Článek
Sekery dopadaly na kmeny s dutým, hrozivým úderem, který se nesl mezi stromy jako ozvěna blížící se pohromy. Každý zásah rozvířil roj drobných třísek, které se snášely k zemi. Vojáci, zaprášení cestou z Džódpuru, sekali s rutinou a klidem – bez zloby, bez soucitu, bez vědomí viny. Výsostný rozkaz rádži Abhaje Singha zněl jasně: vykácet khejríové stromy ve vesnici Khejarli, neboť jejich dřevo bylo třeba pro sloupy a trámy nové části královského paláce. Nešlo o loupež. Šlo o „správu majetku“. O zajištění stavebního materiálu – bez ohledu na to, co rostlo, komu to patřilo nebo čemu to sloužilo.
Koně zůstali stát u kraje lesa, zatímco lidé v turbanech přikládali čepel ke kůře stromů, starých a mohutných, se siluetami jako mlčenliví strážci pouště. Khejri – posvátný strom západní Indie, jehož kořeny sahají hluboko pod vyprahlou půdu a jehož větve poskytují stín i krmení. Věděli, že se mu daří i tam, kde jiné stromy živoří. Ale pro vojáky to byly jen stromy. Věc. Objekt. Stavivo.
Avšak les nebyl prázdný. A nebyl bez hlasu.
Když padl první kmen a jeho těžký trup udeřil o zem, ozval se zpěv. Ne bojový pokřik, ale tichá, hluboká melodie, která jako by vycházela přímo z hlíny. Vesničané začali vycházet z domů. Zpočátku opatrně, s nejistotou, ale jakmile si uvědomili, co se děje, změnil se jejich pohyb. Muži odložili nástroje, ženy přestaly mlít obilí, děti utichly. Tváře se naplnily strachem i rozhodnutím.
V čele stála Amrita Déví. Žena, jejíž jméno mělo navždy zaznít v písních pouště. Nedívala se na vojáky jako na nepřátele, ale jako na slepé lidi, kteří zapomněli, co znamená domov. Šla k jednomu z nejstarších stromů, větve roztažené jako ruce modlící se k nebi. „Tento strom má duši,“ řekla. „Jeho listy krmí naše krávy, jeho stín chrání naše děti, jeho kořeny drží půdu, kterou obděláváme. Je pro nás posvátný. Zabít ho je zabít nás.“
Velitel vojáků přistoupil. Měl nabídku. Nebyl to tyran – jen člověk vykonávající rozkaz. „Dáme vám čas. Dáme vám možnost. Nabídněte úplatek, částku, dar… a můžeme odejít. Palác není zas tak daleko. Stromy jsou i jinde.“ Amrita mlčky zakroutila hlavou. Podívala se na svou nejstarší dceru, a pak řekla slova, která se měla stát epitafem celého národa: „Pokud je zachráněn strom i za cenu mé hlavy, je to levná cena.“
A pak ho objala.
Ruce roztažené kolem kmene, tvář přitisknutá ke kůře, tělo nehybné. Sekera padla. Krev potřísnila praskliny ve dřevě.
Za ní přistoupily její tři dcery. Jedna po druhé, každá stejně tiše, stejně odhodlaně. A když i jejich hlavy padly, stalo se něco nečekaného: nikdo neutekl. Nepropukla panika. Z okolních polí, z vedlejších vesnic, ze širokého okolí začali přicházet další. Bišnojové – lidé víry, kterou vytvořil muž jménem Guru Džambho Dží dvě století předtím. Lidé, kteří věřili, že vše živé je svaté. Že zabití zvířete nebo stromu je hřích těžší než krádež nebo lež. A že přírodu nechrání zákony, ale srdce.
Vojáci ztratili tvář. Sekali dál, ale každý úder byl těžší. Meče se zařezávaly do těl, která nekladla odpor. Celkem tři sta šedesát čtyři lidí položilo život. Někteří zpívali. Jiní plakali. Všichni stáli. Doslova – až do posledního dechu.
Když dorazila zpráva o masakru zpět do Džódpuru, rádža Abhaj Singh byl ohromen. Ne hrdinstvím – to nepochopil. Ale tím, že mu jeho lid zemřel pod sekerami kvůli stromům. Vydal okamžitý zákaz dalšího kácení. Les zůstal. Palác se postavil z jiného dřeva. Ale jizva zůstala.
Dnes se v Khejarli každý rok slaví den těch, kdo zemřeli s větvemi kolem ramen. A khejriové stromy tam stále stojí. Posvátné, protože jim někdo daroval vlastní krev. A kůra některých z nich dodnes nese stopy neviditelného objetí.
Seznam použitých zdrojů:
1. CHITNIS, Rucha. The Original Tree Huggers: Let Us Not Forget Their Sacrifice. Women's Earth Alliance [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné z: https://womensearthalliance.org/wea-voices/the-original-tree-huggers-let-us-not-forget-their-sacrifice-on-earth-day/
2. McALLISTER, Patrick. Honoring Women Who Hugged the Trees. Activists with Attitude [online]. [cit. 2025-06-04]. Dostupné z: https://activistswithattitude.com/honoring-women-who-hugged-the-trees/
3. SADAK, Anjali. 50 Years On: The Legacy of India's Chipko Movement. Earth.Org [online]. 2024-06-28 [cit. 2025-06-04]. Dostupné z: https://earth.org/50-years-on-the-legacy-of-the-chipko-movement/
