Jákobův brod (1179): Křižáci postavili pevnost, ale Saladin měl jiný plán

V útrobách země hoří dřevěné trámy. Nad nimi se tyčí kamenné hradby, za nimiž se tísní obránci. Pokud podpěry shoří, zdivo se může zřítit a útočníkům otevřít cestu dovnitř. Saladinovi muži potřebují jediné. Aby oheň vykonal svou práci dřív, než ho někdo uhasí.

První pokus selže. Hradby stále stojí. Boj o pevnost pokračuje.

Je srpen 1179 a u horního toku Jordánu se rozhoduje o osudu Chastelletu, křižácké pevnosti vybudované u Jákobova brodu. Ještě nedávno zde rostlo opevnění, které mělo posílit obranu Jeruzalémského království. Nyní jeho stavbu ohrožuje vojsko nejmocnějšího protivníka křižáků v oblasti.

Saladin nepotřebuje dobýt celé království. Stačí mu zničit pevnost dřív, než se stane skutečnou hrozbou. Jenže její obránci se nevzdávají a podkopané hradby odolávají déle, než útočníci doufali.

Stavba, kterou Saladin nemohl ignorovat

Na horním toku Jordánu ležel přechod známý jako Jákobův brod. Kdo ovládal tento bod, mohl kontrolovat důležitou cestu. Křižáci se rozhodli této výhody využít. V říjnu 1178 začali budovat pevnost Chastellet, na jejíž výstavbě se podíleli templáři. Jejich cílem nebylo pouze střežit brod. Nové opevnění mělo posílit postavení Jeruzalémského království v oblasti, kde se stále výrazněji prosazoval Saladin.

Ten mezitím sjednocoval rozsáhlá území Egypta a Sýrie a připravoval podmínky pro další boj proti křižáckým státům. Pro něj představovala nová pevnost nebezpečí, které mohlo v budoucnu komplikovat pohyb jeho vojsk a poskytovat protivníkovi zázemí.

Saladin se nejprve pokusil přimět jeruzalémského krále Balduina IV., aby od stavby ustoupil. Král však projekt neopustil. Sultán proto zvolil útok. Rozhodl se zaútočit v době, kdy opevnění ještě nebylo dokončeno.

V srpnu 1179 se jeho vojsko vydalo k Jákobovu brodu.

Poslední boj

Saladin dorazil k Jákobovu brodu s velkým vojskem 24. srpna 1179. Jeho muži se nezaměřili pouze na kamenné hradby. Přivezli také obléhací zařízení a opatřovali si dřevo, z něhož budovali ochranné zástěny pro obsluhy vrhacích strojů. Útok měl několik fází a každá z nich měla obránce připravit o další část jejich obrany.

První úder směřoval proti vnějšímu opevněnému prostoru. Saladinovi lučištníci ostřelovali obránce a útočníci se snažili dostat na hradby. Podle kronikáře Ibn al Athíra se mezi prvními, kdo vystoupali na zeď, ocitl muž z prostého lidu v roztrhaném oděvu. Jeho příklad měl povzbudit další útočníky. Ještě téhož dne vnější část opevnění padla a křižáci se stáhli za hlavní hradbu.

Tam už čekala další překážka. Obránci zapálili za branami ohně, aby ztížili jejich překonání. Hlavní pevnost byla podstatně odolnější než vnější prostor a její mohutné zdivo nebylo snadné překonat přímým útokem. Saladin proto soustředil úsilí na podkopávání. Zatímco lučištníci drželi obránce pod tlakem, horníci pracovali pod základy opevnění.

Vybrali si část hradby, kterou podepřeli dřevěnými trámy. Jakmile bylo podkopání hotové, podpěry zapálili. Pokud by shořely, zdivo nad nimi by ztratilo oporu a mohlo se zřítit. První pokus však selhal. Hradba se nezhroutila a útočníci museli pokračovat v práci.

Podle zprávy Saladinova sekretáře Imáda ad Dína bylo třeba oheň uhasit, aby se horníci mohli vrátit do podzemní chodby a rozšířit ji. Saladin měl nabídnout zlatý dinár za každý měch vody, který někdo přinese k hašení. Nebyla to pouhá snaha udržet plameny na uzdě. Útočníci potřebovali dostat muže zpět do podkopu a připravit konstrukci na další zapálení.

Mezitím se k pevnosti blížila pomoc. Jeruzalémský král Balduin IV. shromažďoval vojsko u Tiberiady. Pro Saladina to znamenalo, že na dokončení obléhání nemá mnoho času. Rozhodující úder proto přišel za úsvitu 29. srpna.

Tentokrát podpěry shořely a severovýchodní část hradby se zřítila. Vzniklým průlomem pronikl do pevnosti Saladinův oddíl. Pád zdiva navíc rozšířil požár, který zachvátil dřevěné konstrukce a stany uvnitř. Podle dobového arabského podání se někteří obránci ocitli v plamenech, zatímco jiní žádali o milost. Jakmile se útočníci dostali dovnitř, boj se změnil v zabíjení a plenění. Velitel pevnosti se vrhl do ohně, když pochopil, že další obrana je marná. Tento detail pochází z podání Saladinova správce al Kádího al Fádila.

Zprávy uvádějí, že přibližně 700 zajatců bylo odvedeno od pevnosti. Podle Imáda ad Dína však mnohé z nich cestou zabili dobrovolníci doprovázející vojsko. Saladin pak nechal popravit některé zajatce, které považoval za odpadlíky, a také lučištníky. Přesné počty mrtvých a zajatých se v jednotlivých podáních liší, ale samotný rozsah porážky je zřejmý.

Když královo vojsko přispěchalo na pomoc, bylo už pozdě. Saladin získal nejen opevnění, ale také jeho zásoby a výzbroj. Následně nařídil pevnost zničit, aby se z ní už nikdy nemohla stát křižácká opora.

Archeologický výzkum později odhalil lidské ostatky se stopami násilí. Na některých kostech byly zjištěny stopy zranění způsobených zbraněmi a dochovaly se také hroty šípů. Mezi nálezy byly i pozůstatky koní. Nejde tedy pouze o příběh z kronik. Samotné místo vydalo svědectví o lidech, kteří v pevnosti zahynuli.

Pevnost, která se stala varováním

Pád Jákobova brodu sám o sobě nerozhodl o osudu křižáckých států. Ukázal však, jak dokázal Saladin využívat slabá místa jejich obrany. Nečekal, až se nepřátelská pevnost stane dokončeným a dobře zásobeným opěrným bodem. Zaútočil v okamžiku, kdy její stavitelé ještě potřebovali čas.

V roce 1187 porazil křižácké vojsko v bitvě u Hattínu a následně dobyl Jeruzalém. Mezi těmito událostmi a pádem Chastelletu ležela řada dalších vojenských a politických střetnutí. Přesto už obléhání u Jordánu ukázalo, jak obtížné bude pro Jeruzalémské království čelit protivníkovi, který dokázal spojit vynikající strategické uvažování s vytrvalým úsilím.

Seznam použitých zdrojů:

1. De Re Militari. Frontier Warfare in the Latin Kingdom of Jerusalem: The Campaign of Jacob’s Ford, 1178–79. Dostupné z: https://deremilitari.org/2013/12/frontier-warfare-in-the-latin-kingdom-of-jerusalem-the-campaign-of-jacobs-ford-1178-79/

2. The Life and Legend of the Sultan Saladin. Victory at Jacob’s Ford. JSTOR. Dostupné z: https://www.jstor.org/stable/j.ctvmd864×.16

3. When and Who. Siege of Jacob’s Ford (1179 CE). Dostupné z: https://when-and-who.com/when-and-who-first-mentions-in-history/wars-military-conflicts/medieval-wars/kingdom-of-jerusalem-wars/siege-of-jacobs-ford-1179-ce/

4. Wikipedia contributors. Siege of Jacob’s Ford. Wikipedia, The Free Encyclopedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Siege_of_Jacob%27s_Ford

5. World Archaeology. Jordan: Death and Destruction at Jacob’s Ford. 7. května 2006. Dostupné z: https://www.world-archaeology.com/features/jordan-death-and-destruction-at-jacobs-ford/