky, které je nutné rychle prodat, než se zkazí. Cena? Směšně nízká. Prusové, zoufalí po týdnech hladovění, tuto nabídku nemohli ignorovat.
Zpráva o výhodném trhu se šířila rychle. Rakouští zvědové ji dokonce nenápadně „prozradili“ pruským vojákům v okolních lesích. Brzy se mezi pruskými oddíly začalo šuškat, že v Budějovicích je možné levně a bez rizika nakoupit zásoby. Aby se vyhnuli podezření, mnozí se rozhodli jít v civilním oblečení, což bylo mezi dezertéry a rabujícími vojáky běžnou praxí. Někteří dokonce zaplatili místním obyvatelům, aby jim půjčili selské oděvy. Když první pruské skupinky dorazily na tržiště, vše vypadalo zcela normálně. Stánky byly plné zboží, trhovci nabízeli své zboží a kolem proudili i rakouští vojáci – ovšem pouze v lehké stráži, aby působili nenápadně. Prusové si nejprve dávali pozor, ale když viděli, že nikdo nereaguje na jejich přítomnost, ztratili ostražitost. Nakupovali hromady jídla, ochutnávali nabízené vzorky a dokonce si někteří dopřávali pivo přímo na místě.
To však byla přesně ta chvíle, na kterou rakouské velení čekalo. Jakmile se na tržišti shromáždilo dostatečné množství pruských vojáků, Laudon dal pokyn k uzavření ulic. Rakouští dragouni a pěchota, kteří se do té doby ukrývali v okolních budovách, vtrhli na náměstí a trh během několika minut obklíčili. Prusové, naprosto zaskočení, se pokusili utéct, ale ulice byly zatarasené. Ti, kteří byli příliš opilí nebo přetížení zásobami, se ani nepokusili klást odpor. Ti statečnější se chopili zbraní, ale protože byli v menšině a obklíčeni, neměli žádnou šanci. Nakonec se téměř všichni vzdali a byli odvedeni do zajetí.
Zajatých Prusů bylo tolik, že rakouské velení muselo improvizovat s jejich umístěním. Místní hostince a sklady byly přeměněny na provizorní věznice, zatímco samotní rakouští vojáci si s chutí dopřáli jídlo, které Prusové už nestihli odnést. Tato lest nejenže oslabila pruské jednotky v oblasti, ale také pomohla zlepšit morálku rakouských vojáků a obyvatel města, kteří si s gustem vyprávěli historky o tom, jak nepřítel „nakoupil do zajetí“. Někteří pruské zajatce dokonce škádlili slovy: „Tak co, chutnalo? To byla drahá večeře, co?“
Z vojenského hlediska šlo o mistrovský tah. Rakouské jednotky zajaly několik stovek pruských vojáků bez jediného výstřelu a získaly cenné informace od důstojníků, kteří se mezi zajatci nacházeli. Pruská armáda v této oblasti musela následně přehodnotit své plány, protože přišla o významnou část mužstva. Na druhé straně se mezi pruskými vojáky tato událost stala legendární. Dlouho se o ní vyprávělo jako o jednom z nejtrapnějších momentů války – a také jako o varování, že pokud něco vypadá příliš dobře, aby to byla pravda, pravděpodobně je to past.
Seznam zdrojů
• Emerson Kent. War of the Bavarian Succession 1778-1779. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.emersonkent.com/wars_and_battles_in_history/war_of_the_bavarian_succession_1778.htm
• Helion. The War of the Bavarian Succession 1778-1779. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.helion.co.uk/military-history-books/the-war-of-the-bavarian-succession-1778-1779-prussian-military-power-in-decline.php
• Die Welt der Habsburger. A war over plums and potatoes. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.habsburger.net/en/chapter/war-over-plums-and-potatoes
• Library and Archives Canada. The Potato Then & Now: The Potato and War. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://epe.lac-bac.gc.ca/100/205/301/ic/cdc/potato/history/war.asp
• Encyclopedia Britannica. Potato War. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Potato_War
